m.l.w.5sos // c.h.

125.

Začala se mi motat hlava, opřela jsem se o studené kachličky a radši si sedla na zem. V mé hlavě ze zobrazili úryvky z minulosti. Všechny jeho hrubé doteky, on. Hnědovlasý vysoký kluk s pohledem, který zabíjel. Vybavilo se mi všechno co se dělo tu noc. Co se to se mnou sakra děje?!

Vylezla jsem radši ze sprchy a osušila se, oblékla se do toho co mi donesl Calum a s otázkou 'Kdo byl ten kluk v mé hlavě' si šla lehnout. Ještě chvilku jsem tak polehávala na té nepohodlné posteli a hrála na mobilu Angry Birds. Na nočním stolku mi ležela nějaká ta nemocniční šlichta, ale neměla jsem hlad a po tom, jak to vypadalo se mi chtělo spíš zvracet.

Mobil mi začal hlásit připojte nabíječku. Podívala jsem se na hodiny, které svítily v koutku obrazovky a zjistila jsem, že je půl jedné ráno. To jsem celej den hrála hry a nebo čuměla z okna? Rychle jsem najela do kontaktů a klikla na to co nejvíc sedělo na Caluma. Blbeček♥. Doufám, že ho nevzbudím.

,,Mmmmm?" ozval se rozespalí Calum.

,,Vzbudila jsem tě, že? Promiň." řekla jsem sklesle.

,,Nevzbudila, jen jsem unavenej. Co potřebuješ stalo se něco?" zeptal se zděšeně.

,,Ne v pohodě, já jen, že nemůžu spát a za chvilku se mi vybije baterka. Někdo mi totiž nedovezl nabíječku, ale krajkový spodky to si musel že?!" vyjekla jsem potichu, slyšela jsem, jak se uchechtl. ,,To si udělal schválně, že. A ještě k tomu si mi nedovezl ani podprsenku." nadala jsem mu.

,,Promiň zlato. Takže chceš říct, že máš na sobě ty pěkný krajkový spodky a nemáš podprsenku a máš to moje pěkný tričko, ve kterým vypadáš tak nehorázně sexy?" řekl.

,,Ty nadržený hovado, jestli si myslíš, že ti dám tak ne, pořád si z našeho vztahu pamatuju velký nic." řekla jsem a pocítila, jak se mi slzy hrnou do očí, to náš vztah byl jen o sexu?

,,Si v pohodě?" zeptal se zděšeně.

,,Nejsem." vzlykla jsem. ,,Já tě potřebuju mít u sebe, já potřebuju cítit tvoji přítomnost, teď si někde ani nevím, kde zatím co já tady trpím každičkou sekundou." dostala jsem ze sebe.

,,Víš, že kdybych mohl přijet už jsem tam a moc dobře víš, že na tebe myslím každičkou sekundu. Ano přiznám se, přemýšlím i nad sexem skoro pořád, jsem nadržený prase přiznám to, ale to nemění nic na tom, že tě miluju. Teď se snaž usnout a až se ráno vzbudíš budu tam a domluvím se s doktorem, aby tě pustili už dneska dobře? Jen mi slib, že hned jak ukončím tenhle hovor půjdeš spát." řekl a mě chvilku trvalo než jsem stihla něco říct, připravovala jsem si v hlavě větu, ale než jsem ji řekl přerušil mě. ,,Hlavně neplakej." řekl a já se snad rozbrečela ještě víc, on nemá ani tušení jak moc si chci pamatovat to všechno, jak moc se snažím si vzpomenout.

,,Dobře." dostala jsem ze sebe a snažila jsem se působit nějak klidně.

,,Já to teď položí a ty se pokus usnout. Ano? Dobrou, miluju tě."

,,Dobrou." šeptla jsem a potom se mi vybil mobil. Usnula jsem nějak kolem páté ráno, nemohla jsem usnout, chvilku mi bylo hrozné vedlo, chvilku zima a na té matraci se nedalo pořádně spát.

Ráno jsem se probudila a rozhlédla se okolo sebe seděl tam, přesně tak jak slíbil. Seděl na stoličce a něco ťukal do iPhonu, jako vždy mi nevěnoval pozornost a ani si nevšiml, že jsem vzhůru. ,,Dobrý ráno." protáhla jsem se a promnula si oči.

,,Poledne, kdy si šla prosím tě spát?" zeptal se ustaraně a přisedl si vedle mě.

,,Když ti to řeknu budeš se zlobit." řekla jsem a podívala se na svoje ruce.

,,Nebudu." řekl a propletl naše prsty.

,,V pět ráno." zamumlala jsem.

,,V KOLIK?!" přecedil přes zuby.

,,Říkal si, že se nebudeš zlobit." odvětila jsem.

,,Já se nezlobím, jen mě štve, že se ničíš. Jo a bavil jsem se dneska s doktorem a vzhledem k tomu, že testy a všelijaká vyšetření jsou v pořádku, k večeru tě pustí domů. No domů, zase za námi." usmál se a pohladil mě po tváři.

,,Já se neničím, jen mě ničí to, že si nic nepamatuju." vydechla jsem. ,,A mám jednu otázku, které mě ničí už od včerejška." podívala jsem se na něj. ,,Podvedla jsem tě?" zeptala jsem se.

,,No dvakrát si se líbala s Michaelem." řekl sklesle.

,,Mrzí mě to." šeptla jsem, protože jsem nevěděla co říct. Nevím co se mi v tu dobu honilo hlavou, nebo jak jsem to v tu dobu mohla udělat, zajímalo mě jen kdo je ten kluk z mé vzpomínky.

,,To je už jedno, protože já se líbal s jednou fanynkou, takžee.. No proč se ptáš?" zeptal se. Ani mě nějak nezarazilo, že se líbal s někým jiným, dalo se to čekat.

,,Jen tak." zamumlala jsem.

,,Já poznám, že se něco děje, takže?" pobídl mě, abych mluvila, mám mu to říkat nebo ne?

,,Vybavil se mi jeden kluk ve vzpomínce vysoký, modré oči, brunet. Spala jsem s ním." povzdechla jsem si, bylo mi na nic.

,,No ohledně tohohle." řekl dost nervózně a poškrábal se na zátylku. Nevěděla jsem co si v tu dobu mám myslet, jestli jsem děvka, nebo jestli to nebyla pravda a byl to jen nějakej zkrat ve mě. ,,Neměl bych ti to říkat vynervovalo by tě to." řekl dost vážně a podíval se na mě. Jeho až černé oči se zahleděli do těch mých.

,,Calume mluv." řekla jsem trošku naštvaně protože mezi námi panovalo ticho.

,,Ne. Neřeknu ti to, byla by si z toho mimo, bylo by ti mizerně." řekl trošku víc nahlas.

,,To je mi i teď, protože mám pocit, že jsem děvka chápeš. Mám pocit, že jsem ti zahla a užírá mě to. Řekni mi to prosím. Unesu to." konec věty jsem šeptla. Vážně jsem chtěla znát pravdu.

,,Ne to nemůžu! Nejsi děvka, nezahla si mi, jen se to stalo jinak!" zařval. Byl naštvaný, vynervovaný a bůh ví co ještě.

,,Calume do prdele řekni mi to, nebo jsem s tebou skončila!" křikla jsem.

,,Sama víš, že by si se mnou neskončila." lehce se usmál, už byl v klidu což jsem ráda, ale pořád se mu klepaly ruce a drtil si spodní ret.

,,Uklidni se a v klidu mi to řekni." pohladila jsem ho po hřbetu ruky.

,,Znásilnil tě."