43. Remus Lupin

704 89 24
                                          


Čas ubíhal a vánoční svátky se kvapem blížily. Severus je však tentokrát nevítal. Nechtěl si odpočinout, hodiny lektvarů a práce okolo studentů bylo to jediné, co ho dokázalo dostatečně zaměstnat, aby přestal myslet na Pottera a na ten zpropadený notes, který neměl odvahu dočíst. Netušil, co si s tím vším má počít, a to jej přivádělo do stavu zuřivosti, kterou si vybíjel na studentech. Vztek v něm ještě vzrostl, když zjistil, kdo má na zbytek roku převzít Obranu proti černé magii. Znovu ten zablešený vlkodlak! Brumbál opět dal všanc životy studentů. Severus se právem obával o životy dětí, ale také o Pottera. Lupin se k Nebelvírovi nemusí chovat zrovna hezky. Bude muset na mladíka dohlédnout, jenže jak, když se mu on sám snaží vyhýbat? Prvních pár dnů se snažil to dělat, protože si myslel, že s ním Potter bude chtít mluvit, ale ten se choval, jako kdyby se nic nedělo. Severus netušil, co si o tom má myslet. Byl přece jeho manžel, pro Merlina, nemá právo se chovat jakoby nic! Problém byl v tom, že on za Potterem odmítal zajít a vyjasnit si to. Jednodušší pro něj bylo pozorování na hodinách lektvarů, které se pozměnily. Přestal na Nebelvíra tolik nasazovat a sem tam mu svým způsobem i pomohl, když hodlal mladík hodit do kotlíku něco, co do něj nepařilo. Severusovi neušlo, že si slečna Grangerová vzala jeho radu k srdci. Často ty dva na hodinách vídal spolu. Někdy se k nim přidal i zamračený Weasley.

***

Harry byl po dlouhé době spokojený, ne-li šťastný. S Hermionou si to vyříkali a zdálo se, že s Ronem je to na dobré cestě. Zrovna všichni tři seděli u snídaně a dojídali poslední sousta na talíři. Dnes se totiž konal poslední prosincový výlet do Prasinek, takže se většina studentů z vyšších ročníků nadšeně chytala do vesničky, včetně Rona, Harryho a Hermiony.

Ron si právě přidal pár kousků slaniny, když se u nich objevila Pansy Parkinsonová a netrpělivě poklepala Hermionu po rameni.

Harry odložil pohár s džusem, ze kterého právě upíjel, a napjatě sledoval dění před sebou.

Nebelvírská dívka zvedla pohled od rozečtené knihy a oba mladíci mohli na kamarádce vidět jasné překvapení.

„Ahoj, Pansy, co potřebuješ?"

Zmijozelka vypadala z pohledů některých Nebelvírů znechuceně.

„Nazdar, jenom ti chci oznámit, že odjíždím na Vánoce domů." Pansyin hlas byl mírně arogantní, avšak postrádal prvky nenávisti.

„V pořádku. S projektem od profesorky McGonagallové jsme už skoro na konci, doděláme ho, až se vrátíš."

Tím byl rozhovor u konce. Hermiona se otočila zpět ke knize a Pansy se vrátila ke zmijozelskému stolu.

„Pracovat s nima nám byl rarach dlužen!" vykřikl polohlasně Ron a napíchl si plátek slaniny prudce na hrot vidličky.

Harry měl na jazyku připravenou poznámku, zavčas se ale zarazil. Přátelství s Ronem bylo stále křehké, snadno se mohlo rozbít nějakou neuvážeností. Hermiona se však stranou nedržela.

„Nejsou zas tak hrozní, to válka je staví do složité situace..."

Ron nafoukl tváře a víc se nahrbil nad talířem.

Harry viděl, jak se Hermioně zablýsklo v očích, tak honem změnil téma. „Jdu si pro plášť, sejdeme se před branou?"

Ron i Hermiona zabručeli na souhlas, tak se Harry honem zvedl a odcházel z Velké síně, pryč od té dusné atmosféry, která najednou vládla mezi jeho přáteli.

Byl téměř venku, když se u vchodu málem srazil s Remusem. „Ou, pardon," omluvil se spěšně.

„V pořádku, Harry," usmál se profesor vlídně.

Harry netušil, jak se má k muži chovat. Na hodinách Obrany proti černé magii se snažil splynout s ostatními a nezapojovat se, pokud to vysloveně nebylo nutné. Stejně si ale Remus nemohl nevšimnout výkyvů v jeho magii. Harry na něm několikrát zpozoroval, že se touží zeptat, co se děje. Zatím se mu zdárně dařilo tomuto rozhovoru unikat. Stejně tak teď se jej snažil rychle obejít a pokračovat v cestě, jenže Remus ho chytil za loket, aby mu v tom zabránil. Upřímně to nečekal a lekl se.

„Harry, mohli bychom..."

„Co se to tady děje?" ozval se hluboký hlas mistra lektvarů.

Oba aktéři se na něj překvapeně podívali.

První se vzpamatoval Lupin. „Nic, jenom jsem si chtěl tady s Harrym promluvit."

Snape nazvedl obočí. „Skutečně? Tak proč mu drtíš ruku!"

Remus vytřeštil oči a okamžitě se podíval na svou ruku, která skutečně mladíkovu paži držela pevněji, než bylo nutné. „Omlouvám se, Harry!" vykřikl a pustil ho.

Nebelvír byl ale překvapen Severusovým chováním. V jeho pohledu nalezl nefalšovanou zlobu, to by ale nebylo ještě tak překvapující, jako jeho výhružný postoj. Harry pochopil, že stačí jediný špatný vlkodlakův pohyb a Severusova hůlka bude v pohotovosti. „V pohodě," zaskřehotal a byl si nucen odkašlat, aby dostal z krku knedlík. Koutkem oka se rozhlédl po Velké síni. Samozřejmě je každý sledoval, proto nasadil co nejširší úsměv a natočil se k Remusovi. „Zajdu za vámi, až se vrátím z Prasinek, mohu?"

„Dobře, Harry, jen se hezky bav," přikývnul Remus, vyvedený z míry mladíkovým chováním. Podobně ho zaskočil i Severus. Co se to tady u Merlinových vousů děje? Samotný Brumbál, když jej sem znovu přijímal, měl jasné podmínky, týkající se Harryho. Remus tušil, že kdyby byl v té chvíli ředitel ve Velké síni, stál by v tu ránu hned vedle mistra lektvarů.

Harry se s oběma co nejrychleji rozloučil a málem se jim i poklonil, podobně jako se to dělalo v době zakladatelů. Myslel si, že se včas zastavil, ale Severusův krátký úšklebek mu napověděl, že nebyl dostatečně rychlý a jeho trapas byl v mužových očích zaznamenán. Zrudnul a marně si přál, aby se pod ním otevřela země a pohltila ho. Nestalo se, tak jen honem odešel. Na chodbě se ještě praštil dlaní do čela. Začínal blbnout, potřeboval by si na pár dní odfrknout, jenže to by musel Voldemorta přinejmenším něčím těžkým praštit po palici, aby si na chvilku schrupnul. Ta představa mu na rtech vyloudila úsměv.

Cestou do sedmého patra přemýšlel Harry nadSeverusovým zvláštním chováním. Vycházelo mu z toho jediné možné vysvětlení:milý mistr lektvarů začal číst jeho deník a teď neví, co se sebou. Pravda,podstrčil mu ho s nepatrnou lží, ale konec konců pocházel z rodu Zmijozelů achtěl, aby Severus věděl důvod toho všeho...

Tak se nám na scéně objevila další postava. Taky jste tak zvědavý jak nám zamíchá dějem?

Všem děkuji za podporu a přeju hezký zbytek týdne.  

Zbloudilá dušeZde žijí příběhy. Začni objevovat