29. Chyba

562 82 34



Potter byl pryč už pět dní a Severus byl těch pět dní doslova nesnesitelný. Jeho nálada se odrážela od strachu, který si nechtěl vůči tomu klukovi připustit. Brumbál tomu také moc nepomáhal, těm jeho uklidňujícím řečem vůbec nevěřil. Sám byl jednu dobu špehem u Pána Zla, věděl, jak to tam chodí. Nálada se tam mění z minuty na minutu, v jednu chvíli se na vás Pán Zla pochvalně usmívá, následně ležíte na zemi a kroutíte se pod jeho mučícím kouzlem. Potter byl silným kouzelníkem, o tom Severus nepochyboval, jenže jeho povaha nebyla na takové hurá akce stavěná, byl příliš útlocitný. Snažil se to Brumbálovi říct, ale ten blázen ho vůbec neposlouchal. Severus se ocitl v bezvýsledné situaci, proto se uchýlil k lektvarům a vařil jeden za druhým. Ke svému vzteku později zjistil, že vaří přesně ty samé lektvary, které potřeboval on sám po setkání. Takzvané lektvary první pomoci.

V ten den byl zrovna uprostřed dalšího vaření podobného lektvaru, když zaslechl prásknutí dveří. Mrzutě pozastavil lektvar, který naštěstí nebyl v kritické fázi a šel se podívat, kdo tropí takový randál. Vyšel z laboratoře rovnou do obývacího pokoje, kde stál rozkročený a očividně rozzuřený Igor Karkarov.

„Ach, to jsi ty," promluvil vláčně Severus a zavřel za sebou dveře. „Můžeš mi vysvětlit, proč tu děláš rámus?" ptal se zvědavě, přestože tušil důvod toho povyku.

„Ano já a hned ti řeknu, proč tu dělám rámus!" Rozčiloval se Karkarov. „Ten pošetilý stařec mi dal výpověď!" prskal vousatý muž na všechny strany. Ve tváři rudý jako krocan.

„Já vím," řekl Severus klidně a opřel se zády o dveře.

„Tak ty to víš!" vytřeštil Karkarov oči a doslova přidupal blíž k mistru lektvarů. „A to s tím jako nic neuděláš!?"

„Proč bych měl." Zatvářil se Severus lhostejně. „Varován už jsi byl a to dokonce opakovaně. Ředitel měl plné právo tě vyhodit."

Po těchto slovech nastalo v místnosti ticho.

Karkarov vypadal, že nemůže uvěřit tomu, co Severus právě řekl. „Jsem tvůj manžel." Použil Igor argument, o kterém věděl, že bude fungovat.

Dnes tomu ovšem tak nebylo, naopak to přidalo ještě více oleje do ohně.

„To bohužel ano, a tak mi prozraď, proč jsi mě nehledal, když jsem tvůj manžel?" ptal se mistr lektvarů mrazivě i když to v něm začínalo nebezpečně bublat.

„Ale já tě samozřejmě hledal." Oponoval Karkarov naléhavě.

„V hospodě jak mi bylo řečeno, jenže v tom zařízení, jsem se v tu dobu nevyskytoval. Tak mi zatraceně vysvětli, proč si se ukázal téměř po pěti dnech. Zatím co já už jsem dávno doma." Severus se během svého dlouhého proslovu musel držet, aby nevytáhl hůlku a Igora neproklel za jeho přihlouplý výraz.

„A jak jsem to měl, asi tak vědět, že jsi doma, když jsi mi ani ty ani nikdo jiný, neuráčil poslat vzkaz!" Obhajoval se Igor divoce, nezapomínající přitom rozhazovat rukama do stran.

„Stačilo si přečíst těch několik vzkazů, co ti ředitel posílal po Rosmetě." Usadil ho Severus.

„Žádný vzkaz jsem nedostal!" odporoval zoufale vousatý muž.

„Aspoň nelži!" Severusovi docházela trpělivost.

Karkarov se začal zčistajasna smát. „Já ti tady drahý Severusi lžu ze všech lidí nejméně." Dostal ze sebe mezi záchvaty smíchu.

Zbloudilá dušeZde žijí příběhy. Začni objevovat