,,Victorie!?" volala mě babička z kuchyně.
,,Už běžím." přeběhla jsem do vedlejší místnosti. Kuchyně. Seděli oba u jídelního stolu a babička mě rukou pobídla, abych se posadila naproti nim. ,,Děje se něco?" polekala jsem se, celá atmosféra v kuchyni, byla znepokojující.
,,Holčičko už je ti sedmnáct, nejvyšší čas, aby jsme tě pustili zpátky za Ashem." řekla mi a pohladila mě po hřbetu ruky.
,,Takže já- já se můžu přestěhovat, za Ashem?" dala jsem si ruky před pusu a nemohla uvěřit vlastním uším. Uvidím je znovu. Babička mi jen přikývla a usmála se spolu s dědou. ,,Ale já vás tady nemůžu nechat samotné." zasmutněla jsem.
,,Můžeš holčičko, jsi už dospělá, přišel čas, aby jsi nás opustila." řekla vážně.
,,Vyhazujete mě?" zasmála jsem se.
,,Samozřejmě." řekla mi babička nejdřív s vážnou tváří a potom se začala smát. ,,Budeš nám chybět zlatíčko, ale bude lepší, když budeš zase u nich, jsou tvého věku a najdeš si určitě kamarády, tady máš jen Lydii. Uvidíš budeš tam s Lukem, Mikem, Calumem a Ashem. Kluci bydlí spolu a ty budeš bydlet s nimi." usmála se a mě jako by se srdce zastavilo. Bydlí spolu. Všichni čtyři. Můj bratr, Mike, Luke a Calum.
أنت تقرأ
m.l.w.5sos // c.h.
قصص الهواة,,Jsi blázen." šeptla tiše Victorie. ,,Proč myslíš?" otázal se drze Hood. ,,Protože i po tom všem, co jsem udělala mě stále miluješ." #1 in fanfiction ^_^ <-- best of
