m.l.w.5sos // c.h.

118.

Otočila se a pomalými kroky odcházela pryč ,,Promiň." šeptla a pak mi zcela zmizela z dohledu.

Začal jsem třepat hlavou jako idiot, přál jsem si, aby se tenhle den nikdy nestal. Šel jsem pomalými kroky stejným směrem jak šla ona. Měl jsem ji kousek před sebou a nemohl jsem nic dělat. Chtěl jsem, ale nešlo to. Kdybych jí řekl zahoď to začali by jsme se hádat, nebo by zase začala brečet, že ji to mrzí. Ale já nechci, aby se ničila, jestli to takhle půjde dál, bude mít rakovinu plic a umře mi. A já si budu brát vinu za to, že jsem ji nezastavil.

,,Allison." řekl jsem. Zastavila se, vypadala vyděšeně, bála se nejspíš toho co jí udělám. Nevztáhl bych na ni ruku, už nikdy víc. Nevrazil bych jí znovu, i když někdy mám chuť jí jednu natáhnout. Přišel jsem k ní a obešel ji. Odhodil jsem její cigaretu, a když jsem se podíval do jejích očí, leskly se. Chtěla brečet. Zase. ,,Ne, neplač prosím." Nevěděl jsem co dělat, nechci, aby kvůli mě, nebo komukoliv brečela.

,,Promiň já prostě už nevím jak dál." Řekla a zabořila hlavu k mému krku.

,,Jen už to prosím nedělej, tímhle tempem mi brzo umřeš a to bych nezvládl. Nechci, aby si mě opustila." Řekl jsem. Kouření jí zabíjí a já v tomhle světě nechci žít bez ní. Ona je moje světlo na tomhle hnusném, temném místě.

,,Já tě nemám v plánu opustit, teda aspoň né tak brzo." podívala se na mě a lehce se usmála.

,,Jak nemám tě v plánu opustit tak brzo?" vyvalil jsem na ni oči. Má mě v plánu opustit? Kdy? Proč? To jí nedovolím.

,,Oba víme, že lidi umírají někteří později a někteří dřív." usmála se a pohladila mě po tváři. Jestli se mě snaží uklidnit, tak jí to nejde.

,,Ale to neznamená, že musíš odejít dřív. Já nechci, aby si mě opustila. Já tě nechci ztratit. Ty si důvod proč žiju, uvědomuješ si to vůbec?" vzal jsem její tváře do svých dlaní a přitáhl ji blíž k sobě. Díval jsem se přímo do hnědozelených, uslzených očí.

,,Já už tady nechci být, já už chci odtud pryč." šeptla.

,,Slib mi, že tady zůstaneš co nejdýl, už jen kvůli mě, prosím." ze začátku věty jsem měl normální hlas, ale konec věty už jsem spíš šeptal. Jen přikývla a přilepila se na moje rty, lidi chodili okolo nás, většina si nás fotila, ale já to nevnímal. Pro mě byla středem vesmíru jen ona. ,,Miluju tě." řekl jsem do polibku.

,,Já tebe taky, bez tebe by ze mě už byla dávno troska, bez tebe bych už tady nejspíš ani nebyla. Děkuju." usmála se a chvilku jsme se na sebe mlčky dívali. ,,Nechceš už jít do hotelu, za prvé mám hlad, za druhé je mi zima a za třetí po té cestě letadlem si chci dát sprchu a za čtvrté  se chci vyspat." zasmála se a zívla si.

Začal jsem počítat na prstech. ,,Takže za prvé jsem ti nabízel hranolky, nechtěla si. Za druhé tady máš mikinu a za třetí sex ve sprše a pak v posteli nezní špatně." mrknul jsem na ni a táhl ji k hotelu.

,,Teď zas já." vyškubla se ze sevření a začala počítat na prstech pro změnu ona. ,,Jdu si pro jídlo do mekáče. Za druhé díky za mikinu." řekla a dala mi pusu na tvář. ,,A za třetí." řekla a přiblížila se k mému uchu. ,,Nedám ti." šeptla a dotkla se ho.

,,No to né!" řekl jsem a překřížil ruky na hrudi. Jen pokrčila rameny zašla do mekáče a po deseti minutách vylezla s hranolkama a colou.

,,Na úchyláku." zasmála se a podala mi colu.

,,Jak si mě to zase nazvala?" přecedil jsem přes zuby a rukou sjel na její zadek.

,,Hoode ty nadrženej pse!" vyjekla a praštila mě kabelkou přičemž jsem se polil. ,,Hups." zasmála se a dala ruku před pusu.

,,Jo tak dneska je mi jedno, jestli se budeš vzpírat, dneska z tebe vyšukám duši." přecedil jsem přes zuby, přičemž jen protočila očima. Odkráčeli jsme do hotelu, kde si nás hned odchytil Mike.

,,Můžete mi vysvětlit, kde jste byli?!" zařval a rozhodil rukama. ,,Na obědě jsme si řekli, že mrdáte v pokoji, ale , když se tam byla Chriss podívat nebyli jste tam. Annie se ti snažila dovolat, ale nebrala si to! A od čeho máš toho monokla?! Co se sakra stalo?!" začal rozhazovat rukama, to mi chybělo nasranej Mike.

,,Byli jsme se projít po Londýně a byli jsme na obědě." řekl jsem, chtěl jsem pokračovat, ale přerušila mě.

,,Na toho monokla se vykašli, toho si jako že neviděl. A nic se nestalo." řekla klidně.

,,Okay, nebudu se do toho motat, jen jsem chtěl říct, že Gus už je tady a měli jsme se po obědě jít projít po Londýně, ale když už jste byli tak mi jdeme bez vás." řekl a odešel.

,,Tak to bylo divný. Dnešek bych si přál začít znovu." řekl jsem. Už jsme byli ve výtahu a jeli nahoru.

,,Nápodobně." řekla s plnou pusou hranolek. Došli jsme do pokoje, lehl jsem vyčerpáním na postel a snažil se urovnat si všechno v hlavě. Za dnešek se toho stalo opravdu hodně. Rozhlédl jsem se po pokoji a ona nikde nebyla, pak jsem uslyšel vodu a bylo mi jasný, že mě zradila, šla beze mě. Potvora.

Zalezl jsem do koupelny, divil jsem se, že není zamčená, shodil jsem ze sebe oblečení a vklouzl na ní do sprchy. ,,Už jsem si říkala co ti tak dlouho trvalo." ušklíbla se. Přiložil jsem ruky na její boky a přitáhl si ji k sobě. Naše rozkroky se otřely o sebe a já věděl, že je zle. Začala se uculovat, když zjistila, že je jak stožár a já se díval všude kam jsem mohl, jen né na ni.