Zbloudilá duše

88. Marná snaha

O Severusovi bylo známo, že nemá příliš velkou trpělivost. Platilo to zejména ve vypjatých situacích, které se ho osobně dotýkaly. 

Nyní se už dva týdny marně snažil vytvořit protijed, který by dokázal neutralizovat jed, jenž byl Harrymu a jednomu ze studentů podstrčen. Nebylo tedy divu, že Severus už byl vzteky bez sebe. Pro Mistra lektvarů jeho věhlasu a zkušeností to přeci neměl být žádný neřešitelný problém! Jak se ale při důkladné analýze ukázalo, použitý jed byl natolik komplikovaný, že vytvořit protilátku se zdálo takřka nemožné. Lektvarista měl rád výzvy, obzvlášť ty, které se týkaly lektvarů, a věřil, že kdyby se mu tento utrejch dostal do rukou za jiné situace, jistě by si komplikovaný vývoj protijedu užíval. Bohužel, za těchto podmínek měl k potěšení z práce na míle daleko. A co bylo horší, stav pana Reeda se prudce zhoršil. Madam Pomfreyová se pokusila chlapce uvést do umělého spánku, ale nepodařilo se to. Chlapci se při provedení kouzla zastavilo srdce. Naštěstí však jen na pár vteřin, než se do toho vložily samotné Bradavice, které svou mocí držely jed od mladíkových vnitřních orgánů. Nikdo z obyvatel hradu netušil, kromě samotného ředitele, že mladíkův mladý život chrání právě hrad. Všichni si mysleli, že to probíhá podobně, jako u pana Pottera, jehož stav byl stále beze změny.

Poppy oba studenty po čase oddělila do samostatných pokojů. Nic víc pro jejich pohodlí udělat nemohla. Ke Svatému Mungovi je Severus odmítal poslat, i když se to Poppy snažila pádnými argumenty prosadit, jenže proti Severusově tvrdohlavosti neměla šanci, a tak jí nezbývalo nic jiného, než se modlit a starat se o své dva pacienty, kteří nevěděli o světě.

Minerva se mezitím snažila udržet v chodu školu, jelikož Severus byl zcela mimo kontrolu. Bez zjevného důvodu napadl pana Clarka a poté jej donutil vypít veritasérum. Minerva byla naštěstí při tom a okamžitě povolala Tonksovou s Kingsleym, kteří se podle zákona výslechu ujali. Pastorek pokládal otázky naprosto profesionálně, nijak se nenechal rozhodit Mistrem lektvarů, který stál u okna v ředitelně a třásl se vzteky. Po výslechu bylo jasné, že je muž nevinný, v době útoku se nacházel v Rumunsku se svým manželem. Tonksová jeho alibi prostřednictvím Bena Clarka potvrdila. Severus po vyslechnutí těchto zpráv vyběhl z místnosti jako rozzuřený býk. Prásknutí dveří za ním znělo ještě hodně dlouho. Minervě spadl kámen ze srdce, když ji pan Clarke ujistil, že napadení ani poněkud netradiční výslech nemá v plánu hlásit na ministerstvo. Dokonce projevil jisté pochopení pro Severusovo neomluvitelné jednání. Prý by se zachoval podobně, kdyby šlo o jeho manžela. Minerva ho přesto požádala, aby z hradu odešel, dokud se situace nevyřeší. Ještě ho však varovala před novináři, kteří se na něj jistě vrhnou, jakmile opustí chráněné pozemky Bradavic.
To byl další problém. Novináři kroužili neustále okolo hradu jako nenasytní supi a čekali, až si někdo pustí pusu na špacír. Minerva bojovala ze všech sil, jenže proti nesmyslným drbům neměla šanci. Denní věštec měl v tuto dobu žně, nepsalo se v něm snad o ničem jiném, než o tom, že byl Harry Potter otráven a je nyní v kritickém stavu. To bylo ovšem jediné pravdivé tvrzení. Všechny další informace už byly úplně zcestné: prý Harryho udržuje naživu pouze krev jednorožce, již mu obstarává sám Snape, případně z pana Pottera odpadávají postupně kusy masa a nikdo neví, jak to zastavit. Minerva pouze kroutila hlavou nad lidskou fantazií, která pramenila z hlouposti. Nad čím se však doopravdy rozzlobila, bylo tvrzení, že mladého Nebelvíra otrávil sám Severus Snape ve snaze se ho zbavit. Když si ten článek poprvé přečetla, utíkala do sklepení, aby zabránila Severusovu běsnění. Bohužel, dorazila příliš pozdě. Lektvarista již dal průchod svému hněvu a zničil takřka vše, co mu přišlo do cesty. Pokusila se ho slovy uklidnit, avšak bylo to marné, a když jí v těsné blízkosti hlavy proletěla noha od židle, rozhodla se to rázně ukončit. V nestřežené chvíli na Severuse uvalila Mdloby. Na vteřinku ji při pohledu na kácejícího se muže přepadly výčitky svědomí, ty však vyprchaly v okamžiku, kdy se kolem sebe mohla konečně pořádně rozhlédnout. Místnost, jež jindy sloužila jako obývací pokoj, byla totálně zdevastovaná. Z nábytku zbyly jen třísky a podlaha byla poryta jakýmsi slizem. Minerva se jen modlila, aby to nebyl nějaký nepodařený nebezpečný lektvar. Koutkem oka si všimla střepů rozbité skleničky, ležících na podlaze těsně u krbu. Minervě z toho bylo najednou do pláče, všechno se jí rozpadalo pod rukama. Škola, která jindy fungovala jako hodinky, se teď nacházela v jakémsi nouzovém režimu, jelikož profesor lektvarů a ředitel v jedné osobě se psychicky hroutil a odmítal si nechat od kohokoliv pomoci. V podobném stavu se nacházel i Remus Lupin, který jen stěží dokázal vyučovat. Bylo toho na ni moc, ale nehodlala se jen tak vzdát! Zvládla už horší situace, ze kterých by se většina lidí zhroutila, takže si poradí i nyní!
Dala si pár minut na zklidnění emocí a pak poslala Poppy patrona. Madam Pomfreyová dorazila během chvilky. Nadávala jako špaček, když překračovala trosky vybavení bytu. Minerva neměla sílu reagovat a ono to nebylo ani třeba, obě si potřebovaly ulevit od neustálého tlaku, kterému byly vystaveny. Poppy odlevitovala Severusovo bezvědomé tělo do ložnice, jež jako jediná zůstala nedotčená jeho řáděním. Minerva se chystala přivolat jednoho ze skřítků, aby dal obývací pokoj do pořádku, když si povšimla jednoho podstatného detailu. Rozsáhlá knihovna v místnosti se zdála být také bez známek poškození, stejně tak váza s růží, která stála na krbové římse. Minerva se nad tím překvapeně pozastavila. Severus byl mimo sebe, když ho tady našla, rozhodně nevypadal, že by byl dost při smyslech, aby cokoli zohlednil, když kolem sebe metal kouzla. Přesto knihovnu ani tu vázu nezničil. Proč? Minerva odpověď na svou otázku nedostala, ale nijak dlouho ji to netrápilo, její mysl brzy naplnily jiné starosti.

Třetí týden svitla Minervě naděje v podobě Eleonor, která se zčista jasna zjevila v Bradavicích a dala Severuse konečně do pořádku. Minerva neměla sebemenší ponětí, co udělala, nebo co svému vnukovi tato svérázná žena řekla, ale zabralo to. Mladý muž se přestal chovat jako nepříčetný šílenec a konečně vzal rozum do hrsti.
Bohužel to trvalo jen krátce, přesněji do doby, než do Bradavic dorazil Sirius Black, skrytý v podobě psa.
Tehdy už měla Minerva chuť tlouct hlavou o stůl a naříkat nad svým bídným životem.

Vím, kapitola je velmi krátká, ale nechtělo se mi do ní zasahovat dalším dějem. Následující kapitola si zaslouží zůstat samostatně. Víc k tomu není třeba dodávat :) 

Děkuju všem za podporu a přeju hezký zbytek týdne :)