m.l.w.5sos // c.h.

20. Nothing.

Tori

Vytáhl z kapsy krabičku a podal mi ji. Vzala jsem ji a otevřela, stála jsem v udivení, v krabičce byl náhrdelník s trsátkem. ,,Cale to je.."

,,Trsátko, se kterým jsem hrál na prvním koncertě." Uculil se a já mu padla kolem krku, ulevilo se mi, přece jen kdyby tam byly prstýnky udělal by to gesto, že by si klekl a zeptal by se, moje odpověď by v tuto dobu byla rozhodně, přece by nebyl takovej magor chodíme spolu měsíc a je mi jen sedmnáct.

Odtáhla jsem se a zadívala se do těch dokonalých očí, zas ten náš nepřetržitý hodinový kontakt, uculoval se jak malé dítě. ,,No ví, přemýšlel jsem co bych ti dal a..." poškrábal se na zátylku a usmál se ,,Mikea napadlo že bych ti mohl dát to trsátko a.."

Dala jsem mu pusu, odtáhla jsem se na pár milimetrů a řekla: ,, Už nemluv, kazíš to."

Cítila jsem jeho teplý dech a slyšela slova která říkali ,,Miluju tě." Pořád nepřestával pocit motýlků v břiše. Všichni u prošli dovnitř jen my jsme mrzli venku.

,,Ca-Cale nechceš už dovnitř?" zadrkotala jsem zubama. Chytil mě do náruče a přinesl do kuchyně. ,,Už mě pustíš?"

,,Ne!"

,,Calume Thomasi Hoode! Polož mě laskavě na zem!"

,,NE!" vyšel rychle po schodech a zaběhl do pokoje. Jakmile mě položil na zem a zavřel dveře od pokoje bylo to jako by se z milého Cala stal zvědavě, naštvaný Cal.

,,Na co tak koukáš?"

,,Co máš s rukou?" až teď  mi došlo že mám vyhrnutý rukáv, rychle jsem ho stáhla a dělala jako že nic.

,,Victorie na něco se tě ptám!" přistupoval ke mně pomalými kroky zatím co já na výraz nejistoty couvala.

,,Prostě jsem jen spadla jasný."

,,Nelži mi! Jen mi řekni co se za ty čtyři týdny stalo!" zařval na mě.

,,Nemůžu." Sklopila jsem hlavu a koukala na zem.

,,Nemůžeš nebo nechceš?!"

,,Nemůžu a ani tě nechci zatěžovat maličkostmi." Chtěla jsem utéct ale přede mnou stál Cal a držel mě za ramena. Začala jsem brečet a lámavým hlasem řekla: ,,Co- co se to s tebou stalo, než si odjel byl jsi milejší!"

,,Mám o tebe prostě jen starost."

,,Nepotřebuju aby si mi pomáhal, svoje problémy si vyřeším sama!" vyjekla jsem a utekla k sobě do pokoje. Slyšela jsem z jeho pokoje velkou ránu a jeho naštvaný hlas, byl slyšet přes celé patro.

Calum

Jen jí chci pomoct, potom neznámém telefonátu, ve kterém mi ten hlas říkal, že se k ní chovají ve škole hnusně, mám o ni strach, ale já debil né, že bych si s ní promluvil , já na ni musel řvát, jo dobře Calume, si totální kretén, kterej se nedokáže postarat ani o vlastní přítelkyni. Prokopl jsem dveře od skříně ,,SAKRA!" zařval jsem snad na celý dům. Asi hodinu jsem seděl na posteli a přemýšlel, zase jsem jí jen ublížil.

Tori

Seděla jsem na posteli a brečela, najednou se otevřeli dveře a přišel Luke. ,,Copak se stalo krásko?"

,,Nic."

,,Jo, a to tvoje nic projevuješ slzama?"  otřel mi palcem slzy.

,,M-můžu se ti svěřit?"

,,No, řekni mi vše co máš na srdci." Sedl si vedle mě. 

,,Když jste odjeli, chodila jsem do školy sama, Niki na to srala, Elis byla nemocná a Petra jela za rodinou, všichni si mě dobírali a mlátili mě."

,,Proto ta modřina na obličeji?"

,,Jo a nejen tam, modřiny mám všude. Ale nikomu to neříkej a hlavně né Calovi." Vydechla jsem

,,Neboj." Hlavu jsem měla opřené o jeho rameno zatím, co mě hladil na zádech.  Bylo ticho, najednou mě Luke svalil na postel a začal mě lechtat, nakonec mi dal pusu na tvář. ,,Pro zlepšení nálady krásko." Usmál se od ucha k uchu.

,,Ehmm.." ozvalo se od dveří, stál tam Cal a šlo vidět, že se mu začínají lesknout oči. ,,Takže já se ti přijdu omluvit a ty.." Ani to nedořekl a už chtěl odcházet.

,,Cale já.."

,,Ne nic nechci slyšet." Šel k sobě do pokoje a samozřejmě nezapomněl pořádně praštit s dveřmi...

_____

Na gifu je Luke^^