38. Recept na katastrofu

552 98 22
                                          



Severus seděl na pohovce v jednom z přijímacích salonků. Netrpělivě čekal na svou babičku. Salonek, ve kterém se momentálně nacházel, byl laděn do červené barvy. Severus by klidně vsadil svou hůlku, že mu to babička dělala naschvál, jelikož barva se až příliš podobala té nebelvírské. Severus se rozhlédl kolem a zakroutil hlavou. Místnost to byla hezká. Dominoval jí krásný bílý klavír, na kterém si občas babička zahrála. Stál u obloukových oken, která dovnitř vpouštěla sluneční svit. Teď však venku pršelo a díky tomu salon působil ponuře. Severus přejel prsty po čalounění pohovky, netušil, kde ji žena sehnala, ale působila tak starožitně, že se na ni člověk bál i sednout. Poté tu byly dvě židle do páru, Severus je neměl rád, byly neuvěřitelně nepohodlné. Kulatý stoleček, umístěný přesně mezi pohovku a židle, byl bohatě prostřen. Samozřejmě nechyběl čajový servis, byly tu však i čajové řezy. Babička je milovala, pokaždé je podávala k čaji a bylo v celku jedno, že návštěva neochutnala, musely být naservírovány. Snapeův pohled se zastavil na obrazech visících vedle sebe. Na jednom z nich byl jeho dědeček. Muž přísných rysů, ale když jste se mu zadívali do očí, viděli jste v nich laskavost. Na druhém byla Severusova matka, jak on ten obraz miloval. Mladá, sotva šestnáctiletá dívka s milým úsměvem a sršící životem. Severus nikdy nepochopil, proč se nechala jeho opileckým otcem stáhnout až na samotné dno. Babička je nechala namalovat mudlovským malířem, proto se na nich osoby nehýbaly. Severus byl tomu rád, jinak by se své matce nedokázal podívat do očí.

S povzdechem vstal a šel ke krbu. Napětí v něm rostlo a připadalo mu, že čeká hodiny. Zahleděl se do ohně ve snaze se trochu uklidnit. Po určité době zaslechl klapot podpatků. Narovnal se a s rukama za zády se otočil čelem ke dveřím. Kroky po chvilce ztichly a klika na dveřích se pohnula. Severus se ze zvyku napřímil v zádech.

Dovnitř vstoupila žena s nakrátko ostříhanými prošedivělými vlasy. Na sobě měla šedý elegantní hábit. Krk jí zdobil náhrdelník z perel. Její věk se však nedal s jistotou určit, přestože měla šediny, působila čiperně. V modrošedých očích se dala vyčíst inteligence, také ale nezdolnost a síla. Tato dáma vůbec nepůsobila jako typická babička z pohádek. Spíše by ji děti zařadily do záporných postav a označily by ji za Babu Jagu. Zejména kvůli jejímu výraznému nosu.

Severus kývnul hlavou na pozdrav.

Eleonor shlédla svého vnuka od hlavy až k patě. „Vypadáš, jako, kdyby ses popral s horským trollem," prohlásila mírně nakřáplým hlasem.

„Ty vždycky víš, jak člověka přivítat." Severus uvolnil svůj postoj a vydal se společně s babičkou k pohovce. Počkal, až se stará dáma usadí na jednu z těch nepohodlných židlí. On sám zvolil pohovku.

Eleonor nalila oběma meduňkový čaj. Jeho vůně uklidňovala napjatou atmosféru. „Co tě ke mně zaválo?" zeptala se na rovinu. Znala svého vnuka dost na to, aby věděla, že na přátelské návštěvy jej moc neužije. Podala mu s cinkotem šálek a čekala. Vzal si ho, avšak nenapil se.

„Ty jsi to věděla?" uhodil na ženu vzápětí.

Eleonor upila z teplého čaje. Nad chutí přimhouřila oči. „Ano," odpověděla nevzrušeně. „Musela jsem dosvědčit váš svazek," dodala a znovu nadzvedla šálek k ústům.

Severus měl jisté tušení, že o tom věděla, ale rozhodně nečekal, že v tom byla zainteresovaná. Odložil hrneček s podšálkem tak razantně, že mu pár horkých kapek vystříklo na ruku. Bolestí syknul, avšak nebolelo to tak, jako babiččina zrada.

„Přestaň se tvářit jako raněné zvíře. Nedonutíš mě toho litovat."

Severus se zhluboka nadechl. „Jak bych taky mohl, že?" vydechl, v hlase chlad.

Zbloudilá dušeZde žijí příběhy. Začni objevovat