Zbloudilá duše

86. Jed

Na ošetřovně vládl neklid. Madam Pomfreyová s Minervou McGonagallovou stály u jednoho z lůžek, na kterém ležel nějaký student. Severus neměl čas zjišťovat detaily, stejně to bude banalita. Rychlými kroky se vydal k nejbližší volné posteli, kam Harryho položil. V okamžiku, kdy vysunoval paži zpod mladíkových ramen, si ho Poppy povšimla.

„Severusi, co se stalo?!"

„Někdo jej otrávil," odpověděl a proklínal svůj hlas, ve kterém byla znát úzkost. Zkontroval znovu Harryho tep a odechl si, vypadalo to, že cestování krbem jeho stav nezměnilo.

„Merline!" vydechly ženy šokovaně.

Poppy dala profesorce přeměňování do ruky oválnou mísu se slovy: „Až lektvar začne účinkovat, dej mu to pod bradu."

Minerva přikývla, očima přitom starostlivě pozorovala svého druhého studenta.

Poppy pospíchala k vedlejšímu lůžku a už za chůze napřahovala hůlku, když ji zastavil Severusův výkřik.

„Ne! Poppy!" Žena sebou trhla a poněkud vyjeveně se na lektvaristu podívala.

Severus se pokusil uklidnit, aby byl schopen lékouzelnici vysvětlit, co se vlastně stalo. Věděl, že musí popsat vše přesně, od začátku až do konce, pokud měla mít Poppy šanci Harrymu pomoci. Proto se dal rychle do vyprávění:

Rozzuřeně rozrazil dveře ložnice připravený toho tupohlava seřvat, že dělá takový rámus. Všechno se mu však vykouřilo z hlavy ve chvíli, kdy uviděl Harryho zhrouceného na židli. Na pár úderů srdce úplně ztuhnul neschopen pohybu, v hlavě prázdno. Trvalo to jen krátký okamžik, než se vzpamatoval, ale jemu připadalo, jakoby tam stál několik hodin. Když ze sebe první šok setřásl, posbíral zbytky zdravého rozumu a snažil se pochopit, co se mohlo stát. Naštěstí se vzpamatoval se právě včas, aby mohl zachytit Harryho tělo, které se pomalu začalo sunout ze židle. Severus se k němu rozeběhl tak rychle, až za ním jeho černý župan zavlál. Poněkud neohrabaným způsobem chytil Harryho za rameno a držel ho pevně na místě.

Harryho oči byly doširoka otevřené a zrychleně dýchal, přesto si nebyl Severus tak úplně jistý, zda jej Harry vnímá. Zkusil ho nejprve oslovit a pozorně sledoval mladíkovu reakci. Ulevilo se mu, když sebou Harryho duhovky škubly. Severus jemně chytil oční víčko a povytáhl jej, aby mohl prohlédnout bělmo. Nepřirozeně žluté zbarvení ho silně znepokojilo. Také zkontroval vnitřek úst. Jazyk, stejně jako vše okolo, byl pokrytý bílým povlakem. Severusova domněnka se změnila v jistotu. Harry byl otráven. Prudkým pohybem vytáhl hůlku a za pomoci kouzla Accio si přivolal z laboratoře všechny potřebné lektvary. Nejprve zkusil univerzální protijed, který zabíral na většinu jedů. Byl si jistý, že zabere i nyní, jenže místo toho se Harryho stav jen ještě zhoršil a zčernaly mu konečky prstů. Severus horečnatě pátral mezi svými lektvary, až vybral další, do něhož vložil naději. Ani ten však neměl úspěch. Třetí lektvar, tentokrát jeho vlastní recept, nejen že nezabral, ale způsobil děsivou reakci, Harry se začal dusit vlastní krví.

Severus sáhl po poslední možnosti – použil Bezoár.

Krev vytékající z mladíkových úst v tom okamžiku zčernala. Panika a strach se začínaly probojovávat do popředí mysli. Severus zjistil, že neví, kudy kam...

Mistr lektvarů měl po celou dobu svého hrůzného vyprávění pevně zatnuté pěsti. Jasná známka toho, jak moc to s ním otřáslo. Když skončil, Poppy se na něj vyděšeně dívala, tvář nezvykle bledou, Minerva na tom nebyla o nic lépe.

„Dobře," hlesla po chvíli Poppy slabším hlasem, než bylo u ní obvyklé. „Musím ho ale vyšetřit a zjistit, jak na tom je."

Severus chtěl nejprve protestovat, pak si to ale rozmyslel. Bylo třeba vzít rozum do hrsti a nepoddávat se strachu. „Máš pravdu," přikývl a po páteři mu přejel ledový závan, když Poppy zahájila vyšetření.