Zbloudilá duše

56. Kostky jsou vrženy

Severus ale nebyl z těch, kteří by se pohledem nechali zastrašit. Sám byl v této metodě přeborník. Kdejaký dospělý měl problém se mu dívat do očí, když byl rozezlený. Jedno musel ale Potterovi přiznat – zastrašující výraz uměl velmi dobře. Bohužel si na to momentálně vybral špatnou osobu.

Severus byl rozhodnutý se z ošetřovny nehnout, dokud si mezi sebou všechno nevyjasní. „Pane Pottere, myslím, že jste mě špatně pochopil."

„Nemyslím si, pane profesore!" Z Harryho v ten moment vyzařovalo silné nepřátelství. Díval se na druhého muže a přál si, aby odešel. On sám by pak mohl jít a rozeběhnout se hlavou proti zdi. Třeba by mu silný náraz pomohl dostat z hlavy tu nekonečnou naivitu. Ležel zde na ošetřovně už nějakou dobu a nebyl slepý, aby si nevšiml změny v Severusově chování. Dalo by se říct, že i v přítomnosti jeho přátel, se k němu profesor lektvarů choval na jeho poměry přátelsky, přestože si mnohdy vyměnili pouze pozdravy. Harry poznal, že Severus dočetl deníky, proto ta změna. Svitla v něm díky tomu naděje, která byla dnešním dnem uhašená. „Měl byste odejít," požádal příkře, viděl však, že ho Severus s tímto postojem rozhodně neposlechne.

„Nikam nepůjdu! A vy nemáte právo mě vyhazovat, pane Pottere!"

Harry se nevesele uchechtl. „Dobrá, když se nikam nechystáte, mohl byste mi říct, co ode mě chcete! Tedy kromě toho, že si máme hrát na sladké manželství."

Severus se napjal. „Nerozumím vám!" útočně odsekl.

Harry přimhouřil vztekle oči. „Ale ano! Myslíte, že jsem si nevšiml, jak kolem mě v poslední době kroužíte!"

Severus zaskřípal zubama. Ta drzost! „Nebuďte drzý!" vyštěkl autoritativně.

Harry sebou trhnul a z úst mu automaticky vyšlo: „Jak si přeješ."

To Severuse probralo, musí se uklidnit, jinak se nikam nedostanou. S kletbou nebo bez kletby, potřebují spolu vycházet a to nepůjde, když bude Potterovi rozkazovat. „Chci, abychom si věci mezi sebou vyjasnili a přestali tápat v nejistotě, je to unavující."

S tím nemohl Harry jinak, než souhlasit. „Dobře, co navrhujete?"

Severus se uvolnil, spustil paže z hrudi a pochodlně se opřel do židle. „Za prvé, mohli bychom se přestat dohadovat pokaždé, co spolu budeme mluvit víc jak deset minut."

Harry se zatvářil pochybovačně. „Souhlasím, jenom si nejsem jistý, jestli to zvládneme, oba jsme pěkně tvrdohlaví."

Severusovi cukly koutky úst. „Můžeme se o to pokusit." Byl rozhodnutý si s Potterem utvořit alespoň vztah na hranici přátelství. Válka byla na spadnutí, Voldemort nyní útočil téměř denně. Severus se domníval, že si vybíjí vztek kvůli ztrátě Nagini. Stále ji neúnavně hledal. To byl další důvod, proč chtěl být s Harrym zadobře – potřeboval mu vymluvit tu šílenost. Nepochyboval o tom, že jakmile se dá Potter trochu dohromady, bude na sebe opět chtít natáhnout hadí kůži.

Mistr lektvarů byl do svých myšlenek tak ponořený, že málem přeslechl Nebelvírova další slova.

„Za druhé, přestaňte se schovávat za manželství."

„To přece nedělám!" ohradil se Severus chabě.

Harry ho za to zpražil pohledem. „Ale ano, před chvíli jste to udělal. Řekl jste, cituji: jako můj manžel..."

„Vždyť jím jste!" skočil Severus Harrymu netrpělivě do řeči.

Harry si útrpně povzdechl. „Jistě, ale to neznamená, že mě musíte po svém boku strpět. Zapomeňte, že jsem váš manžel, a chovejte se ke mně jako ke studentovi. Ušetříme si tak spoustu problémů."

Tohle Severus nedokáže, i kdyby chtěl. Situace se příliš změnila, aby Pottera mohl brát jako běžného studenta. Na hlas však nic z toho neřekl.

Harry Severusovo mlčení bral jako souhlas. „Děkuju, to je z mé strany vše."

Nebelvír se mylně domníval, že tímto je jejich rozhovor u konce. Už si plánoval, že si po Severusově odchodu trochu schrupne. Nepočítal však s tím, že Severus toho má stále ještě hodně na srdci.

„Nagini?" ozvalo se docela klidně z mužových úst.

Harry ztuhl a přestal si dokonce hrát s prsty, se kterými si pohrával po celou dobu jejich rozhovoru. „Nehoda," zabručel, oči upřené na přikrývku.

„Nehoda!?" zeptal se Severus nebezpečně zvýšeným hlasem.

„Ano," odpověděl Harry monotónně. „Nečekal jsem, že z ní Voldemort udělal Viteál. Takže, když jsem se vrátil pro tělo, zkrátka a jednoduše obživla." Harry vyprávěl událost netečně, jako kdyby o nic nešlo. Severusovi se však do očí nepodíval.

Mistr lektvarů netušil, jestli má začít vzteky řvát nebo si útrpně povzdechnout. Nakonec nevybral ani jednu z možností a raději položil další otázku. „Proč jsi tedy prostě neodešel a nenechal ji být?"

Harry téměř neznatelně pokrčil rameny. „Měla blbé řeči."

O Severuse se pokoušel infarkt. „Tys ji zabil, protože měla blbé řeči!?"vydechl nevěřícně.

„Hmm, už jednou jsem ji zabil, podruhé to byla jenom větší legrace."

Severus zůstal beze slov. Nepoznával mladého muže před sebou. Vždycky si myslel, že je Potter domýšlivý trouba, avšak se srdcem Nebelvíra. Teď si tím tak jistý nebyl. Potter se možná do všeho hnal bezhlavě, ale jak se právě ukázalo, měl i velmi temnou stránku. Problém byl v tom, že se Severus nemohl rozhodnout, jestli mu to imponuje, nebo ho to děsí. Jenže neměl momentálně čas nad tím více přemýšlet. Musel se ptát, dokud byl Potter sdílný. Poposedl proto na židli a položil další z mnoha otázek. „Jak jste se stal Nagini?"

Harry se poťouchle ušklíbl. „Vzal jsem si její kůži a přijal ji za svou. Řekněme, že mám momentálně možnost mít dvě hadí podoby."

„Jaká je ta druhá?" zeptal se Severus, přestože začínal tušit.

Harryho poťouchlý pohled se ještě prohloubil, a než ho Severus stačil zastavit, tak se přeměnil.

Mistr lektvarů, napjatý jako struna, počkal, až had vyleze zpod deky. Se zatajeným dechem pozoroval, jak se bílý had se zelenýma očima stočil na přikrývku. Poté prudce vydechl, když plaz pozvedl hlavu. „Tušil jsem to," hlesl, nespouštěje přitom pohled z hada. Ten mu chvilku pohled oplácel, než hlavu opět pomalu položil. Severus vyčkával, až se přemění zpět, ale plaz se neměl k žádné činnosti, naopak to vypadalo, jako kdyby se chystal ke spánku.

„Počkat, počkat!" zaprotestoval Severus nevěřícně. „Koukejte se přeměnit zpátky, náš rozhovor ještě neskončil!" přikázal nevědomky.

Had zprudka zasyčel, až z toho Severusovi přejel mráz po zádech. Nestačil však ani pořádně mrknout a Potter byl zpět.

„Pro mě ano! Odejděte prosím, jsem unavený."

Severus se chystal protestovat, ale všiml si Harryho vyčerpaného výrazu. „Dobře, ale pamatujte si, ještě jsme neskončili," prohlásil a zvedl se ze židle.

Harryho odpovědí bylo zavření oči a pomalé přikývnutí.

Severus zůstal stát, pozoruje Pottera, jak hledá vhodnou polohu na spaní. „Zítra vás vyzvednu, buďte připravený!"

Nebelvír na hranici spánku jen cosi nesrozumitelnězamumlal, to však už Severus nezaslechl, protože byl na cestě z ošetřovny.

Co myslíte, budou Vánoce v rodinném kruhu?

  Děkuju vám všem, za obrovskou podporu a přeji hezký zbytek dne :)