Zbloudilá duše

99. Přísady

Severus se nyní nacházel v Harryho pracovně, bylo to jediné místo, kde se dokázal soustředit a nepropadat strachu, který se zdál být o něco snesitelnější, když už znal postup pro přípravu protijedu. Býval by se pustil do práce hned, jak se vrátili do Bradavic, jenže Eleonor mu v tom zabránila dost pádnými argumenty, takže se nakonec dohodli na jistém kompromisu. On si dva dny pořádně odpočine, zatímco mu Eleonor sežene potřebné přísady, včetně té nejvzácnější, která byla takřka nesehnatelná, pro Eleonor však nikoliv. Severus jí byl za to ve skrytu duše vděčný. Sám by tu přísadu sehnat nedokázal, neměl takové konexe, a pořádně se vyspat také potřeboval. Připravovat lektvar ve stavu, v jakém se ten den nacházel, by byl holý nerozum, což si byl nyní již ochotný připustit. Proto svolil, a zabil tak rovnou dva rarachy jednou ranou.

Spánek a pořádná koupel udělaly své a jeho mozek znovu pracoval na plné obrátky. Svižně vypisoval kopii postupu z notesu, i když už ho znal skoro nazpaměť. Nehodlal však nic riskovat a věřil spíš svému rukopisu, než mladíkovu. Ono je lepší, když máte svoji ručně psanou kopii, než abyste v kritické fázi luštili cizí písmo.

Právě dopisoval poslední řádek, když se ozvalo krátké, ale rázné zaklepání na dveře. Severus vyčkávavě zvedl pohled od poznámek a zadíval se tím směrem. Host nečekal na vyzvání a vešel.

Sotva Eleonor překročila práh, sjela vnuka pohledem. „Vidím, že jsi uposlechl mé rady," usmála se spokojeně a vydala se ke stolu.

„Měl jsem snad na vybranou?" zabručel Mistr lektvarů a odhodil brk.

„Stále se hněváš?" zeptala se Eleonor a na čele se jí prohloubila vráska.

„Ano!" vyhrkl Severus, v očích se mu hněvivé zablesklo. „Ty bys nezuřila?!" vyskočil ze židle a rázně se přesunul k polici, kde měl Harry vystavené různé věci. Natáhl se opatrně po dřevěném koníkovi a lehce ho pohladil po hlavě. Vybavil si přitom vzpomínku, která se k této hračce vztahovala.

Harry tenkrát stál na tom samém místě, co nyní on, a ukládal koně do police vedle jeho dvojníka, který se lišil jedině tím, že měl ulomené kopýtko. Severusovi neuniklo, s jakou láskou s nimi zachází, a samozřejmě mu to nedalo a zeptal se. Harry se na něj tehdy zazubil jako malý kluk a prozradil, že tyto na první pohled obyčejní dřevění koníci, jsou prvními hračkami, které s bratrem dostali. Severus tomu odmítal uvěřit, dokud mu Harry neukázal iniciály, které měli koně na zadní noze.

Ze vzpomínky ho vytrhla Eleonor, jež položila na stůl dva malé pytlíky. „To je ono?" ozval se napjatě a stáhl ruku z koníka.

„Jistě, pochyboval jsi snad o mně?" odfrkla si mírně povýšeně Eleonor, následně však zvážněla. „Tu druhou ingredienci bylo poměrně těžké získat, ale mám velmi dobré přesvědčovací metody."

Severus se mezitím podíval do nitra váčků. „Je toho víc, než jsem čekal," vyjádřil se překvapeně a oba je znovu zauzloval.

„Jak říkám, mám velmi dobré přesvědčovací schopnosti," trhla žena rameny a usmívala se jako kočka, která slízla sladkou smetanu.

„Rozhodně si nestěžuji," vrátil jí spokojený úsměv Severus a nabídl babičce čaj.

Když pak oba seděli v poklidném tichu a popíjeli své nápoje, byla to Eleonor, kdo první prolomil tu poklidnou atmosféru.

„Nemá smysl to nějak řešit. Věřím, že čekal na správnou chvíli..."

„Nechápu, jak mi to mohl zatajit! Měl mi to říct!" třísknul Severus rozzuřeně hrnečkem o desku stolu.