17. Ach ti sourozenci

621 85 32


Severus už měl připravenou štiplavou poznámku, když si všimnul Salazarova pohledu. Se zahanbením se vytrhl z Potterovi náruče. „Šperk je váš pane Pottere, přesvědčil jste mě," řekl a dal si pozor, aby v jeho hlase zazněla stejná nenávist, jako doposud. Zpozoroval jak se Nebelvírovi oči zlobou přivřely, to byla jediná emoce kterou stihl zahlédnout, než se před ním mladík uzavřel.

„Děkuju pane profesore." Slovo profesore vyslovil podobným tónem, jako Severus opakoval jeho příjmení s odporem a naprostou neúctou. „Pokud budete mít ještě otázky, žádám vás abyste zašel za ředitelem."

Severus se nestačil divit, jak rychle se Potterovo chování změnilo, před pár minutami byl téměř vřelý a teď se na něj díval jako na cizince. Né že by mu to vadilo, on se s ním nikdy bratříčkovat nebude i kdyby byl samotný Merlin! Přesto chtěl odpovědi na otázky a to přímo od zdroje a tím byl Potter, takže dokud nevyřeší hádanku co se před ním najednou objevila, nepoleví! „Proč s nimi nemůžu jít přímo za vámi!" ptal se ostře.

Harry nadzvedl obočí nad tak hloupou otázkou, avšak připisoval to k Severusově šoku tak odpověděl: „Protože by to mohlo být pro okolí podezřelé. Nenávidíte mě pamatujete?"

Profesor se znovu k Potterovi přiblížil. Ve snaze ho zastrašit nasadil výraz o kterém věděl, že i někteří dospělý strachy ustoupí. Jenže na toho spratka ale vůbec neúčinkoval. V klidu mu pohled vracel a to Severuse vytáčelo do běla. „Pottere!" prsknul, „Až s vámi budu chtít mluvit tak klidně budu, ať se vám to líbí nebo ne!"

Harry kývnul. „Beru na vědomí pane profesore a teď mě omluvte a vzdalte se co možná nejdál. Potřebuji mluvit s bratrem."

Severus zrudnul vzteky, ale neodvážil se tady klukovi nic udělat, přeci jenom byl příbuzný muže, kterého si vážil. Rozloučil se s portrétem Salazara Zmijozela a odkráčel co nejdál to bylo možné. Pořád byl ale špion, a tak beze studu poslouchal co si povídají.

„Harolde našel ten budižkničemu můj zápisník!?" položil otázku Salazar znepokojeně v okamžiku, kdy byli relativně sami. Naschvál mluvil anglicky, aby jim bylo dobře rozumět, protože nepochyboval že Severus Snape bude jejich rozhovor odposlouchávat. A snad potom se dovtípí, co všechno pro něj Harold riskuje a prokáže mu úctu, kterou si zaslouží a přestane jej oslovovat tím směšným příjmením! Salazarovi myšlenky přerušil Harryho hlas.

„Ano jeden skutečně našel," potvrdil bratrovi obavy a promnul si unaveně čelo. „Vůbec nevím jak se mu to podařilo, ale dobrá zpráva je, že to není jeden z těch co jsi napsal ve svém pomatení. Díky Merlinovi v něm byly pouze neurčité teorie, ze kterých se nedá ani vyčíst o co se přesně jedná."

Salazar kývl. „Bylo by přece jenom dobré ho nějakou dobu pozorně sledovat." Poradil dívající se starostlivě na unavenou tvář svého bratra. Ten jako kdyby uhodl jeho myšlenky nasadil uličnický úsměv. „Provedu!" vykřikl radostně a srandovně zasalutoval. Salazar zavrtěl pobaveně hlavou. „Jdi už, ať se tu nezapomeneš jako minule!" poháněl ho ale pak rychle dodal. „Ale brzy se zase zastav! Je tu jinak strašná nuda!" zatvářil se otráveně.

Harry se musel pro sebe ušklíbnout. Velmi dobře věděl, že jakmile z obrazu vyndá slzu zase znehybní a Salazar přestane vnímat prostor a čas kolem něj. Takže tohle bratrova žádost byla jen kamufláž na to, aby Harryho zase co nejdříve spatřil. Nemohl si však pomoc prostě si do muže musel rýpnout. „Už jsem ti mockrát nabízel, že probudím i ostatní a nechám vás bdít-"

„To ať tě ani nenapadne! Chceš, že abych měl doživotní migrénu!" vykřikl, aniž by nechal Harryho doříct větu.

„Klid jen se nerozčiluj, nic tak hrozného jsem neřekl," vzdával se Harry s dlaněmi vzhůru.

„To si jenom myslíš," zabručel Salazar a honem měnil téma. „Jíš ty vůbec Harolde, mě přijde, že jsi odposledka zhubl. Budu si muset opět pohovořit s tvým skřítkem." Tentokrát to byl Harry kdo se čertil.

„Dobbyho necháš na pokoji! Chudák se s toho vašeho rozhovoru vzpamatovával týdny." Pryč byl mírný Harry s dlaněmi mírumilovně vzhůru. Do popředí se dostal hodně dopálený Harold Zmijozel, kterého dokázal dostat ven jenom jeho bratr, nikomu jinému se to zatím nepovedlo. „Já jsem si připadal jako svatojánská husa co půjde brzy na pekáč!" křičel Harry a aby dal slovům důraz zvedl varovně ukazováček.

Salazar jenom rozhodil rukama do stran. „A můžu já za to že máš skřítka poseroutku!" Vytáčel dál Harryho a náramně si užíval, když to byl právě on kdo bratra rozezlil. Vypadal přitom totiž náramně vtipně: Tváře měl rudé, nos vzteky nakrčený, z očí mu div nešlehaly blesky. Salazar si v duchu nadšeně zatleskal. Jenom on uměl svého bratříčka pořádně vytočit. Viděl jak je rozčílený, ale nemohl si odpustit poslední rýpanec. „Musíš však přiznat že jsi v té době aspoň přibral a tvý milenci tě měli za co chytit."

Výraz na Haroldově tváři byl k popukání a Salazar už to v sobě nevydržel a rozesmál se. Harry se snažil udržet naštvanou tvář, jenomže bratrův smích byl nakažlivý, takže se po chvilce přistihl, že se směje s ním. Něco se v něm během smíchu uvolnilo a připadal si lehčí. Najednou mu bylo líp a stín na duši o kterém ani nevěděl, že tam je se rozplynul. Po dlouhé době se oba uklidnili. „Fajn slibuju že budu víc jíst, aby měla tvoje dušička pokoj."

Zmijozel byl víc než spokojený. Znal Harolda dost dobře, aby věděl, že se slib alespoň pokusí splnit. „Mám tě rád bratříčku," řekl Salazar jemně v hadím jazyce.
„Já tebe taky," oplatil mu Harry s milým úsměvem, pomalu se přiblížil až k obrazu. Vyměnili si poslední pohledy a pak Harry vytáhl přívěsek z důlku. Obraz postupně znehybněl. „Zase brzy přijdu," slíbil a pověsil si řetízek okolo krku. Přívěšek bezpečně ukryl pod hábit. Uslyšel za sebou tiché kroky, a tak se s povzdechem otočil k Severusovi, který se k němu blížil. V očích mu Harry četl něco co nedokázal rozpoznat, snad nedůvěra? Snape se zastavil a Nebelvír k němu natáhl ruku v domnění, že se ho profesor chytí a společně se přemístí, jenže se Snapem nikdy nepůjdou věci jednoduše.

„Pottere možná jste bratrem slavného Salazara Zmijozela, ale nejste mužem kterého bych si vážil." Sotva to dořekl, věděl že přestřelil, celý chlapcův postoj se změnil, výraz ve tváři zkameněl a jiskřičky veselý v očích nenávratně zmizely. Ruku do teď nataženou ke Snapeovi stáhl zpět podél těla.

Potter udělal krok k muži ten, ale sáhl po hůlce a ucouvl před ním.

„Dobby!" zavolal Harry hlasem který byl zbaven všech emocí. Jakmile se stvoření objevilo, Harry se k němu obrátil, ignorující ostražitého Snapea. „Dobby prosím, přenes profesora Snapea do jeho kabinetu," požádal skřítka slušně, na odpověď však nehodlal čekat a sám se přemístil pryč, aniž by znovu pohlédl na muže, kterého byl nucen milovat.
***
Když skřítek přemístil profesora lektvarů do kabinetu. Neměl v úmyslu zdržovat se, ale profesor Snape ho jen tak odejít nenechal.
„Skřítku počkej!" zarazil ho prudce.
Dobby poslušně zůstal na místě. „Pan profesor si přeje?" ptal se s úklonou.
„Jak se dostanu zpátky do místnosti s obrazy!?" ptal se výhružným tónem.
„Do ní vás může dostat jakýkoliv bradavický skřítek. Stejně tak aktivovat, kterýkoliv z obrazů s kterým si přejete mluvit," odpověděl bezelstně Dobby, bez jediného náznaku strachu.
„Děkuji, můžeš jít," posílal skřítka pryč, sám se sebou spokojený. Počkal dokud stvoření nezmizí a pustil se do známkování esejí. V mysli si neustále procházel vše, co se ten den dozvěděl. Dokonce byl po večeři v knihovně a půjčil si tam všechnu četbu o Zakladatelích Bradavic. Potřeboval té záhadě jménem Harold Zmijozel, přijít na kloub.
V ten večer odmítl, poprvé od jejich manželství, Igora v posteli.

Tak než začnu se svýma nudnýma řečma, tak vám všem chci moc poděkovat za komentáře k minulé kapitole. Ježíšku na křížku  těch bylo! Upřímně jsem to nečekala a nehorázně moc mě to potěšilo :) 

Musím se vás zeptat, prostě mi to nedá, máte taky doma nějaké sourozence. Já dva bratra a sestru :) 

Všem ještě jednou děkuju za podporu a užijte si zbytek týdne :)    

Zbloudilá dušeZde žijí příběhy. Začni objevovat