m.l.w.5sos // c.h.

174.

,,Dobrou." řekl mi a chystal se úplně zavřít dveře.

,,Počkej." zastavila jsem ho.

,,Mm?" podíval se na mě s nazdviženým obočím.

,,Zůstaň se mnou." šeptla jsem a na jeho obličeji se rozzářil široký úsměv.  Natáhla jsem se pro tričko, co jsem měla na židli a chtěla si ho obléct, ale on mě zastavil.

,,Mám jednu podmínku." usmál se. ,,Budeš spát nahá." zavrněl mi do ucha.

,,Jo, tak tobě to nestačilo?" nazdvihla jsem obočí.

,,Stačilo, ale jsem radši, když spíš bez oblečení." uculil se a dal mi pusu na čelo. Přelezl mě, takže spal u zdi a mě nechal na pospas temné místnosti. Moje oči si začínaly pomalu zvykat na tu tmu. No moje podvědomí si stále myslelo, že se něco stane, když se otočím zády k pokoji. Cal si mě přitáhl za pas blíž k tělu.

Cítila jsem jak mi odfukuje do vlasů. Bylo to docela příjemné. Opatrně jsem se k němu otočila čelem a chvilku ho pozorovala. Spal. Nejspíš. Dala jsem mu pusu na čelo a zabořila mu hlavu ke krku. Po chvilce se jeho rty otřely o moje čelo. Začal mě hladit po zádech a já usnula.

Ráno jsem se probudila sama. Cal nikde. Povzdechla jsem si. Co jsem si mohla myslet? Že se mnou zůstane? Podívala jsem se okolo sebe. Na stole ležel papírek.

Jel jsem něco zařídit, vrátím se někdy odpoledne. Cal xx

Takže neodešel, byl tu celou noc. Papírek jsem vyhodila a oblékla se. Půjdu se projít, urovnat si myšlenky na moje staré oblíbené místo. Kdysi bylo jen moje a Luka. Jela jsem autobusem o pár zastávek dál a vystoupila. Prošla jsem menším polem, lesem, než jsem došla k přehradě. Kdysi tu byla taková římsa, u místa kde odtéká voda, a pořád tu je.

Pomalu jsem došla k římse a sedla si na konec. Nohy jsem spustila dolů. Chvilkama jsem chtěla skočit dolů. Dole odtékala voda do řeky. Bylo tam hódně kamenů a bylo to docela vysoko. Co, když skočím?

Ublížím tím hodně lidem, ale já tady nechci být. Chybí mi moc lidí. Máma, táta. Chci být zase s nimi. ,,Tori?" ozvalo se za mnou v dobu, kdy jsem byla odhodlala skočit.

,,A-Ahoj Luky." špitla jsem. ,,Co tady děláš?" zeptala jsem se a poplácala na místo vedle sebe na znamení, aby si sedl vedle mě. Posadil se a přehodil ruku přes moje ramena.

,,Rád tady přemýšlím. Je tu ticho. Klid. Daleko od civilizace." řekl a usmál se tím dokonalým úsměvem. ,,Co ty?" podíval se na mě.

,,Já- já jsem se šla projít a řekla jsem si, že jsem tu dlouho nebyla." odpověděla sem a zahleděla se do dálky, na stromy.

,,Ash tě hledal." řekl po chvilce ticha.

,,Co chtěl?" zeptala jsem se.

,,Nic, jen měl strach, volal ti." zasmál se. Vytáhla jsem mobil z kapsy a zděsila se.

,,Vybitej." uchechtla jsem se. Luke se zasmál.

,,Ten tě zabije." dodal.

,,A co já s tím?" povzdechla jsem si.

,,Děje se něco? Něco s Calumem? Rozbiju mu hubu. Víš, že mě můžeš říct všechno." usmál se a přitáhl si mě do obětí.

,,Nic se neděje, jen mám divnej pocit. Něco přijde." šeptla jsem a lehce zvedla koutky.

_

,,Chtěla jsi skočit, že jo." řekl po chvilce ticha.

,,Popravdě.." odmlčela jsem se a zadívala se do těch nádherných, modrých očí. ,,Jo." šeptla jsem.

,,Jsem rád, že jsem přišel v čas." řekl a dal mi pusu na čelo. ,,Nerad bych o tebe přišel, na to tě mám moc rád." šeptl a přimáčkl mě v objetí, které jsem mu neopětovala. Nevím co se se mnou děje.

,,Slib mi, že to zůstane jen mezi námi." zaškemrala jsem.

,,Malíček na to?" usmál se.

,,Malíček na to." zopakovala jsem potichu. Nastavila jsem malíček, ale.. ,,Sakra Lucasi, já řekla malíček." vyjekla jsem a zasmála se.

,,To je malíček, nemůžu za to, že máš pidi prsty." uchechtl se. Celý den jsme si povídali a pak jsme se vydali domů.

,,Sakra, kde jste byli tak dlouho?!" vyjekl na nás Ash s Calumem za zadkem. ,,Venku už se stmívá, mohlo se něco stát." dodal.

,,Klid bro, byla se mnou." řekl Luke, poplácal ho po rameni a odešel. Ash s povzdechnutím taky šel zase do kuchyně.

,,Takže Hemmings jo?" nazdvihl obočí a otočil se na odchod.

,,Snad nebudeš mít další žárlivou scénu, nebo jo Calume?" podívala jsem se na něj.

,,Ne." odsekl a pokračoval dál v jeho cestě. Rychle jsem zula boty a skočila mu na záda.

,,Jedeme žárlivko." zasmála jsem se. Povzdechl si a pomalu se mnou vyšel schody.

Dolezli jsme do pokoje a zapluli do postele. Lehli jsme si a Cal pustil telku. Dávali nějakou blbost pro děti, ale my jsme nevnímali. Naše rty se o sebe třely ve stejném rytmu. Jeho ruka hladila moje stehno, které bylo přehozené přes jeho nohy. Ležel na boku s podepřenou hlavou a já na zádech vedle něj. Ale to by to nebylo ono, kdyby mi nezačal zvonit telefon.

,,Kdo zase co chce?!" zavrčela jsem a otočila se pro telefon. Babička. Calumova ruka hladila mé pozadí a já tak tak přijala hovor. ,,Ahoj babi." začala jsem radostně a po té jsem se zděsila, když jsem uslyšela její vzlyky. Věděla jsem, že se něco stane. Já to věděla. ,,Co se stalo?" vyjekla jsem.

,,M-Máš tam někde brášku?" zeptala se skrze nápor vzlyků.

,,ASHI POJĎ SEM!" zařvala jsem. Ash přiběhl a já mu podala telefon.

,,Ano?... Babi co se stalo? ... NE! To nemůže být pravda! NE!" po tváři mu sjelo několik slz a já věděla, že se něco děje. Ash nebrečí jen tak. Začala jsem se klepat a slzet jako on. Cal si mě přitáhl do objetí. Hladil mě po zádech a do ucha mi šeptal uklidňující slova. ,,Dobře Babi. Přiletíme co nejdřív drž se." řekl a položil hovor. Vší silou bouchl do zdi a padl k zemi.

,,Co se stalo?" přiběhla jsem k němu a objala ho.

,,Dě-děda umřel."