32. Smrt na jazyku

512 82 30


V komnatách Lorda Voldemorta byl silně cítit zápach moči a výkalů. Tělo co ještě před pár hodinami vířilo životem, leželo umučené na podlaze.

Harry krčící se v rohu ve své hadí podobě, se snažil nadělat co nejméně hluku. Pán Zla byl ve vraždící náladě a ta znamenala jediné. Útok na Azkaban se nevydařil, tak jak si přestavoval, přestože měl spojence v podobě Korneliuse Popletala. Harryho znepokojovalo, že se s tím nesvěřil, měl dojem, že mu Voldemort důvěřoval, ale zřejmě ne tak jak si myslel.

Potřeboval se dostat do Bradavic a zjistit, jak jsou na tom členové Řádu, od Černokněžníka se momentálně nic nedozví a ta nejistota, co se děje na druhé straně, byla ubíjející. Dilema jak se od Voldemorta dostat, se naštěstí nebo bohužel záleželo z jakého úhlu se na to díval, vyřešilo za něj. Nechtěně se pohnul a bolestně přitom zasyčel, jelikož třísky zajely do kůže ještě hlouběji. Tím na sebe upoutal mužovu plnou pozornost.

„Má drahá," zasyčel otáčející se k hadovi čelem. „Dnes se můj týdny plánovaný plán nezdařil. Mám opět pocit, že mám v řadách špeha," šeptal důvěrně k hadovi, zatímco se k němu pomalou chůzí přibližoval.

Had z něj vycítil neuvěřitelnou zlobu, co potřebovala neprodleně ven a jediný živý tvor, co se poblíž Voldemorta nacházel, byl on. Napnul se ve zlé předtuše. Nestačil však vydat jediný zvuk, když se na něj seslala první kletba, jejíž síla jej vyhodila do vzduchu. Nedopadl ani na zem, když následovala další.

Harry se brzy propadl do agonie bolesti, kde litoval pouze jednoho a to, že ho Voldemort neusmrtí. Tohle nezažíval poprvé, téměř vždy když se Voldemortovi nedařilo, propadl této náladě, kdy mu bylo vcelku jedno koho mučí.

Hadovo utrpení přerušil až Červíček

„Pane?" oslovil muže bázlivě.

Pán Zla přestal vrhat kletby na svého mazlíčka a s napřaženou hůlkou se otočil k narušiteli.

„Co chceš Červíčku?" zeptal se, ne tak úplně lidskou řečí.

„Ž-áda-jí si vás v trů-ním sále pane," oznámil Pettigrew koktavě.

Voldemort cosi zavrčel a prošel okolo Červíčka ven z komnat, bez toho aniž by se postaral o raněné zvíře.

Krysí mužík si hada, který sotva dýchal, škodolibě prohlédl. Neodpustil si dokonce zhnusené plivnutí jeho směrem, než se vydal za Pánem Zla.

Had byl na půl v bezvědomí, proto si v první chvílí neuvědomil, že v komnatách nikdo není. Tedy nikdo živý. Bolest se nedala téměř vydržet, připadalo mu, jako kdyby měl zlámanou každou kost v těle. Přesto se pokusil pohnout a zjistit tak, jak moc je na tom zle. Napnul se a tím se bolest změnila v agonii. Mozek byl naprosto zbaven rozumného uvažování, jediné na co dokázal myslet, byla bolest. Další pokus o pohyb raději nezkoušel. Ležel na zemi a čekal, až se bolest ustálí. Jeho silná magie se snažila poranění postupně léčit, ale zranění byla příliš vážná a převážně způsobená černou magií.

Harry proto vynaložil veškeré síly na přemístění do Bradavic. Potřeboval pomoc, jinak tady pojde jak prašivé zvíře. První pokus se nezdařil, ani ten následující nebyl o nic úspěšnější. Harry se ale tak lehce nevzdával, naopak se ještě víc zatvrdil a vydal ze sebe úplně vše. Trvalo to pár minut, nakonec se to však podařilo a po hadovi zůstala jen rozmáznutá šmouha krve na podlaze.

Harrymu se k obrovskému štěstí povedlo přemístit v jednom kuse, jenže ne tam kam původně chtěl. Ocitl se na okraji Zapovězeného lesa. Zraněný a sám neměl šanci dostat se do bradavické ředitelny.

Harryho magie byla vyčerpaná, snad po dlouhé době znovu natrefila na své hranice.

Kdyby mohl mladý muž křičet, křičel by z plných plic, bolest se po přemístění ještě zvýšila a změnila se v čirá muka. Dokonce byl tak mimo sebe, že si nedokázal udržet podobu obávané Nagini, proto na zmrzlé půdě neležel černo-zelený had, ale bílý. Řezné rány na kůži se kvůli bílým šupinám, staly ještě o něco výraznější.

Harry byl na pokraji sil, nedokázal si přivolat pomoc a jeho zvěromágská podoba se stala vězením, ze kterého nebylo úniku. Okolní chlad mu také nedělal dobře, a aby toho neštěstí, nebylo málo, začalo sněžit. Velké sněhové vločky postupně zasypávaly nehybné hadí tělo. Harry upřel pohled na Bradavický hrad. Zrak se mu postupně mlžil, cítil se čím dál víc unavenější. Poslední kloudná myšlenka patřila muži oděném v černém hábitu. Jak čas ubíhal, Harry svůj boj prohrával, ale ještě než usnul, tak zaslechl někde poblíž kroky, avšak nedokázal v sobě zburcovat dostatek energie, aby na sebe upozornil.

***

Severus seděl u snídaně ve Velké síni, nenávidíc další den, kdy se bude marně snažit, něco ty tupohlavce naučit. K tomu začalo v noci sněžit a dosud ještě nepřestalo. Mladší část hradu z toho byla samozřejmě nadšená, to se však nedalo říct o zaměstnancích školy. Severus sníh nesnášel, pojilo se s ním spoustu nepříjemností. Jediná světlá věc se sněhem spojená, byla ta, že většina studentů v tomto období na pár dnů opustí Bradavice.

Severus si rozmrzele na vidličku napíchl kousek rajčete. Při vkládání do úst, zaslechl Hagrida, jak něco živě vykládá profesorce Prýtové.

„Našel jsem toho chudáčka úplně promrzlýho, něco mu hodně ošklivě ublížilo. Nebejt Tesáka, který ho našel, tak by noc nepřežil. To vám povídám profesorko, ještě jsem takovýho hada neviděl. Málem se v tom čerstvě napadaným sněhu ztratil, jak byl bílý. Nejzajímavější ale byly oči, jantarově zelené. Je to opravdu nádhernej tvor, nechápu, jak mu někdo, mohl takhle ošklivě ublížit."

Severusovo nenápadné, odposlouchávání, narušila rána.

„Promiňte drazí kolegové, dnes nemám svůj den, všechno mi padá z rukou," omlouval se ředitel, zatímco uklízel nepořádek, co způsobil. „Zaslechl jsem dobře Hagride. Našel jsi zajímavého tvora?" vyptával se nenuceně Brumbál.

„Ano včera večer při obchůzce. Chudáček malý, měl na kahánku," odpovídal trochu zaraženě Bradavický šafář.

„Mohl bych se jít s tebou na něj podívat?"

„Nu, klidně hned, pane řediteli, stejnak jsem ho chtěl jít zkontrolovat." Nabídl radostně Hagrid a už se zvedal ze židle.

„Ou tak pokud by ti to nevadilo," utřel si Brumbál ústa ubrouskem a také vstal.

Severusovu bystrému oku neušlo, že je v tom jistá naléhavost, kterou se ředitel snažil všemožně potlačit. Poslední co zaslechl, bylo poloobrovo varování, že na toho hada není hezký pohled. Severusovy instinkty se měly na pozoru, něco se tady dělo a jemu tak trochu utíkala pointa. Bude muset, dnes po vyučování, také navštívit Hagridovu boudu a podívat se na toho záhadného hada, co Brumbála tak zaujal. Konec konců když už tam bude, třeba by se od toho hada dalo získat pár hadích šupin, těch má ve skladu v poslední době velký nedostatek.

Popletal se nám v povídce, příliš neohřál. Jo s Pánem Zla, se dávat do spolku se holt nevyplácí :D  

Jsem zvědavá, jestli uhádnete, kdo bude Harryho zachránce.

Všem vám děkuju, za neutuchající podporu v podobě hvězdiček, komentářů, ale také čtení :) 

Přeju hezký zbytek týdne.    

Zbloudilá dušeZde žijí příběhy. Začni objevovat