Zbloudilá duše

48. Poppy

Madam Pomfreyová se pomalu otočila ke svému kolegovi. „Takže už to víš," konstatovala s nejistým úsměvem.

Severus netrpělivě přikývl. „Ano, proto bych rád věděl, jak na tom je."

Madam Pomfreyová si smutně povzdechla. „Není to dobré, Severusi," oznámila a stočila pohled na Pottera.

Mistru lektvarů se sevřel hrudník obavami. Jistě, Potter byl na tom špatně, ale očekával, že jej Poppy dá za pár hodin do kupy a on mu bude moct od plic říct, jaká to byla blbost.

Znal Poppy od svých školních let, takže věděl, že když řekne, že je to zlé, tak to tak skutečně je, bez žádného přibarvování.

Poppy se otočila k Severusovi zády a dopřála mu tak čas, aby se vzpamatoval, než roztáhla závěsy.

Sotva ošetřovatelka vyšla zpoza závěsů, už u ní stál Albus spolu s Nebelvíry.

Severus ošetřovatelku potichu následoval a hned, jak byl na druhé straně, tak závěs pečlivě zatáhl. Zůstal poté stát záměrně vedle Poppy, protože viděl v uplakaných očích Hermiony Grangerové touhu jít svého přítele zkontrolovat, ale Potter potřeboval klid a Hermiona nebyla ve stavu, aby tiše seděla vedle postele.

„Jak je na tom, Poppy?" zeptal se pobledlý Albus.

Severus si muže starostlivě prohlédl. Jindy energický ředitel vypadal neuvěřitelně unaveně. Hlas se mu při mluvení třásl obavami o chlapce. Severus by dokonce přísahal, i když věděl, že to není možné, že muži za těch pár hodin, co dávali Pottera do pořádku, pár vrásek přibylo.

„Albusi, nebudu ti lhát, je to vážné. Měl několik rozsáhlých zranění."

V ředitelově pohledu se objevilo zděšení.

„Ale dostane se z toho, Albusi, jeho pověstné štěstí opět stálo při něm," dodala spěšně Poppy, když si všimla vyděšeného výrazu.

Něco z obav se z ředitelovy tváře konečně vytratilo.

Severus sám cítil, jak se obří těžký kámen v jeho žaludku rozpouští. Koutkem oka si také všimnul, jak Weasley utěšuje plačící Hermionu.

„Bohužel, Harry vyhráno ještě tak úplně nemá, jeho oslabené tělo bojuje v tuto chvíli se silnou infekcí. Můžeme jen doufat, že lektvary, které mu byly podány, co nejrychleji zaberou a pan Potter bude znovu v plné síle." V poslední větě ošetřovatelčin hlas zněl mírně nakřáple.

„Co pro něj můžeme udělat?" ozval se Draco dutě.

Madam Pomfreyová byla dotazem od Zmijozela zaskočená. Stejně tak na tom byl i zbytek přihlížejících. Prohlíželi si mladého Malfoye s neskrývaným překvapením. Draco jen pokrčil rameny a sklopil pohled k zemi.

„Momentálně není nic, co byste mohl pro pana Pottera udělat," zakroutila Poppy hlavou. „Uděláte však všichni nejlépe, když si teď půjdete lehnout. Ráno můžete pana Pottera na pár minut navštívit," slíbila a postupně vyprovázela studenty z ošetřovny. Hermioně ještě do ruky nekompromisně strčila uklidňující lektvar.

Poté, co za nimi byly dveře pevně zavřené, se obrátila na muže, kteří stále setrvávali v místnosti.

„Pojďme ke mně do kanceláře! Musím si s vámi promluvit," ozvala se ostře, na odpověď ani nečekala a vydala se do vedlejší místnosti.

Muži se na sebe překvapeně koukli, avšak ošetřovatelku bez zbytečných otázek následovali.

Poppy otevřela a vešla jako první, rukou dveře přidržela a počkala, až vejdou dovnitř. Poté zase pečlivě zavřela.

„O čem jsi chtěla mluvit, Poppy?" zeptal se opatrně ředitel, jelikož vycítil z kolegyně jisté napětí.

Madam Pomfreyová se po něm podívala rozezleným pohledem. „Můžeš mi, Albusi, vysvětlit, jak je možné, že pan Potter, student bradavické školy, má týdny stará zranění, která jsou podle všeho neodborně vyléčená a která jsem nikdy ani koutkem oka nezahlédla?!"

Ředitel si nervózně začal hladit svůj dlouhý plnovous. Vypadal, jako kdyby zvažoval, co ošetřovatelce říct, ale než stačil otevřít ústa, rázně zvednutý ukazováček Poppy Pomfreyové jej zarazil.

„Neopovažuj se mi lhát, Albusi Brumbále! Víš, že to poznám!" varovala jej chladně.

Severus se nestačil divit. Nejen že Potter odmítal při své špionáži odborné ošetření, ale ředitel ho v tom očividně podporoval.

„Poppy, není důvod se takto rozčilovat," začal Albus mírně, avšak u madam Pomfreyové nepochodil.

„Já nejsem rozčílená, Albusi, já zuřím!"

A skutečně, z očí jí čišela taková zloba, jakou u ní Severus ještě neviděl, a to se domníval, že je jediný na hradě, kdo dokáže ošetřovatelku vytočit doběla. No, zřejmě se mýlil. Ředitel dokázal ženu vytočit daleko víc, nežli to kdy dokázal on za celý svůj dosavadní život.

„Poppy, pan Potter prochází speciálním výcvikem, a jak jistě víš, tak ten se občas neobejde bez zranění," chytal se stébla Brumbál.

Severus měl chuť si odfrknout nad Brumbálovou manipulací. Zřejmě neměl v plánu ženě říct pravdu, přestože byla tak očividná.

Poppy netrpělivě mávla rukou. „Albusi, tyhle báchorky si vyprávěj někomu jinému! Jsem lékouzelnicí léta, a tak lehce poznám typy zranění. Ty, které utrpěl pan Potter, rozhodně nejsou od tréninku!"

„A jaká zranění to podle tebe jsou?" vyzval ji ředitel chladně.

Madam Pomfreyová se nenechala zastrašit, tvrdohlavě cukla bradou vzhůru a beze strachu zírala Brumbálovi do očí. „Harryho starší zranění jsou od opakovaného mučení," vyřkla a na každé s těch slov dávala zvláštní důraz. „Co je ale nejhorší, Albusi," pokračovala tvrdě, „že ten chlapec byl poměrně nedávno znásilněn..."

Severus, který doteď stál netečně vedle Brumbála, zbledl a svět se s ním podivně zatočil. „O čem to mluvíš, Poppy?" ozval se staženým hrdlem poté, co našel svůj hlas.

Madam Pomfreyová se poprvé za tu dobu, co stáli v její kanceláři, podívala na Mistra lektvarů, chvíli to dokonce vypadalo, že se na něj utrhne. Pak si ale jen ztrápeně povzdechla a pomalým unaveným krokem obešla oba muže. Severus se natočil, aby ženu neztratil z dohledu, a pomocí nitrobrany přitom potlačil všechny nežádoucí emoce. Na tohle potřeboval chladnou hlavu, jinak by se mohlo také stát, že prokleje svého zaměstnavatele...

Poppy se nezdá :) 

Všem děkuju za podporu a přeju hezký zbytek týdne.