30. Přátelské posezení

503 88 23



Po určité době Severuse na studené zemi začal studit zadek a dřevěnět nohy. Zaklapl proto knihu a neohrabaně vstal. „Na tohle sezení na podlaze jsem už moc starý," brblal si pro sebe, zatímco se nemotorně vydal k pohovce. Za chůze znovu otevřel knihu a začetl se, jako již po několikáté za tu dobu: Dvě osamocené duše, se spojí v jednu, utvoří tak silný celek. Společně pak budou kráčet životem, dokud nezemřou... Krátký téměř nepochopitelný text, který Severusovi stejně nic kloudného neprozradil, ať to četl, jak chtěl. Naštvaně zaklapl knížku a hodil ji neomaleně na stolek. Proč ten zatracený rituál vyšel právě s Potterem?! Ptal se sám sebe v myšlenkách, avšak odpověď nepřicházela. Rozhodl se tedy jednat jinak. Rychlým krokem došel ke krbu, vzal do dlaně, z misky ležící na krbové římse, špetku letaxu a klekl si, před hořící krb. „Pracovna Albuse Brumbála," vyřkl adresu zvýšeným hlasem a vhodil prášek do plamenů. S hlubokým nádechem pak strčil hlavu do ohně. Brumbálova pracovna byla podivně tichá. Severus si v první chvíli myslel, že v ní nikdo není, potom ale pootočil víc hlavu a uviděl ředitele, sedět v tmavém výklenku za ředitelskou židlí. Brumbál tam sedával jen velmi málo, přestože tam byla umístěná pohodlná křesla se stolkem. Raději se starý muž zdržoval u krbu nebo ve své ředitelské židli. „Brumbále?" oslovil ředitele tiše, ten sebou škubnul a napřímil se, otáčející hlavu ke krbu. „Severusi chlapče, co potřebuješ?" zeptal se Albus mile, z hlasu mu ale bylo znát jasné vyčerpání. Severus zamyšleně přimhouřil oči a pořádně si prohlédl ředitelův obličej. Vousatý muž vypadal opravdu hodně unaveně. Pod očima měl hluboké kruhy z nevyspání a v pohledu chyběla obvyklá nezbedná jiskra. Něco se dělo, něco vážného co souviselo s Potterem. „Mohl byste na chviličku ke mně?" Severusův vztek se při pohledu na unaveného Brumbála na chvíli vypařil, věděl, že je to jen pro tentokrát, jelikož starý muž nebyl ve stavu, kdy mohl čelit Severusově zlobě. Mistrem lektvarů vnitřně otřáslo, když pozoroval, jak se ředitel těžko zvedá z křesla a pomalým, až šoupavým krokem, jde směrem ke krbu. Severus počkal dokud Brumbál nedojde těsně k ohni, teprve pak vyndal hlavu z plamenů. Zpět ve svých komnatách Severus vstal a zavolal si jednoho ze skřítků. Objednal si u něj čaj a citronové zákusky. Jakmile skřítek zmizel, plameny se zbarvily do zelena a dorazil ředitel. Severus mu pomohl usadit se do křesla, jeho objednávka se mezi tím objevila na stole, tak muži rovnou nalil štědrou dávku čaje. Místnost provoněla citronová vůně. Jindy by si Severus postěžoval, ale teď byl rád, že Brumbál hrnek čaje přijal a opatrně jej usrkával po malých doušcích. Severus nelenil, ještě řediteli naservíroval citronový zákusek. Poté mu přikázal, ať tu na něj počká a spěšně se vydal do laboratoře, kde vzal potřebné lektvary. Bez meškání se vrátil zpět k Brumbálovi, který nadále popíjel čaj a se zájmem si prohlížel onu knihu, co Severus nedbale odhodil na stůl. Mistr lektvarů před ředitele postavil lahvičky a se založenýma rukama s nekompromisním výrazem vyčkával. Albus odložil knihu a s pozvednutým obočím si prohlédl lektvary rozestavěné před ním.

„Severusi chlapče, na co tvé lektvary jsi snad nemocný?" vyptával se nevinně.

Severus se na muže sedícího v křesle kysele zašklebil. „Já ne, ale vy vypadáte jako ženich samotné smrti."

„Ty vždycky víš, jak člověku zalichotit," zasmál se Albus, dívající se pobaveně na lektvaristu.

„Buď tyto lektvary nebo Poppy, vyberte si." Dal Severus řediteli na vybranou.

Albus si povzdechl a s tragickým kukučem je statečně postupně spolykal. S posledním douškem posilujícího lektvaru s úšklebkem řekl: „Mohl bys zapracovat na jejich chuti Severusi."

Dotyčný ředitele provrtal ironickým pohledem. „Jistě beze všeho a nejlepší by byla citronová chuť, že ano?"

„Ano chlapče, ta je nejlepší," kýval zvesela Albus hlavou a natáhl se pro svůj nedopitý čaj.

Severus se ani v nejmenším necítil dotčený. Pozoroval ředitele, jak si k sobě přitáhl zákusek a s chutí se do něj pustil. Kámen co Severusovi spadl ze srdce, musel být slyšet až na Aljašce. S lehkostí nechal zmizet prázdné lahvičky a sednul si do křesla naproti řediteli. Počkal, až ředitel dojí ten citronový hnus a zapije ho ještě větší ohavností. „Albusi co se děje?" zeptal se poté.

Albus se nadechl a už měl na jazyku obvyklou odpověď, jenže pak se podíval Severusovi do tváře a řekl pravdu. „Popravdě chlapče, mám o Harryho strach, takhle dlouho byl pryč jenom dvakrát, vždy následovala katastrofa," vyřkl své obavy nahlas, dopitý šálek odložil s cinkotem na stolek. Prázdné dlaně si položil do klína, neklidně si přitom mnul palci o sebe. „Voldemort chystá další úder do našich řad a já mám obavy, že to bude znovu stát lidi, jejich drahocenné životy." Albus sklopil pohled ke svým dlaním, které byly tento okamžik bezmocné. Nevydržel se na ně dívat, proto zvedl skelný zrak a upřel váhu pohledu přímo na profesora lektvarů. „Mám o něj hrozný strach, chlapče."

Severus nevěděl, co si má najednou počít, ocitl se v přesně v té situaci, kterou z duše nesnášel. Neuměl lidi utěšovat, nenacházel proto vhodná slova, přestože muž předním je očividně potřeboval. „Potter měl vždy víc štěstí, než rozumu, on se vrátí, o to se nebojím," řekl prkenně a dolil řediteli čaj. Brumbál mu věnoval vděčný úsměv, Severus si jenom nebyl jistý, jestli za čaj nebo za jeho okouzlující řeč. Každopádně se z Brumbálova těla vytratilo určité napětí.

V ten den, Mistr lektvarů nikomu neřekl o svém odhalení. Vztek v něm tiše bublal, on však byl mistr ve skrývání emocí, takže se choval, jako kdyby se nic nedělo. Brumbál se sice zvědavě vyptával, co bude s Karkarovem, ale Severus mlžil a nic určitého neprozradil. Jediná malá změna, kterou Severus vycítil sám na sobě, byla ta, že si víc uvědomoval zlatý kroužek na levém prsteníčku. 

***

Dny i nadále plynuly, Potter byl pryč již čtrnáct dní. Severus ani ředitel netušili co s ním je. Oba byli den ode dne víc na nervóznější. Zlom nastal, jako vždy nečekaně. Brumbál jednoho večera svolal narychlo Fénixův Řád. Severus i ostatní profesoři z Bradavic se letaxem dopravili na Grimmauldovo náměstí dvanáct. Tam jim Brumbál sdělil znepokojivou zprávu. Voldemort se dnes v noci pokusí obsadit Azkaban.

Tak nám to pomalu začíná nabírat na obrátkách. Voldemort nám zase zlobí, jak tohle dopadne to teda nevim :D 

Děkuju všem za podporu a přeju hezký zbytek večera.   

Zbloudilá dušeZde žijí příběhy. Začni objevovat