10. Koupelnový rozhovor

669 77 17

Ahoj moc se omlouvám, za výpadek minulé úterý. Sklátila mě vyroza. 

Ale mám i dobré zprávy našla jsem si korektorku. 

10. Koupelnový rozhovor

Ráno bylo pro Harryho ponuré, zbytek noci se budil ze zlých snů a vůbec se nevyspal. Kolem šesté hodiny pokusy o spánek vzdal a vstal. Nutno dodat, že si přitom připadal jak šedesátiletý a ne šestnáctiletý. K tomu všemu ho při čištění zubů začal pálit maskovaný prsten. Na chvíli se vzteky zakousl do kartáčku, odmítaje se na ten kus zlata i jen podívat. Potom následovala sprcha, přestože na sebe včera použil čistící kouzlo, stále se cítil špinavý. Navíc mu příjemně teplá sprcha, obvykle pomohla uvolnit napnuté svaly, ale dnes tomu tak zdaleka nebylo. Neustále pálící prsten se stal rušivým faktorem Harryho klidu. Když se vrátil už oblečený do pokoje, zamířil rovnou k psacímu stolu. Prsten naštěstí postupně přestal pálit, tak si Harry oddechl. Vzal první roli pergamenu se zmeškaným učivem a pohodlně se usadil na židli. Naštěstí toho zameškaného učiva nebylo zas tak moc. Novou látku z přeměňování si pečlivě zapsal. Na dnešní hodině to stejně znovu proberou, než přejde profesorka McGonagallová k praktické části výuky. Harry si byl vědom, že se jeho známky zhoršily, už kvůli tomu, že se neúčastnil všech hodin a byl tam pouze sporadicky. Na svou obhajobu mohl říct, že dělal, co mohl, ale stejně to nestačilo. Výpisy z hodin mu někdy opravdu vysvětlily jen málo a na doučování neměl čas. Někdy ho tento stav trápil, ale někdy nad tím mávnul rukou, protože věděl, že zrovna on se o vzdělání starat nemusí. Stejně se nedožije věku, kdy si bude hledat práci. Za tohle všechno byl vděčný Voldemortovi. Žil si docela klidný život, dokud Tomův had nenapadl Severuse a Harry nebyl nucen hada zabít, aby mužův život ušetřil. To, co se stalo pak, byla Harryho blbost a hlavně panika. Do dneška si nedokázal vysvětlit, jak se mu to povedlo. Jediné, co Harrymu bylo jasné, bylo to, že kvůli Severusovi skoro pokaždé jednal zkratkovitě a bohužel byl schopen zajít až do extrému. Potom tu byl ředitel, Albus Brumbál, který jako jediný o všem věděl a pomáhal mu s krytím. Společně vymysleli historku, proč tak často Harry mizí z Bradavic i během vyučování. Krycí historka zněla takto: Harry Potter procházel speciálním výcvikem, díky kterému porazí Lorda Voldemorta. Lidé kolem něj to akceptovali a učitelé na ředitelovu prosbu dělali pokaždé, když nebelvír chyběl, výpis z hodiny, na které scházel. Takto to fungovalo od prosince minulého roku. Harry si celkem obstojně díky špatnému spánku stíhal dopisovat zameškanou látku. Jenže opisovat a porozumět, to jsou dvě rozdílné věci. Ručička ciferníku se pomalu blížila k půl osmé, když Harry udělal poslední tečku za větou. S úlevným povzdechem odložil pero a s křupáním v zádech se narovnal. Učebnice, co potřeboval, si dal do tašky, ostatní nechal na kraji stolu. Stejně tak to udělal s pergameny a psacími potřebami. Připravený na dnešní den vstal s brašnou na rameni a odešel z Komnaty nejvyšší potřeby. Cesta do velké síně na snídani byla tichá, většina studentů trávila čas ještě ve společenské místnosti nebo ti největší spáči ještě v posteli. Proto Potter chodil na snídani v tuto ranní dobu. Čím míň lidí cestou potkal, tím líp. Ve velké síni nebyl první. Dva studenti už měli před sebou talíře plné jídla. Harry si sedl a vysloužil si od jediného studenta, sedícího kousek od něj u nebelvírského stolu, zlý pohled. Chlapec s jizvou si ho však nevšímal a nandal si porci míchaných vajíček. Zrovna si naléval dýňovou šťávu, když se ve dveřích objevil Malfoy spolu s jeho věrnými hady.

„Tohle mám u tebe Malfoy, budit mě v tak nekřesťanskou hodinu," stěžoval si snědý chlapec.

„Ono ti neuškodí vstát jednou dřív," utnula Zmijozelovo stěžování Pansy Parkinsonová.

Harry skryl úsměv za skleničku s pitím. Hašteření těch dvou mu připomnělo Rona s Hermionou a jejich neustálé nesmyslné hádky.

Úsměv Potterovi ale zase brzy opadnul.

Zbloudilá dušeZde žijí příběhy. Začni objevovat