m.l.w.5sos // c.h.

127.

Začínali úvodní tóny 'the only reason' a mě se zatmělo pře očima, celou tu písničku jsem neviděla nic jiného než jen vzpomínky. Paříž, rande v parku a nalezení Pixie, společné Vánoce, silvestr, všechno.

,,Tohle byla poslední píseň, doufám, že jste si to užili dobrou noc." řekl Luke, neváhala jsem a rozběhla se ke Calumovi, doslova jsem mu skočila kolem krku. Celá aréna začala ječet, řekla bych, že Calums girls by mě teď asi zabili. Basovku si hodil na záda a vzal mě do náruče.

Odešel do šatny a já ho odmítala pustit. ,,Víš, že jsem spocenej." řekl a lehce se usmál.

,,A víš, že mi to nevadí." uculila jsem se.

,,Proč se tak culíš, když víš, že já trpím." zasmutněl.

,,Protože jsem si vzpomněla." zamumlala jsem mu do krku, po chvilce ticha jsem se na něj podívala.

,,Řekni mi, že si neděláš srandu." řekl a já záporně zakroutila hlavou. Mezi námi byla malá mezera, jen pár milimetrů mě od něj dělilo. Cal tu mezeru zaplnil a to tím, že se přilepil na moje rty. ,,Ani nevíš, jak šťastnej jsem." řekl a nepřestával se usmívat, jsem ráda, že je zpátky, že to je zase můj veselej Calum a né chodící mrtvola.

Dojeli jsme do hotelu já Ann a Chriss s Mali jsme se zdrželi dole v herně. Divím se, že kluci tam nebyli. No co. Pokrčila jsem rameny a dál se věnovala Just dance. Pěkně jsem drtila Connora s Annie. Jdu spát, řekla jsem a podívala se na hodiny, které ukazovaly 10.26 p.m. Vyjela jsem výtahem do posledního patra a vlezla k nám do pokoje. Na posteli leželi všichni čtyři a uculovali se.

,,Dneska spíme s tebou." zasmál se Luke a mě začalo tikat oko.

,,A ven." přecedila jsem přes zuby a ukázala na dveře.

,,A co když ne?" zasmál se Mike.

,,Tak spím u Connora a Bradleyho." mrkla jsem na ně, no spíš na Caluma.

,,Vypadnite kteréni." zasmál se a skopl je z postele. Začala jsem se smát protože všichni spadli dolů a Cal se na mě vítězně usmál.

,,Stejně za nima jdu. Užijte si noc." zasmála jsem se a zdrhla, skočila jsem do výtahu, ale Cal mě stihnul doběhnout. Dveře se zavírali, ale on stihnul proklouznout dovnitř.

,,Nejdeš protože si moje, jen moje." šeptl a tlačítkem zastavil výtah, můžete mi vysvětlit na co tu ten čudlík je?! Jsem v pasti a není úniku. Namáčknul se na mě, chytil mě lehce za krk a dravě se přisál na moje rty. Ruky které jsem měla na jeho pase jsem pomalu přesunula na jeho boky a přitáhla si ho nejblíž co to jde. Naše rozkroky se otřely o sebe a já pocítila zvedajícího se Caluma juniora. ,,Já vím, že to chceš." řekl a vyznělo to dost nadrženě.

,,Ani nevíš jak, ale uvědomuješ si, že támhle je kamera." zasmála jsem se a ukázala do rohu místnosti.

,,Do hajzlu." zaklel a zmáčkl čudlík, aby se výtah rozjel, ale nestalo se tak.

,,Neříkej mi, že se to zaseklo!" vyjekla jsem. Výtah sebou cukl a já začala panikařit. Podlomily se mi kolena a já se sesypala k zemi. Měla jsem hrozný strach.

,,Šššš, neplač, klid, dostaneme se odtud neboj se." Namáčkl mě na sebe a uklidňoval mě, jako každý den. Stává se z toho stereotyp, divím se, že ho to ještě baví.

,,Co když tady umřeme? Co když se ten výtah urve?" Vyšilovala jsem.

,,Neumřeme tady, neboj se." Řekl rozklepaným hlasem. ,,Slibuju." Dodal.

,,Jo? Stejně tak si sliboval, že mě ochráníš!" Vyjekla jsem.

,,Victorie." Přecedil přes zuby.

,,Ne, nic neříkej, jestli tady vážně umřeme, nechci se s tebou hádat." Řekla jsem potichu.

,,Ale mi tady neumřeme."

,,A co když ano? Jestli tohle má být moje poslední chvíle s tebou tak chci, aby si věděl, že tě miluju." Podívala jsem se na něj, palcem mi setřel poslední slzy a políbil mě.

,,Nikdy jsem nikoho nemiloval tak jak tebe, to ty víš. Nerad ti to pořád opakuju, protože jsou to vzácná slova a časem se omrzí. Ale je to pravda,  znamenáš pro mě víc než cokoliv na světě. A i když si mě hodně krát naštvala a několikrát mi ublížila, i když si mi odmítla svatbu, pořád tě miluju a moje city k tobě se nezměnily a nikdy nezmění." Usmál se.

,,Nevím, co mám říct, jen že mě mrzí to co jsem ti kdy udělala. Je mi to líto." Zasmutněla jsem.

,,To je v pohodě, máš mobil?" Zeptal se.

,,Jo." Vytáhla jsem ho z kapsy a podala mu ho.

,,Dostanu nás odtud neboj." Usmál se a přiložil mobil k uchu.

,,Ano Torinečko?" ozvalo se z mobilu a já poznala, že ten hlas patří Connorovi.

,,Neflirtuj s moji snoubenkou vole. Hele uvízli jsme ve výtahu v posledním patře, dostaň nás odtud a půjčím ti ji na jednu noc." zasmál se. COŽE?! Je tady možnost, že se s námi ten výtah urve, ale ne pán Hood si ještě musí zavtipkovat. Proč ne?! Vyvalila jsem na něj oči a on na mě mrknul. Debil.

,,Kde že jste?" zarazil se.

,,Ve výtahu, dostaň nás odtud." řekl mu.

,,Počkej." řekl a já poznala, že někam jde. ,,Tak podle opraváře jste za chvilku venku. Prý ten výtah v kterém jste dělá potíže. Do pár minut jste venku a já si s ní užiju."

,,Tak na to zapomeň. Pamatuj na to co jsem ti řekl v letadle, jestli se jí jen dotkneš rozbiju ti hubu." přecedil přes zuby. Tipl hovor a podíval se na mě. ,,Tak za chvilku jsme venku." usmál se.

,,Co mělo být to tvoje půjčím ti ji na jednu noc?!" vyjekla jsem a do toho ho imitovala.

,,Co? Chtěl jsem aby si pohnul, to byla motivace. Myslíš si, že bych tě dal někomu jinýmu?" zasmál se. Než jsem stihla cokoliv říct zašeptal mi do ucha. ,,Ne, s tebou si můžu hrát jen já."

,,Abych nebyla já ten kdo si bude hrát." řekla jsem a zvedla jeden koutek.

,,Jo tak ty takhle? Jinak by si po mě křičela, že jsem prasák a teď." řekl dost udiveně.

,,Co ty víš, třeba mám chutě." řekla jsem a skousla si spodní ret.

,,Ale nadvládu chci já."

,,Tak ji mít nebud...."