Zbloudilá duše

66. Rituál

„Kde mám začít?" zabručel Harry spíš sám k sobě.

„Začni od začátku. Jak vůbec ten rituál vzniknul?" Napomohla Hermiona, v očích třpyt, který měla vždy, když profesoři začali vykládat novou látku.

„To nevím, ale řeknu ti, co všechno jsem o něm dokázal zjistit," odpověděl Harry a natočil hlavu k oknu.

„Rituál zpočátku nesloužil jako svatební. Popravdě, vědět o něm v této době Ministerstvo, tak jej okamžitě prohlásí za produkt černé magie a zakáže ho. Důvod je prostý, nachází se v něm ukrytá velmi silná magie, která je podle dnešních norem považována za temnou. Skutečnost je ovšem taková, že magie v něm ukrytá, je tak silná, že má téměř vlastní vědomí, a právě proto může kouzelník přijít o svou kouzelnickou moc. O tom však později," utnul Harry zajímavé vyprávění v zárodku a zavrtěl se v křesle. Stále nespouštěl pohled z pochmurného obrazu za oknem. „Rituál původně sloužil k záchraně životů. Přesněji řečeno životů malých nevinných dětí."

Knihovnou se ozvalo silné zalapání po dechu.

„Jak to myslíš?"

Harry stočil pohled k rozrušené kamarádce.

„Hermiono, v dobách, odkud má duše pochází, mnoho lidí umíralo na nemoci, které se dnes považují za triviální."

„Lektvary ale v té době už existovaly?" vyptávala se Hermiona zapáleně.

„Ano, avšak přísady do nich byly velmi drahé a těžko se sháněly. Navíc nebyly na takové úrovni, jako jsou dnes. Dalším problémem bylo najít dobrého lektvaristu, který by dokázal lektvar uvařit. Bohužel bylo víc podvodníků, než lektvaristů, a ti uvařili takový utrejch, že ti mnohdy ještě přitížil, ne-li tě zabil. Ono bylo tehdy bezpečnější se obracet na báby kořenářky, které svému řemeslu rozuměly jako nikdo na světě. Bylinky ale nedokázaly vyléčit všechno, nastaly i případy, kdy už se nedalo pomoci ani lektvary, ani bylinkami."

„Chápu," hlesla tiše Nebelvírka.

„Právě v ten okamžik byly matky pro záchranu svých dětí schopné položit i vlastní život..."

Mladíkův hlas se smutně nesl místností. Svíralo se mu z toho srdce, avšak musel to dovyprávět, aby Hermiona pochopila. Ve snaze se trochu rozptýlit, dopil chladnoucí kávu, než ve stejném duchu pokračoval: „Použít rituál chtělo pořádnou dávku odhodlání, jelikož magie ukrytá v rituálu byla nejen velmi mocná, ale také nekompromisní, co se týče mateřských citů. Pokud se rituál povedl tak, jak měl, matka na místě zemřela a dítě se probudilo do nového dne zcela zdravé a už nikdy v životě neonemocnělo."

„Ale bylo bez matky!" vykřikla dívka rozčileně.

Harry sebou pod tím ostrým tónem trhl. „Máš pravdu, ale její dítě žilo, a pokud Merlin požehnal, tak to byl dlouhý a šťastný život. To je pro matku největší dar."

Na to Hermiona neměla co říct.

„Rituál měl ale i svou temnou stránku, proto jej matky využívaly jen ve stavu nejvyšší tísně, jelikož následky případného nezdaru byly pro ně noční můrou." Harry se zhluboka nadechl ve snaze zahnat tu tíseň, která se mu usadila na hrudi. Při pohledu na Hermionu, která se kousala do hřbetu ruky, měl chuť s vyprávěním přestat.

Dívka jako kdyby jeho úmysl vycítila.

„Pokračuj, prosím," požádala jej sotva slyšitelně.

Harry s povzdechem povídal dál: „V případě, že magie ukrytá v rituálu usoudila, že matčiny city k dítěti jsou nedostačující, vzala si jeho život. Pro ženu to bylo utrpení a málokterá svůj žal a selhání unesla..."