Zbloudilá duše

60. Kiro

Pokoj působil příjemně a útulně. Zdi byly do světle béžové barvy. Nábytek naopak z tmavě hnědého dřeva. Bílé doplňky, jako koberec před postelí, či záclony, nebo stoleček pod oknem, byly třešničkou na dortu.

Harry přešel do středu pokoje a s úsměvem se rozhlédl. Postel na jeho vkus byla až příliš velká, ale jinak se zde cítil dobře. Po jeho pravé ruce se najednou rozhořel oheň v krbu. Skřítkové zřejmě museli vycítit jeho spokojenost. U protější stěny se nacházela prostorná šatní skříň. Vedle pod oknem byla dvě křesla s malým stolkem, na němž stála hnědá váza s několika bílými liliemi. Z druhé strany se také nacházelo okno, ale se širším parapetem. Harryho napadlo, jak dlouho by na něm dokázal sedět a dívat se z okna a nechat myšlenky volně plout. Vedle krbu se dokonce nacházela úzká knihovna, k Harryho lítosti však zela prázdnotou. Co ho ale trochu zaráželo, byly troje dveře. Jedny se nacházely vedle nočního stolku, druhé byly vchodové hned proti posteli a třetí se vyskytovaly mezi knihovnou a krbem.

Nebelvírovo zamyšlení přerušila tichá rána.

„Myslím, že se tě nemusím ptát, zdali se ti pokoj zamlouvá," ozvala se Eleonor poťouchle.

„Ne, madam, je velmi útulný, děkuji," řekl Harry a obrátil se k ženě čelem.

„To jsem ráda, že se tu líbí," rozhlédla se Eleonor pyšně po místnosti. „Nechám tě odpočinout," oznámila a strčila si hůlku bezpečně do rukávu.

Harry se chtěl zeptat na třetí tajemné dveře, neboť tušil, že se za tím skrývá nějaká poťouchlost, ale nedostal k tomu příležitost, protože žena hlasitě spráskla ruce a cosi zamumlala o své zapomnětlivosti.

„Kiro," zvolala do prostoru, a sotva domluvila, objevil se vedle ní domácí skřítek, který se mladíkovi uctivě uklonil.

Harrymu neušel skřítkův pátravý pohled, ve kterém se však snoubila i jistá moudrost, kterou lze získat jedině věkem. Na sobě měl černozelený oděv s erbem vyšitým na prsou. Harry na erbu překvapeně zpozoroval hada se dvěma holubicemi létajícími tvorovi nad hlavou. Na jazyku se mu začínala tvořit další otázka, avšak nestačil ji vyslovit.

„Tohle je Kiro, bude ti kdykoli k ruce." Představila Eleonor skřítka. Ten se znovu uctivě uklonil.

Harry kývl hlavou. „Rád tě poznávám, Kiro," pravil a nechal do svého hlasu vtéct stejnou úctu. Ve skřítkových očích poté zahlédl uznání. Posléze se od nich skřítek odpojil a začal diskrétně vybalovat Harryho oblečení.

„Tak snad už jsem na nic nezapomněla," zamumlala si žena pro sebe a udělala několik kroků blíž k Harrymu. „Jsem ráda, že jsi pozvání přijal, na Vánoce má být rodina pohromadě," poplácala jej zlehka po tváři, a než se stačil vzpamatovat, už se za ní zavíraly dveře.

Nebelvír zůstal vykolejeně stát uprostřed místnosti.

Od skříně se ozvalo tiché odkašlání. „Bude se chtít pán převléci do něčeho pohodlnějšího?" zeptal se skřítek, v rukách držel několik kousků oblečení.

Harry pohlédl na svůj školní hábit a musel uznat, že ten návrh nebyl vůbec špatný.

„Ano, děkuju," usmál se a vydal se ke Kirovi, aby si od něj převzal nabídnuté věci. S nadzvednutým obočím zjistil, že je vše v černé barvě.

Následné hlasité přemístění Harryho vyděsilo, ale než stačil vytáhnout hůlku, skřítkův hlas se ozval za jeho zády.

„Koupelna je zde, pokud by se chtěl pan Potter opláchnout."