Zbloudilá duše

79. Velké činy

Harry s Dracem na konec zůstali po zbytek dne ve Snapeově bytě a věnovali se úkolům. Zaměstnali tak svou mysl, týranou obavami, jak to všechno bude dál.

„Lepší vázu nezvládneš?" ptal se již po několikáté Draco, který při pohledu na Potterův výtvor křivil kysele rty.

Harry zakroutil hlavou. „Ne, a navíc mě se to takhle líbí."

„Moc strohé," zaprotestoval Malfoy a pootočil vázou.

„Neznáš přísloví – v jednoduchosti je krása?" Harrymu na ní nepřišlo nic špatného, naopak, elegantně podlouhlá váza v jednoduchém stylu, jak na míru dělaná pro jednu květinu.

„Dobře, možná máš pravdu," mávl hůlkou Malfoy a takřka neslyšným zaklínadlem začal vázu plnit vodou. Mávl hůlkou podruhé a tentokrát hlasitě pronášel jakési kouzlo.
Harry se zatajeným dechem sledoval, jak se z hladiny vody ve váze oddělila jedna křišťálová kapka, vznesla se do vzduchu a pak se začala třást.

Malfoy mávl hůlkou potřetí a z kapky se stala nádherná růžová růže, která se ještě párkrát otočila ve vzduchu, než klesla do vázy.

„To není špatný," pochválil Harry zdrženlivě, avšak se širokým úsměvem na tváři.

„Že to není špatné?!" čertil se Draco. „Podle mě je velmi vydařená."

„Skromně řečeno, že?" smál se Harry naplno.

„Ty!" strčil lehce Draco do smějícího se Nebelvíra.

Právě v ten okamžik vešel Severus do svého bytu. Zarazil se, jelikož zaslechl Potterův veselý smích, následovaný Dracovým hlasem.

„No co, umím si svou práci ocenit, tak se nesměj."

Harry se musel párkrát nadechnout, než byl schopný srozumitelně promluvit. „Já ti to neberu, jen mi přijde legrační, jak svou práci dokážeš prodat."

„Učil jsem se od nejlepších," prohlásil nadutě.

Harry se neudržel a na jeho poznámku zareagoval: „Pozor, ať ti do toho nosu nenaprší."

Draco si odfrkl a ještě jednou si prohlédl jejich společný výtvor. „Takhle dohromady to nepůsobí vůbec špatně, nečekaně je to příjemný kontrast."

„Dobře, takže finální podoba?" ujišťoval se Harry a ulevilo se mu, když Malfoy přikývl. Už sahal po hůlce, aby přeměněnou vázu změnil zpět na skleničku, a růži se chystal nechat zmizet, když se ozval Zmijozel.

„Co to děláš?" mračil se a nechápavě se díval na Harryho napřaženou ruku.

„Nechám růži zmizet a ten zbytek vrátím zpět do původní podoby. Bude bohatě stačit, když růži s vázou přeměníme na začátku hodiny. Jak znám McGonagallovou bude chtít proces vidět."

„To ano, ale myslel jsem, že si tu vázu s růží necháš," přemlouval Nebelvíra a donutil ho sklonit hůlku. „Je škoda to ničit, když jsme se s tím tak nadřeli."
Draco ani sám nevěděl, proč Harryho přemlouvá, a ani to vědět nechtěl, jinak by si musel začít nadávat do přecitlivých Mrzimorů.

Harry pokrčil rameny a hůlku schoval. „Tak si to vem, stejně bych to neměl komu dát."

Dracovo obočí se v údivu téměř ztrácelo ve vlasech. „Co třeba Grangerová?"

Harry se ušklíbl. „Nebudu riskovat, že po mně Ron půjde s pohrabáčem."

„Jste snad s Grangerovou přátelé a přátelé si květiny dávají, obzvlášť když je jeden z nich žena."