44. Prasinky

716 92 33
                                                  



Harry Prasinky svým způsobem miloval. Byly pro něj v mnoha ohledech výjimečné. Minulost na něj zde vykukovala ze všech stran. Odmítal však myslet na to špatné, raději se zaměřil na to dobré, co tady v minulosti prožil. S úsměvem na rtech kráčel s Ronem a Herminou po cestě.

Hermiona se po marném vyptávání, co se přesně stalo ve Velké síni, nakonec vzdala.

Na začátku vesničky se rozdělili, každý si šel po svém s tím, že se zde znovu za hodinu sejdou a půjdou společně na máslový ležák.

Harry nabyl dojmu, že Ron nemá stále koupené všechny dárky, proto tak ochotně souhlasil, aby se rozdělili, a Hermiona si s ním potřebuje osamotě pohovořit, takže si jej v nejbližší době někde odchytne. Harryho to nijak nermoutilo, naopak, pokud mají mezi sebou problém, který si potřebují vyříkat, ať to udělají. On se jim do toho plést nebude. Sám měl problémů víc než dost, a tím teď nemyslel dárky, ty měl kupodivu už nějakou dobu nakoupené. Teď mohl jenom doufat, že to nebude jako minulý rok, kdy se většina dárků vrátila nerozbalená. Starost mu dělal Severus s jeho zkoumavými pohledy, které nedokázal rozluštit. Mohl však děkovat Merlinovi, že z mužových očí zmizela nenávist. Téměř vždy poznal, že jej Severus pozoruje. Vždy se mu vzadu na krku rozlilo příjemné teplo, které ostatně cítil i cestou sem.

Severus a Remus dělali dnes profesorský doprovod do vesničky. Harry se škodolibostí popřemýšlel, čím mistr lektvarů Brumbála tak rozhněval, že dostal dozor. Všeobecně se totiž vědělo, že profesor odmítá doprovázet studenty do Prasinek.

Harryho první cesta vedla do Medového ráje, kde nakoupil všechny možné sladkosti. Vůně, která tam vládla, byla opojná. Harry v té vůni našel přesně to, co měl rád: čokoládové žabky, kotlové koláčky, kostky smetanové zmrzliny s různými příchutěmi, sirupové košíčky a mnoho dalšího. Všechny ty pochutiny tvořily dohromady vůni, které nebylo možné odolat. Nikdo, kdo do krámku vešel, neodolal a alespoň něco si koupil.

Prodavač se na Harryho zvláštně podíval, když svůj nákup pokládal na pult.

„Budete to chtít do tašky?" zeptal se, oči upřené na tu hromadu sladkostí před sebou.

„Ano, děkuju," odsouhlasil Harry s úsměvem.

Prodavač se tedy pustil do práce. Harry zatím vytáhl váček s galeony a postupně je odpočítával na pult. Přikládal poslední dva, když se za ním ozval pobavený hlas.

„Ty jsi snad vykoupil celý Medový ráj, ne?"

Harry si převzal tašku, kterou mu muž za pultem podával. „Ne, Malfoyi, to, co mi nechutná, jsem ti tu nechal," prohlásil poťouchle a otočil se čelem ke Zmijozelovi.

Dracův úšklebek mluvil za vše, než se ale stačil k tomu vyjádřit, ozvala se zvenku strašná rána.

Všichni v obchodě se automaticky přikrčili a ti pohotovější už měli v ruce dokonce připravenou hůlku. Následovala další, mnohem silnější rána. Děti v krámku začínaly brečet, některé se dokonce hnaly ke dveřím. Harry instinktivně namířil na dveře a zamknul. A právě v čas. Jeden z třeťáků se pověsil na kliku a začal s ní lomcovat, ale v té chvíli dům naproti Medovému ráji zachvátily plameny. Všechny děti odskočily od výlohy a vyděšeně se k sobě přitiskly.

„Smrtijedi," vydechl Draco a se strachem vepsaným ve tváři se obrátil k Nebelvírovi.

Harryho v tu samou chvíli příšerně rozbolela jizva. Zasyčel bolestí a dlaň si přitiskl k čelu. Vynaložil všechny síly, aby bolest potlačil.

Zbloudilá dušeZde žijí příběhy. Začni objevovat