m.l.w.5sos // c.h.

64.

,,No Ashtone, já, no nejsem těhotná.“ Vykoktala jsem ze sebe a sledovala jeho pohled, který doslova probodával Cala.

,,HOODE! TY HOVADO! Že mrdáš s mojí sestrou no to ještě zkousnu, ale děcko jí neuděláš, né teď!“ začal řvát na Cala, divím se, že to neslyšeli lidi venku.

,,Ashtone klid.“ Chytla ho Chriss za rameno a usmála se na něj.

,,Jak by bylo tobě, kdyby nejlepší kamarád spal s tvojí sestrou?“ zeptal se, jasně mám ho ráda, ale zase to jen přehání.

,,Ashtone, necháme je chvilku v klidu ano, pojď si sednout. Promluvíme si.“ Řekla Chriss.

_

Chriss se nějak povedlo Ashtona uklidnit a už se mohli připravovat na třetí koncert, kdo by řekl, že už týden přežíváme v buse. Sama se divím, že s těma hovadama to přežíváme.

Na druhém koncertě jsem byla, jsem na ně hrozně hrdá, hráli skvěle, ale na ten třetí se mi zase nechtělo, přece jen jejich písničky hrají pořád doma a už mi to i leze krkem.

Seděla jsem v zadu na sedačce popíjela čaj, četla si a sem tam koukala z okna, venku celkem foukalo, měla jsem otevřené okno, aby se tady trošku vyvětralo z arény jsem slyšela kluky, jsou moc dobří. V pandím overalu jsem koukala na mraky, bylo zataženo, nešla vidět ani malá část modré oblohy jen šedo. Takovéhle počasí ve mně vždy vyvolalo depresi, dnes ne, nevím, jestli to bylo tou zamilovanou knihou nebo tím, že nemůžu v klidu přemýšlet, protože mě vyrušuje Gusovo chrápání, ale ať jen spí, zase bude celou noc řídit.

Mám dál přemýšlet nad tím co tu dělám? Proč tu jsem? Proč existuju? Proč moje srdce bije jen pro něj? Mohla jsem se narodit někde v Africe, hladovět, bát se, žít ve strachu, ale narodila jsem se v bohaté rodině Irwinů, bratr slavný bubeník, máma byla slavná spisovatelka a otec inženýr. Já vždycky byla ta, která v rodině nic nedokázala.

Umím zpívat a hrát na kytaru, znám všechny baletní cviky, ale nikdy jsem neměla dostatečnou odvahu se proslavit. To je fuk, jsem šťastná.

Z přemýšlení mě vyrušilo klepání na futra. ,,Můžu?“ zeptal se Luke, který nevypadal moc šťastně.

,,Co se stalo ty můj tučňáčku?“ zeptala jsem se ho a natáhla k němu ruky.

Obejmul mě a skoro brečel. ,,Pohádal jsem se s NIKI.“ Vykoktal ze sebe.

,,Jak moc Tučňáčku?“ zeptala jsem se.

,,No, řekla, že už nemá na to, aby se mnou byla, a že jsem s ní jen proto abych měl koho do postele.“ Řekl a neubránil se slzám. ,,Jsem slaboch, že tady brečím.“

,,To je v pořádku, aspoň vidím, že máš city a nejsi jako NIKOLETA. Všechno bude v pořádku uvidíš.“ Usmála jsem se a přimáčkla ho k sobě.

,,Díky, ty Tučňačko moje.“ Usmál se od ucha k uchu a já mu utřela ten pár slz, co mu stékal po tváři.

,,Mám tě ráda, ty můj Tučňáku.“ Dala jsem mu pusu na tvář.

,,Ehm, nerad ruším.“ Ozval se od dveří mě známý hlas. Calum.

,,Cale, to není tak jak to vypadá.“ Vyjekla jsem. Bála jsem se, že si bude myslet, že ho podvádím, zase. Bála jsem se reakce, ale když jsem na jeho tváři uviděla úsměv, ulevilo se mi.

,,Však nic neříkám, stojím tu celo dobu.“ Usmál se. ,,Jo Luky venku je NIKI a nevypadá to s ní dobře, chytla histerák, že prej je kráva, a že tě potřebuju, Chriss už to tam nezvládá, běž tam.“ Dodal.

Luke vyběhl z busu, z okýnka jsem viděla, jak mu NIKI skočila okolo krku, ti dva na sebe nedokážou být dlouho naštvaní. ,,Co ty? Jsi nějaká.. ehm, smutná.“ Řekl Cal a sedl si vedle mě.

,,Já jen, přemýšlela jsem nad vším, zrekapitulovala jsem celej svůj život a“ opřela jsem se o jeho rameno ,,z těch mraků, nemám dobrou náladu, ale ještě se to nedá nazvat deprese.“ Usmála jsem se a už jsem schytala pusu na líčko.

,,Koncert nám skončil, hodil jsem sprchu, takže po zbytek dne jsem tvůj.“ Usmál se a ruky obmotal okolo mého pasu. ,,Co čteš?“ zeptal se a bradu si položil na moje rameno.

,,Máminu první knihu Why don‘t you love me.“ Usmála jsem se a dala mu pusu na tvář.

,,A o čem to je? Taky si to přečtu.“ Řekl a já se zas neubránila smíchu.

,,Ty a číst jo? Ale prosím tě. No a je to o holce, která je zamilovaná do kluka, který ji nemiluje, logicky že. Každej si to domyslí, jak zhruba děj probíhá. Ten kluk ví o tom, že ho ta holka miluje. Udělá tu blbost a vysměje se jí před ostatníma. Ta holka trpí každý den ve škole, zhoršují se jí známky pak trpí doma. Chce se zabít a málem se jí to povede, skončí v nemocnici a tomu klukovi až potom dojde jakou chybu udělal a zjistí, že k ní taky něco cítí.“ Shrnula jsem mu knihu a on na mě koukal jak na blba. ,,Co?“ zeptala jsem se.

,,To si na začátku knihy a víš o čem to je?“ zeptal se.

,,Ehm, no, když to máma psala, řekla mi zhruba o čem to bude.“ Usmála jsem se.

,,A to se ti to pořád chce číst, když víš jak to bude?“ dál mě nechápavě sledoval.

,,Já ti shrnula děj, důležitější jsou ty myšlenky. Pro mě je důležitější číst co si oba myslí jak Lusy tak i Thomas.“ Pokoušela jsem se mu to nějak vysvětlit.

,,Aha.“ Nahodil neforemný úsměv, ,,ale teď není čas na čtení. Teď se taky věnuj chvilku mě.“ Dodal.

,,Cale, s tebou jsem každý den.“ Odsekla jsem.

,,Víš co by za to jiné holky dali? Aby se mnou byli jen na pět minut?“  postavil se a rozmáchl rukama.

Přesunula jsem pohled od knížky na něj. ,,Hele Cale, venku jsou ještě fanynky, běž se jim na chvilku věnovat. Ok?“ Řekla jsem a dál se věnovala knize.

,,Fajn.“ odsekl a ještě si nezapomněl praštit do stolu při odchodu, je jak malý dítě.

Calum

Chtěl jsem s ní chvilku být, ale ne ona mě pošle za fanynkami, co s ní je? Já chápu, že má náladu na nic, ale nemusí být tak nepříjemná i na mě.