22. Záhada

520 91 25



Potom co se Severus vrátil zpátky do obývacího pokoje, tam našel pouze Draca, jak sklízí knihy. „Kde je Potter?" zeptal se na oko nezaujatě.

„Už odešel, za chvíli je večerka, tak jsme to raději rozpustili, ať nemá problémy," odpověděl Draco s pokrčením ramen, nadále pokračující ve skládání knih. Bez toho aniž by se na Severuse podíval.

„Mohl jsem mu přece napsat propustku," zabručel Severus a protáhl rty nevolí.

Draco se uchechtl a vytáhl hůlku, aby nechal knihy a pergameny odlevitovat do svého pokoje. „Promiň Severusi že to říkám, ale tu tvou propustku by Potterovi stejně nikdo nevěřil." Následovalo další uchechtnutí, než se konečně Draco otočil ke kmotrovi. „Tvoje nevraživost k němu je všeobecně známá," dodal a rozešel se směrem k pokoji. „Na víc dnes byl divnější než obvykle," zašeptal Zmijozel spíš sám pro sebe.

„Jak to myslíš?" ozval se lektvarista dřív, než stačil mladík vkročit do druhé místnosti.

Draco se zastavil a nijak nadšeně se obrátil k Severusovi. „První co ho zarazilo nebo spíše šokovalo. Byl portrét hada, co ti chrání vchod do bytu," vyprávěl Draco až příliš pomalu.

„Co se stalo?!" popoháněl Severus mladíka, ze všech sil se snažící nedat na sobě znát netrpělivost.

„Chystal jsem se otevřít vchod, ale ozvalo se Potterovo zalapání po dechu. Otočil jsem se na něj a viděl, jak na obraz třeští oči, ve tváři byl téměř průsvitný," povídal Draco nezáživně, jako kdyby se nic vlastně nestalo.

„Dál!" pobízel jej Severus, když se Malfoy na chvíli odmlčel.

„Ptal jsem se ho na to, ale neřekl mi na to skoro nic, snad jen že malíř měl velmi bujnou fantazii. Nikdy takového hada prý neviděl. Toť vše," dokončil Draco první vyprávění.

Severus kývnul v domnění, že mu kmotřenec řekl vše a půjde si po svém, ale Draco ho vyvedl z omylu.

„To ještě není konec. Další podivnost se stala hned, co jsme vešli sem."

„Co?" zbystřili Severus a čekal co ze Zmijozela vypadne.

„Když stál tady v místnosti, tak se po chvilce začal rozhlížet, avšak ne zvědavě, spíš se strachem v očích. Potom co jsem se ho dotkl, mi na vteřinu přišlo, že na mě vytáhne hůlku. Naštěstí se tak nestalo a jeho podivný výraz zmizel, dokonce se mi zdálo, že se mu ulevilo."

„Jak ti vysvětlil tohle?" Severus si pečlivě informace ukládal do mysli, věděl, že jsou důležité.

„Že nemá rád temná místa," odpověděl Draco a zamračil se.

Severus udiveně nadzvedl obočí. Potterovo chování bylo skutečně podivné a lektvaristu neuvěřitelně iritovalo, že dnes od mladého Pottera odpovědi už nedostane.

„Jak říkám dnes byl Potter divnější než obvykle," pokračoval Draco zamračeně. „Je z něj čím dál větší záhada a jeden neví, co si o něm má myslet."

S tím musel Severus souhlasit, Potter je záhada. Popřál Dracovi dobrou noc a čekal, až chlapec zaleze do pokoje. Dnes večer té záhadě přijde na kloub. Chystal se už, už otevřít ústa a přivolat si svého oblíbeného skřítka, když se otevřely dveře ložnice.

Do obývacího pokoje vešel Igor. Severus okamžitě všiml změny jeho oděvu, byl upravený přesně tak, jak to měl Severus rád. Lektvarista musel co nejdřív pryč, jinak to pro něj špatně dopadne. Přeci jenom byl zdravý chlap.

„Severusi, pojďme si ještě jednou v klidu promluvit," žádal ho Karkarov hlasem, kterým Severuse k sobě lákal.

„Já s tebou, ale ne," odsekl Severus tvrdě a otočil se na podpatku. Rychlým krokem si to rázoval ke vchodu.

„Kam jdeš?" ozval se Karkarov dopáleně.

„Mám dnes schůzku, nečekej na mě!" odpověděl Severus stejným tónem, přivolávající si plášť. Vyšel schody, Karkarov mezitím něco vykřikoval, jenže Severus to vnímal jako otravný šum. Zatlačil rukou do portrétu, ten se lehce pootevřel, Severus hbitě proklouzl ven. Právě včas, jelikož Igor už se hnal za ním, avšak nebyl dostatečně rychlý. Vchod se mu zavřel těsně před nosem. Severus ještě zaslechl nadávky dokonce i rány do portrétu. Na rtech se mu objevil škodolibý úšklebek. Oblékl si učitelský plášť a za nestálého rámusu zpoza obrazu, se podíval na hada. Připadalo mu, že to zvíře i když je pouze na malované, je samo se sebou spokojené. Severus na něj pochvalně kývnul.

„Pusť ho až budu pryč," nakázal, ale chyběla v tom obvyklá ostrost, takže to znělo spíš jako prosba. Poté se otočil odcházejí co nejdál, to bylo možné. Když byl konečně sám, zavolal bradavického skřítka.

„Gogo!" zvolal tlumeně a čekal až se jeho oblíbenec objeví.

„Pán si přeje?" objevil se skřítek okamžitě, jen co dořekl jeho jméno.

„Zaveď mě za Salazarem Zmijozelem," vyslovil Severus svůj požadavek a pozorně skřítka sledoval. Gogo se na chvíli zatvářil zmateně, aby se mu následně na tváři objevilo poznání.

„Pán musí Goga chytit za ruku," požádal skřítek pokorně a natáhl ruku směrem k profesorovi.

Severus neváhal a chopil se té malé ručky. V ten okamžik se svět před ním rozmazal, než stačil panikařit, bylo po všem a stál v obrazárně. Znovu stál v místnosti se čtyřmi obrazy zakladatelů. Svíce rozsvěcovaly celou místnost, plamínky házely na plátna zlověstné odlesky.

Skřítek ho pustil a cupitavým krokem se vydal k obrazu Salazara Zmijozela.

Severus jej nedočkavě následoval. Srdce se mu v hrudi rozbušilo. Tělo se naplňovalo adrenalinem, konečně získá své odpovědi. Na venek avšak působil netečně. Pozoroval, jak se skřítek dotkl rámu a obraz začal najednou ožívat. V očích Salazara Zmijozela se objevila jiskra, značící život. Okamžitě si Severuse změřil povýšeneckým pohledem.

„Věděl jsem, že se sem vrátíš Snape!" prohlásil s jistotou zakladatel. „Přišel sis pro odpovědi." Konstatoval jednoduše a čekal na Severusovu reakci.

Skřítek se oběma uklonil a zmizel.

„Ano," přiznal lektvarista, v hlase mu byla znát hluboká úcta.

„Dobrá odpovím ti na všechno, na co se zeptáš, ale nebude to zadarmo," řekl Salazar nesmlouvavě.

,,Co chcete?" zeptal se lektvarista obezřetně.

„Maličkost, chci po tobě, abys choval mého bratra v úctě." Kladl si Zmijozel podmínky.

„Dobře," souhlasil ihned Severus. Zdálo se mu to, jako neškodná podmínka, kterou mohl akceptovat.

„Pokud však nesplníš dané slovo, dozvím se to, a Bradavice ti dál nebudou domovem!" vyhrožoval Salazar, se skoro šíleným leskem v očích.

Severus pochopil, že to není jenom prázdná výhružka. „Beru na vědomí a slovo neporuším!"

To zakladateli zřejmě stačilo, dokonce mu z tváře vymizela výhružnost.

„Posaď se Severusi Snape."

Dotyčný se kolem sebe zmateně rozhlédl, pohled mu padl na židli kousek od portrétu, která tam před chvílí rozhodně nebyla.

„No tak posaď se!" naléhal Salazar, „Co chceš o Haroldovi vědět?"

Severus se pohodlně usadil, než odpověděl: „Všechno!"

Konečně další kapitola je na světě hurá! 

Tak co si myslíte o Dracovi a jeho tajemném chování ? 

Příště poodhalíme, Haroldovu minulost, jsem zvědavá, jak se vám bude líbit.   

Děkuju všem za podporu, a přeju příjemný zbytek týdne. 

Zbloudilá dušeZde žijí příběhy. Začni objevovat