Zbloudilá duše

75. Ranní vstávání

Harry se probral podruhé. Ze zvyku natáhl ruku dopředu a očekával, že narazí na tvrdé dřevo nočního stolku, jenže se jeho dlaň ocitla na něčí hrudi. V panice rozevřel do široka oči. První, co spatřil svým mizerným zrakem, byla jeho dlaň položená na poklidně dýchající mužské hrudi. Malou útěchou bylo, že se zdála zahalená. Harry si po rychlém ověření viditelně oddechl, měl na sobě také oblečení. Chystal se odtáhnout, aby zjistil totožnost toho, s kým strávil ve vší počestnosti noc. Nebyl žádný svatoušek, měl rád dobrou společnost a párkrát se mu stalo, že s onou společností strávil příjemné chvíle, ale nikdy nezůstal na noc. Vždy se ještě před ránem vyplížil pryč. Tedy hned poté, co protějšku poupravil paměť. Tohle už však od jisté doby neprovozoval, jelikož měl jistý závazek.

Jeho tápající myšlenky byly přerušeny hlubokým povzdechem a následným: „Spěte ještě, Pottere." Poté byl mladík přitáhnut blíž k teplému tělu, takže mu nezbylo nic jiného, než položit hlavu zpět na polštář. Hluboký hlas v něm probudil vzpomínky z minulého dne. Neležel jen tak u někoho, ale u Severuse Snapea, svého manžela. Zprudka se nadechl a nasál tak do nosu směs bylinek a mýdla, která se vznášela všude kolem. To, že to neměl dělat, mu došlo hned vzápětí, poněvadž ho začala brnět kůže, takovým tím příjemným způsobem, a jisté partie se začínaly hlásit o slovo. Pokusil se vzpomenout na něco nepříjemného, aby své hormony ukočíroval, a nemusel ani přemýšlet nijak dlouho. Stačilo si vzpomenout, že Bradavice jsou bez ředitele a Albus Brumbál je mrtvý.

„To jste po ránu vždy takto zamyšlený?" ozval se hluboký hlas znovu.

„Ne, já..." koktal Harry v rozpacích a opět se pokusil odtáhnout z mužova dosahu. Tentokrát mu to bylo umožněno. Nenápadně se posouval co nejdál, alespoň si myslel, že je to nenápadné.

„Pottere, já nemám lepru!" Severusův hlas zazněl poněkud ostře.

Harry, který to nečekal, sebou lehce trhl. „Pouze hledám své brýle," vyhrkl a zamžoural okolo sebe.

Zaslechl jakousi nadávku a pak se přes něj Severus naklonil. Harry zalapal po dechu, když jej muž téměř zalehl, a uhašená touha opětovně vzplanula. Na nos mu byly nemotorně nasazeny brýle, což ho zaplať Merlin, trochu rozptýlilo.

„Lepší?"

„Ano, děkuji," vyrazil ze sebe poněkud přiškrceně a zvedl ruku, kterou neměl uvězněnou mezi jejich těly, aby si urovnal obroučky.

Severus si ho měřil zkoumavým pohledem a Harrymu to v této pozici nebylo vůbec příjemné. Připadalo mu, jakoby měl pod kůží napsaná všechna tajemství a Severusův intenzivní pohled je dokázal odhalit.

„Zřejmě mi brzy odumře ruka," řekl první věc, která ho napadla, ve snaze donutit Severuse vzdálit se z jeho osobního prostoru.

Snapeovou tváří problesklo překvapení. „Vy opravdu nejste romantik, že Pottere."

„A vy snad ano?" vrátil mu to obratem Harry.

„Pravda," souhlasil Severus a převrátil se na záda.

Harrymu se ulevilo hned z několika důvodů. Téměř okamžitě se začal hrabat z postele a dával si přitom dobrý pozor, aby stál k muži zády. Poněkud bezradně se rozhlédl kolem sebe.

„Oblečení máte ve skříni," poradil Severus, a kdyby ho Harry neznal, myslel by si, že se přitom královsky baví. Alespoň někdo, on to o sobě říct rozhodně nemohl, nervy měl napnuté k prasknutí. „Děkuji," kývl vděčně, i když poněkud zmateně, a vydal se k poměrně velkému šatníku. Dvakrát se mu po cestě povedlo zakopnout o vlastní nohy.

Dveře skříně otvíral rudý až za ušima. Své věci našel okamžitě, už sahal po košili, když mu to došlo. Ve skříni se nacházelo veškeré jeho oblečení. „Co to má...?"

„Domácí skřítkové sem přestěhovali všechny tvé osobní věci," oznámil Severus a posadil se na posteli rozhodnutý také vstát.

„Proč?" zeptal se Harry a natáhl se znovu pro košili.

„Dal jsem jim to rozkazem," odpověděl Snape naprosto klidně.

„Budu se muset opakovat, ale zeptám se, proč?" Tentokrát se Harry obrátil k Severusovi, který také mířil k šatníku. „Jsi můj manžel a je proto namístě, abychom takto žili," vysvětloval Snape, zatímco otvíral druhou půlku skříně.

„To už tu jednou bylo, a já vás, pokud si dobře vzpomínám, v tomto směru odmítl!" Harry se už nepokoušel skrývat svůj vztek, znovu byl tlačen do něčeho, co nechtěl.

„Ano, ale teď nastala jiná situace." Severus byl až přehnaně klidný, o to víc to Harryho vytáčelo. „Všechno vám vysvětlím, jen chci, abychom u toho byli oblečení jako civilizovaní lidé a nejlépe seděli u snídaně. Mohu první do koupelny?"

Harry se zmohl pouze na ohromené přikývnutí.

***

Harry, umytý a oblečený, vcházel do obývacího pokoje, kde na něj čekal Mistr lektvarů, a narazil na další překvapení. Ponurost a temnota, která dříve vládla v místnosti, byla pryč a stačilo k tomu tak málo, ranní světlo nahradilo hlubiny jezera a dalo pokoji zcela jiný obraz, daleko vlídnější.

„Změnil jste výhled," konstatoval Nebelvír a lehkým krokem si to zamířil ke stolu, který byl také novinkou.

„Chtělo to změnu," vyjádřil se Severus neurčitě a nespouštěl oči z mladíka, jenž vypadal změnou potěšený. Nemohl si také nevšimnout, jak se mu mírně uvolnila ramena a zpevnil krok. Snape si sám pro sebe přikývl. Draco měl pravdu.
„Kávu?" zeptal se a odložil noviny vedle sebe.

„Ano, prosím." Harry si sedl na židli naproti a nadzvedl obočí nad tím množstvím pokrmů. Nač tolik jídla?

Severus nalil mladíkovi kávu a podal mu ji. Pozorně přitom sledoval, jestli si ji Harry nějak osladí, nebo ne. A ano, Severus poté šokovaně spočítal, kolik cukru v té výborné kávě skončilo. Jindy by k tomu měl jisté výhrady, ale dnes bylo třeba vyřešit jiné záležitosti, než množství cukru v kávě. Sobě také nalil; vůně kávy, která stoupala z šálku, nepatrně uklidnila jeho napjaté nervy.

„Vy nebudete snídat?" vyptával se, když viděl, že se Nebelvír do jídla příliš nehrne.

„Ne... totiž ano, budu, jen..." Harry se přestal kolem sebe rozhlížet a nandal si první jídlo, které se nacházelo nejblíže. „Jsem zmatený, co se děje?" vyptával se, Severus však nevypadal, že by se mu chystal odpovědět, naopak vypadalo to, že mu došla trpělivost.

Šálek odložil tak prudce, že tekutina vyšplíchla na podšálek. „Jste dnes samá otázka, Pottere! „Chvíli prostě mlčte a v klidu se najezte!" vykřikl Severus vztekle a bohužel si nedával pozor a nevědomky použil příkaz.

„Jak si přeješ," řekl Harry, mechanicky si vzal příbor a nabral první sousto míchaných vajíček na vidličku. Na Severuse se ani nepodíval.

„Ne, nejez to!" ozval se další příkaz. Odložil vidličku a s hlavou sklopenou zopakoval: „Jak si přeješ."

Ahoj, všem se omlouvám za tak blbé ukončení kapitoly, ale věřte mi, že to není naschvál. 

Děkuju za podporu a přeji hezký zbytek týdne.