Zbloudilá duše

80. Oddechový čas

Dny ubíhaly a zima se přehoupla v jaro.

Harry se Severusem si postupně zvykali na společný život, který se zdál mnohdy komplikovaný, zejména proto, že jeden z nich byl student a druhý profesor a potažmo i ředitel. Brousek si brzy našel důvod, jak jim znepříjemnit život. Vynutil si, aby byla do Bradavic dosazena osoba, která bude v Harryho známkování nezaujatá. Marné byly argumenty, že žádné nadržování v Harryho případě nehrozí, Brousek si stál za svým a mezi řádky naznačil, co by se stalo, kdyby se nejednalo podle jeho vůle. Harry Potter by zkrátka nedostudoval. Se Severusem se ten den po odchodu ministra kouzel nedalo mluvit. Harry ho raději nechal a zavřel se do své pracovny. Chápal Severusovu náladu, taky by z toho nebyl zrovna nadšený, kdyby mu někdo koukal pod ruce. Harry měl navíc neblahé tušení, že tu ta osoba nebude jenom kvůli hodnocení jeho školního prospěchu. Nemohli však jinak, než to strpět.

Z osoby se vyklubal asi třicetiletý muž, který byl až mimořádně hezký, dokonce se zajímal o lektvary a podle jeho fanatického pohledu Severuse Snapea přímo zbožňoval. Harrymu se to vůbec nelíbilo, ale nemohl nic dělat, jen se mračit. Aniž by si to uvědomoval, vnitřně se stáhl, připravený na všechny možné eventuality. Nebyl si toho chladu, který vyzařoval, vůbec vědom, Severus avšak ano, proto jednou nebohého mladíka označil za druhou Grangerovou. Harryho sice trochu pozlobilo to označení, jenže něco uvnitř něj, co doteď bylo napjaté jako struna, povolilo a on se mohl uvolnit. Změna v Nebelvírově chování byla takřka okamžitá, znovu se na Severuse usmíval a opět s ním večer sedával u krbu.
Pak tu byl jejich osobní život, který potřebovali doladit. Především Severusovi trvalo docela dlouho, než si uvědomil, že svého manžela může jako studenta peskovat během vyučování, ale v době po skončení hodin, když se za nimi zavřou dveře bytu, stávají se manželi, kteří jsou si rovni.

***

Harry s těžkým výdechem dosedl na pohovku, taška mu vyklouzla z prstů a dopadla s dutou ránou na podlahu. Unaveně se opřel a zavřel oči. Dnešek byl nekonečný, nejradši by zalezl do postele a spal až do rána, jenže to nešlo, jelikož potřeboval udělat minimálně dva úkoly, aby je Clarke mohl zavčas oznámkovat. Ten chlap ho honil, jak nadmutou kozu, Harrymu připadalo, že nedělá nic jiného, než úkoly. Nemohl tomu chlapovi však jenom křivdit, pravda je, že jeden z těch úkolů je nutné udělat na zítra. Remus by mu asi neodpustil, kdyby přišel bez něj, přestože se vztahy mezi nimi urovnaly. Pořád to byl jeho profesor Obrany proti černé magii a on zase student, jenž měl povinnost odevzdávat domácí úkoly včas.

S Remusem Lupinem se před pár dny vše urovnalo. Nebylo to stejné jako dřív, ale dokázali mezi sebou normálně komunikovat, dokonce si spolu příležitostně dali šálek čaje v Remusově kabinetu. Právě u jednoho takového čaje Lupina napadlo, že by mohl Harry napsat Siriusovi. Nebelvír se toho chytil a psal svému kmotrovi každý týden. Dopisy vždy posílal přes Remuse, jenže na žádný z nich mu doposud odpověď nepřišla. Harry to ale nevzdával a psal dál, mezitím se Remuse na Siriuse vyptával. Mrzelo ho, že dopisy zůstávají bez odpovědi, a Lupin se dušoval, že všechny poctivě odeslal. Přál si, aby se vztahy mezi ním a kmotrem urovnaly. Byl to první člověk, který ho doopravdy chtěl a nepovažoval ho za zrůdu. To všechno však pominulo a Sirius si myslí, že jeho kmotřenec už neexistuje. Harry se v dopisech snažil muži vše vysvětlit a naznačil mezi řádky, že to není tak úplně pravda. Nebelvír však ani potom nedostal žádnou odezvu a tak se nabízela otázka, četl Sirius alespoň jeden z těch dopisů?

Harry zatřepal hlavou a vstal, musí jít něco dělat, nebo zase propadne melancholii. S heknutím se sehnul pro tašku a hodil si ji na rameno. Donutit nohy k pohybu se mu zdálo jako nadlidský výkon, ale podařilo se, a v okamžiku, kdy za sebou zavíral dveře, zaslechl, jak se portrét otevřel. Bezděky se mu rty roztáhly do úsměvu a ten se o něco zvětšil, když uslyšel nesrozumitelné brblání. Severus byl doma. Harry nechal dveře pootevřené a pokračoval ke stolu. S úsměvem a mnohem lepší náladou odložil brašnu na desku. Postupně z ní vyndal všechno, co na dnešek potřeboval, včetně knih, které si cestou sem vypůjčil z knihovny. Právě pokládal poslední knihu, když si všimnul dvou kožených notesů, jež velmi dobře znal, jeho deník a zápisník ležely nevinně na kraji pracovní desky. Harry je vzal do ruky a obrátil se ke dveřím, ve kterých právě stanul Mistr lektvarů. Harry chvíli zvažoval, že se k nim vyjádří, nakonec to ale neudělal, pouze věnoval muži vlídné kývnutí a obešel stůl.