Zbloudilá duše

55. Napjatý rozhovor

Severus to odpoledne Luciusovi jasně naznačil, že nemá šanci. Bohužel se to minulo účinkem, ať se snažil, jak chtěl. Na argumenty typu: Je se mnou ženatý! Mohl by být tvůj syn!, zareagoval Malfoy slizkým úsměvem a všechny jeho protesty po krátké hádce smetl ze stolu. Při odchodu měl toho tupce chuť proklít, jelikož se opovážil prohlásit: Ať vyhraje ten lepší!

Když poté o tom mluvil s Eleonor, nestačil se divit. Zamítla sice Luciuse jako potenciálního nápadníka, ale jinak nechápala, proč kolem toho dělá takový cirkus. Dokonce ho obvinila ze sobectví. Harry si prý zaslouží štěstí a on by mu v tom neměl bránit! Vždyť mu to takzvané štěstí nebere! Klidně ať si je, s kým chce, ale až poté, co vyprchá jejich svazek!

Severus ještě teď cítil ukřivděnost. Každopádně byl přinucen vyplnit babiččino přání. Na jeho protesty se nebral zřetel. Jeho kroky proto právě teď mířily na ošetřovnu.

***

Vešel tiše a první, co ho zarazilo, byly hlasy, které se ozývaly od Potterova lůžka. Jedním z hlasů byl samozřejmě Harry a ten druhý, světe div se, Dracův. Velice jej zajímalo, o čem ti dva tak naléhavě hovoří, a nebyl by to on, aby si jejich rozhovor nenápadně nevyslechl.

„Draco, tvého otce hravě zvládnu, není třeba si dělat starosti." Potterův hlas zněl až moc bezstarostně.

„Harry, ty mého otce neznáš, dokáže být velmi okouzlující, když chce. Téměř nikdo mu nikdy neřekl ne, a ten, kdo to přece jen zkusil, nedopadl moc dobře."

Severus zaslechl podivné zasuštění.

„Lucius není ošklivý muž, naopak, má určité charisma, a nebýt to tvůj otec a Smrtijed, který by mi mohl v nestřežené chvíli bodnout kudlu do zad, stál by za úvahu."

„Vždyť máš rád Severuse!?" ozval se šokovaně Draco.

Podobně na tom byl i samotný Severus. Hruď mu svíral vztek s ukřivděností a někde hluboko se skrývala i žárlivost. Emoce, které by nepřiznal živé duši.

„Ano, jenomže on nemá rád mě, a Lucius určitě nehledá vztah založený na lásce.

„To ne," hlesl tiše mladý Zmijozel.

„Tak vidíš, ale jak jsem už řekl, nemusíš se obávat, nehodlám si s Luciusem Malfoyem nic začínat. Koneckonců jsem přece ženatý."

Severus se zamračil, nelíbila se mu hořkost v Potterově hlase při poslední větě.

„Všechno však brzy skončí. Spojení mezi mnou a Severusem začíná velmi rychle slábnout."

„Zdá se mi to? Nebo slyším ve tvém tónu úlevu?"

Severus zatajil zvědavostí dech.

„Řekněme, že se nemůžu dočkat, až tohle skončí, ale děsím se, že ztratím to jediné, co mě se Severusem spojuje."

Opět ten suštivý zvuk.

„Co hodláš dělat, až toho všeho bude konec?"

„Chtěl bych si postavit chalupu někde na samotě a prožít zbytek života v klidu."

Od Draca se ozval znechucený zvuk. „Tak to tam ani nepáchnu!"

„Ale, ale, princátko se mnou počítá i do budoucna?" žertoval Harry.

„Idiote!" okřikl jej Draco, v hlase mu ale zazněl počínající smích.

„Dobře, tak speciálně pro tebe tam udělám šest dalších pokojů," smál se Harry vesele.

„To už zní líp," souhlasil Draco na oko nabubřele.

Severus byl v šoku, kdy se ti dva stihli takhle spřátelit?! Draco zněl v přítomnosti Nebelvíra uvolněně, jako kdyby mluvil s někým ze svých Zmijozelských přátel. Žádná přetvářka.

K tomu všemu z Potterových slov jasně vyplývalo, že se Severusem do budoucna více méně nepočítá... Jenže měl smůlu! Severusovo nitro tvrdohlavě nesouhlasilo! Nebyl věcí, kterou zahodí a zapomene, když si s ní přestane hrát! Ne, Potter rozehrál hru a Severus se postará, aby ji dohrál až dokonce!

Počkal, než si byl jistý, že nebudou hovořit o něčem důležitém, a když se rozhovor stočil k famfrpálu, vydal se hlasitě k lůžku, částečně zakrytému závěsy. Nijak jej nepřekvapilo, že jakmile ho zaslechli, tak oba zmlkli.

„Dobrý večer, pane profesore," pozdravil jej Potter. Po veselí, které tu vládlo ještě před malou chviličkou, nebylo ani památky.

Severus jen stroze kývl a podíval se na Draca. „Měl byste jít, pane Malfoyi, za chvíli začíná večerka, nerad bych vám strhával body."

Ze Severusova hlasu čišel chlad a nekompromisnost.

Draco se proto rychle rozloučil a spěšně se vzdálil. Tiše přitom uvažoval, jestli kmotr slyšel něco z jejich rozhovoru.

Harry v rukách žmolil okraj přikrývky a s narůstající úzkostí naslouchal vzdalujícím se krokům. V momentě, kdy cvakly dveře, úzkost v něm vzrostla na maximum. Nechtěl zůstat se Severusem sám. Dosud mu štěstí přálo, a pokaždé, když se Mistr lektvarů objevil, byl u něj některý z přátel, takže se v rámci možností pouze pozdravili. Ale teď poslal Severus Draca pryč, což mohlo znamenat jediné. Pěkně napjatý rozhovor.

„Jak se cítíte, Pottere?" zeptal se Severus, sedající si na volnou židli, kterou před chvílí uvolnil mladý Malfoy.

„Dobře," odpověděl Harry, tvrdě přitom bojující s nervozitou, v čemž na plné čáře prohrával.

„To rád slyším," pokýval Mistr lektvarů hlavou, užívaje si Potterovy zjevné rozpaky. „Jaké plány máte na Vánoce?"

Harry šokovaně odtrhl pohled od přikrývky. „Co-že!?" ozval se zaskočeně.

„Ptal jsem se, jaké plány máte na Vánoce!" vyštěkl Severus netrpělivě. Nerad opakoval otázky dvakrát, a obzvlášť ty, které mu byly svým způsobem nepříjemné.

Harry se bezradně rozhlédl kolem. Upřímně netušil, proč se zrovna na tohle Severus ptá, přesto ale popravdě odpověděl: „Budu je trávit zde na hradě."

Severus se zamračil. „Nikdo z vašich přátel zde však letos nezůstává."

„Záleží na tom?" zabručel Harry.

„Eleonor ano, nařídila mi, abych vás na vánoční svátky přivedl."

„Proč?"

Teď byl Severus ten, kdo se cítil nejistě. „Jste můj manžel a..."

„Stačí!" přerušil jej Harry chladně.

Severus by se jindy vzteky naježil, ale Potterův pohled ho mátl. Zčista jasna byl zbaven veškerých emocí. Zkrátka se před ním uzavřel a vzduch kolem nich podivně zhoustl. Severusovy instinkty bily na poplach. Něčím snad Pottera urazil, ale čím? Vždyť se jenom ptal jestli...

Severusovi trvalo jenom chviličku uvědomit si, v čem nastal problém. Jenže uměl emoce pouze rozbouřit, ne je uklidňovat, proto nebylo divu, že následujícími slovy situaci ještě zhoršil.

„Vy jste si myslel, že bych vás pozval jenom tak?" V Severusově tónu hlasu nebyl ani posměch, ani zloba, pouze upřímný údiv. „Je přeci jasné, že kdybyste nebyl tím, kým jste teď, pane Pottere, nikdy bych vás..."

„Jistě, pane profesore, chápu, ale musím vaše laskavé pozvání s lítostí odmítnout."

Po lítosti v Potterově hlase nebylo ani stopy. Naopak, koukal na Severuse jako na někoho, kdo jej svou přítomností vysoce obtěžuje, a pokud rychle neodejde, stane se něco, co pro něj nebude příjemné.

Tak je za námi další kapitola. Severuse a Harryho čeká další z rozhovorů, doufejme že to ve zdravý přežijí :) 

Děkuju všem za podporu a přeji hezký zbytek týdne.