Zbloudilá duše

103. Návštěva

Severus přijde, on přijde! Harryho myšlenky ovládla panika, a nebýt v té chvíli Dobbyho, který se s kvílením vrhnul k nočnímu stolku, zřejmě by jej plně ovládla.

„Dobby je špatný skřítek!" křičel a vší silou tloukl hlavou o dvířka stolku.

„Ne, Dobby, dost!!" pokusil se ho Harry zoufale zastavit, ale skřítek jej ve svém amoku vůbec nevnímal a dál vykřikoval, že je špatný.

Mladík proto slezl neohrabaně z postele a klekl si, aby tak lépe mohl chytit skřítka za ramena. „Ty za nic nemůžeš, Dobby!" otočil ho čelem k sobě a zabránil mu tak pokračovat. „Jsem rád, že pan ředitel přijde," vyhrkl a naléhavě se zadíval do skřítkových uplakaných očí.

„Dobby si není jistý, pana Harryho Pottera ta zpráva rozrušila..." Nečekaně se pokusil mladíkovi vysmeknout, aby se mohl znovu dostat k nočnímu stolku.

Harry ho naštěstí pevně držel, ale dalo mu to práci. Doteď netušil jakou sílu ten malý tvoreček má. „Špatně sis to vyložil, Dobby, a spletl sis mé nadšení s rozrušením." Harry využil veškerý svůj herecký um, aby skřítka uchlácholil, dokonce se na něj usmál, sice trochu křečovitě, ale toho si Dobby nevšiml.

„Dobře," kývl nakonec skřítek, „pan Harry dlouho neviděl pana ředitele, a proto ho Dobbyho zpráva tak rozrušila," zopakoval prakticky mladíkova slova.

„Přesně tak," potvrdil Harry a poklepal skřítka po rameni.

„Dobby teď půjde, ale kdyby pan Harry Dobbyho potřeboval, stačí zavolat."

Harry souhlasně kývl a skřítek s hlasitým puf zmizel. Nebelvír tak mohl konečně povolit škleb, ze kterého ho pomalu braly křeče do tváří. S povzdechem sesbíral popadané listy pergamenu z podlahy a stoupl si. Právě je pokládal na stolek, když za dveřmi zaslechl hlasy. Po páteři mu přejelo mrazení, které se postupně šířilo do celého těla. Ruce byl nucen zatnout do pěstí, aby se mu tak netřásly. Nanejvýš trapné však bylo, že se mu z té nervozity začalo chtít na záchod, a to docela urputně. Z úst mu vyšlo potlačené uchechtnutí. Již několikrát si představoval, jak bude Severusovi hrdě čelit, tváří v tvář. Jeho hrdost se však mohla jít zahrabat, jelikož neměla šanci proti močovému měchýři. Rychlým krokem zamířil do koupelny, kterou měl propojenou s pokojem. Sotva zavřel dveře, zaslechl Severusův hlas volající jeho jméno. Harryho v tu ránu potřeba přešla a zůstal stát na místě jako solný sloup. Srdce se mu v hrudi silně rozbušilo při představě, že Severus je pár metrů od něj, že je dělí od sebe už jen dveře. Namáhavě polknul, kolena mu podivně změkla a v uších mu hučelo tak silně, že málem přeslechl další volání, tentokrát naléhavější. Než si stačil pořádně uvědomit, co dělá, tak slyšel sám sebe, jak křičí, že je v koupelně. Neměl ponětí, zda mu bylo rozumět, ale zřejmě ano, jelikož další domáhání se jeho osoby ustalo. Tak tam stál hloupě za dveřmi a napínal uši, ve snaze zaslechnout, co se ve vedlejším pokoji děje. Podle zvuků to vypadalo, že Severus hodí sem a tam po místnosti. Harrymu bylo jasné, že dlouho to odkládat nemůže, Severus nebyl trpělivý muž, a čím déle tu zůstane zavřený, tím to bude horší. Zavrtěl sám nad sebou hlavou a sáhl po klice, rozhodnutý čelit všemu, co přijde.

V okamžiku, kdy vrzly dveře od koupelny, se Mistr lektvarů zastavil ve své rázné chůzi.

„Dobrý den, Severusi," pozdravil Harry tiše.

Muž mlčel a jen si mladíka ostražitě prohlížel.

Harryho to zneklidnilo, přesto se však snažil chovat, jako kdyby se jednalo o běžnou návštěvu. Zavřel za sebou dveře a provázen temným pohledem se vydal k posteli.
„Neposadíš se?" nabídl muži židli, která stála nedaleko lůžka, a sám si sedl na postel. Ruce položil do klína a se svěšenou hlavou čekal, co se bude dít. Žaludek měl z toho tak stažený, že mít v něm jídlo, tak by jej vyzvrátil. Kroky, které se znenadání ozvaly, ho málem vyděsily k smrti.

„Jsi bledý," ozval se Severus skoro až útočně a zvedl židli, aby si ji postavil naproti mladíkovi.

Harry kousnutím do tváře zabránil neveselému uchechtnutí. „Už několik týdnů jsem nebyl na čerstvém vzduchu," konstatoval, pak zvedl pohled ze svého klína a zadíval se na muže, který právě usedal na nabídnutou židli. Vidět Severuse po tak dlouhé době bylo jako rána kladivem. Celé tělo mu podivně brnělo a on měl chuť se hořce smát, jelikož tento stav znal až moc dobře. Přesto se to všechno v sobě snažil potlačit a nepodlehnout naléhavé touze po doteku.

Seděli tam naproti sobě, ve vzduchu bylo cítit jasné napětí. Harry se podvědomě napřímil připraven přijmout Severusovy výčitky. Mistr lektvarů však mlčel a jen ho provrtával pohledem, ze kterého se nedalo nic vyčíst.

Nebelvír to vydržel sotva minutu, než roztřeseně vydechl: „Proč jsi přišel?"

„To nemůžu navštívit svého milovaného manžela?" Severusův tón byl tak kousavý, že Harry musel zatnout zuby, aby mu neoplatil stejnou mincí. Chtěl oddálit blíží se hádku, pokud to jen bude možné.

„Jistě," řekl, „jen mě tvá návštěva překvapila."

„O tom nepochybuji, avšak neměl jsem na vybranou. Musím ti zabránit v tom šílenství."

„Šílenství?" zatvářil se Harry zmateně.

Severusova tvář se zkřivila vztekem. „Nemáš snad v plánu označit sám sebe znamením zla!?"

„Ano, to byla..." víc toho říct nestihl, jelikož ho dvě silné ruce popadly a povalily na záda.

„Ty ses zbláznil!" Severus tiskl mladíka svým tělem k posteli a nešikovně se s ním pokoušel třást.

Harry byl tak šokovaný mužovým chováním, že se zmohl jen na vykulený pohled a lapání po dechu. Zároveň si však plně uvědomoval, že brnění, které doteď pociťoval v Severusově přítomnosti zmizelo. Severusův dotek, ať byl jaký chtěl, Harrymu ulevil. Nebelvír v duchu poslal kletbu ke všem čertům.

„Já..." pokoušel se Harry promluvit a nějak to vysvětlit, jenže Severus mu k tomu nedal prostor. Se zběsilým výrazem na něj začal křičet všechna svá obvinění.

„I když, co se divím, ty jsi vždycky byl obětující se hrdina, že?! Tak proč se neobětovat i tentokrát!" Poslední slovo zakřičel z takové blízkosti Harryho obličeje, že sebou dotyčný polekaně trhl.

„Severusi, ty to nechápeš..."Ani tentokrát mu nebylo dopřáno větu dokončit, a když se pokusil dostat z bolestivého sevření, Severus zavrčel jak vzteklé zvíře a jeho stisk ještě zesílil. Harry nemusel být žádný jasnovidec, aby věděl, že mu na pažích zůstanou nepěkné modřiny.

„Já, že nechápu?! Tak to tě musím vyvést z omylu, můj milovaný manžílku! Četl jsem všechny tvé zápisky! Takže vím, že jediné, co ti brání v tom plánu postoupit, je ten recept, který jsi stále nedokázal rozluštit!"

„Ano! Máš pravdu!" zakřičel konečně Harry a vzepjal se proti Severusovi jako vzteklý kůň. „Měl jsem to v plánu, ale s tím, že udělám všechno proto, abych přežil! Jelikož jsem chtěl žít s jedním mrzutým lektvaristou!"

Severus na něj zůstal v šoku zírat. Harry se mezitím vydýchával ze svého divokého proslovu a čekal, kdy muž opět spustí, ale jak se ukázalo, Severus nic takového v plánu neměl.

Polibek, který následoval, Harryho zastihl nepřipraveného. Projel jím jako blesk a pocítil ho až v konečkách prstů. Nebyl to však žádný romantický polibek, tento byl divoký a plný chtíče a nutil Harryho sténat a mlčky žádat o víc.

Tak jsem si na sebe ušila bič, jelikož neumím psát milostné scény, takže nebuďte napříště zklamáni.   

Děkuju všem za podporu a přeji hezký zbytek týdne.