200.

2.5K 201 41
  • Věnováno Annie Clifford
                                    

Dnes je to přesně pět let, co jsme s Calumem spolu. Poslední tři roky bez hádek a všeho. Dobře sem tam hádka byla, to ne že ne, ale neřadily se mezi ty extrémní. Je to jako včera co mě žádal o ruku. Nemůžu uvěřit tomu, že jsem si ho vážně vzala.

Píše se dne 18.8 , tohle datum se zapíše do dějin. Venku je docela dusno a mě to nedělá dobře, když jsem v takovém stavu v jakém jsem. Musím mu to říct a chystám se to udělat dnes. Bude to pro něj jako dárek k výročí. Celá se klepu a jsem nervózní. Sice znám jeho reakci , ale stresuju se i když bych neměla. 

,,Je čas." šeptla jsem. Ví to všichni, až na něj a na Ashe. A toho se bojím, Ashtonovi reakce. Nebude s tím souhlasit jako s naším vztahem, jako se svatbou, ale já už rozhodnutá jsem. Ve skoro dvaceti třech letech mimčo chci. 

Hluboce jsem se nadechla a vydechla. Šla jsem pomalu po schodech do obýváku, kde byli všichni. Stoupla jsem si před televizi a vypnula ji. ,,HEJ!!" vyjekl Mike, který byl asi nejvíc zažraný do filmu. Annie ho dloubla loktem do žeber. Nemůžu uvěřit, že už jsou to tři roky co se narodil Ryan a dva roky od toho, co se narodila Pizzie s Cheesem. Annie je zase těhotná a tentokrát se ví, že to bude jen jedno dítě a bude to holčička. Minnie. 

Znovu jsem se zhluboka nadechla a podívala se na Caluma, který vypadal jako puberťák. ,,Co se děje?" zeptal se mírně zděšeně. ,,Nevypínáš televizi jen tak." dodal a já se podívala na Ann. 

,,Tak už mu to řekni." povzbudivě se na mě usmála. 

,,Cale já, já ... " odmlčela jsem se. ,,Jsem těhotná." šeptla jsem a nevinně se usmála.

,,Takže já budu táta?!" vyjekl nadšením. Přikývla jsem, nezmohla jsem se ani na přiblblý slovo. ,,Panebože já BUDU TÁTA!!" zařval a málem mě umačkal v objetí, tak šťastnýho jsem ho snad ještě neviděla. 

,,Opatrně." zasmála jsem se. ,,Nebo nás rozmačkáš." uchechtla jsem se.

,,Jak dlouho to víš?" zeptal se. 

,,A-Asi měsíc." zamrkala jsem.

,,Proč jsi mi to řekla až teď?" zeptal se. 

,,Všechno nejlepší k pátému výročí." usmála jsem se. 

_

Seděli jsme na sedačce a objímali se. Najednou mě Calum položil na záda a vlezl si nade mě. ,,Víš, že nemůžeš, že jo?" nazdvihla jsem obočí. 

,,Jsem si toho plně vědom." uchechtl se a vyhrnul mi tričko k hrudníku. Posunul se trošičku níž a začal mi obsypávat břicho jemnými polibky. 

,,To lechtá." zakřenila jsem se. Calum se uculil na mě a pak se zase podíval na moje mírně vypouklé břicho. 

,,Ahoj broučku, tady je táta." zakřenil se. ,,Teď si maminka bude myslet co za debila si to vzala, ale mě to nevadí." uchechtl se a podíval se na mě. ,,Jestli budeš někdy zlobit, tak jako maminka dostaneš na zadek." zasmál se. 

,,A co jsem zase udělala?" vyjekla jsem. 

,,Neřekla si mi to dřív." zamračil se. 

,,Chtěla jsem, ti to říct dneska, protože dneska máme výročí." šeptla jsem a prohrábla mu vlasy. 

,,Miluju tě..." odmlčel se. ,,Teda vás. Bude těžký si na to zvyknout." 

,,To nebude dlouho trvat." uculila jsem se.

_

Leželi jsme takhle dost dlouho. V obýváku u krbu, v teple, jen za světla ohně a pouličních lamp, jejichž světlo s dralo k nám do domů. ,,Myslíš, že budu dobrej táta?" zeptal se z ničeho nic Calum, který mi už několik hodin hladil bříško. 

,,Ten nejlepší." usmála jsem se.

,,Myslíš?" uculil se na mě. 

,,Vím." políbila jsem ho na čelo a usmála se. Od doby co jsem mu to řekla na mě bere ohled, stará se o mě jako o tu nejcennější a nejkřehčí věc na světě a usmívá se jako sluníčko. 

,,Cale můžeme si promluvit?" objevil se ve dveřích Ash. Calum přikývl a zvedl se.

,,Budu za chvilku zpátky, chceš něco?" zeptal se.

,,Ne to je dobrý. Budu u Chriss, kdyby něco." usmála jsem se na něj.

,,Takže co chceš Ashi?“ zeptal se a to bylo to poslední co jsem slyšela, protože jsem odešla ke Chriss.

,,Takže, jak se má budoucí maminka?" zeptala se, když jsem vešla do pokoje. Ryan seděl v ohrádce s Pizzie a Cheesem. Hrali i s hračkami a u nich seděla Annie s Erin.

,,Skvěle."

Calum

,,Tak co chceš Ashi?" zeptal jsem se podrážděně. Byl jsem celej den tak šťastnej, že budu táta a on to chce zase všechno posrat.

,,Musí na potrat." řekl a nervózně si zajel rukou do vlasů. Pochodoval po kuchyni sem a tam, až jsem z toho začínal být taky dost rozhozený.

,,Bože Ashi jdi se léčit. Je to její život! Na potrat už je stejně pozdě." odsekl jsem a chystal se odejít, ale zastavil mě. 

,,Ty to nechápeš." řekl zoufale.

,,Chápu to až moc dobře. Nechceš, aby byla šťastná a když už, tak aby byla šťastná beze mě." zavrčel jsem. 

,,Pamatuješ si ten den, když měla amnesii, co jsem ti nechtěl říct její zdravotní stav?" zeptal se a měl na krajíčku skoro brečel. 

,,No?" zazubil jsem se. Tohle začíná být vážnější než jsem si myslel. 

,,Umírá." zachraptěl těžce a já myslel, že se složím. 

,,Ne, to nemůže být pravda." posmrkl jsem. Ona nemůže umřít, v životě si toho vytrpěla už dost a ona... prostě tohle nejde. Já bez ní žít nemůžu. 

,,Je a to dítě ji zabije." 

m.l.w.5sos // c.h.Kde žijí příběhy. Začni objevovat