Zbloudilá duše

63. Černá

Harryho probudil podivný pocit. S mžouráním otevřel oči a všiml si rozmazané postavičky, postávající vedle postele. Ještě než sáhl po brýlích, ozval se skřítkův hlas.

„Pán by měl vstát, jinak zmešká slavnostní oběd, který byl připraven na jeho počest."

Harry si rozespale nasadil obroučky a podíval se do skřítkových vážných očí. Nestačil však ani Kira oslovit, když se z vedlejšího pokoje ozvaly rychlé kroky. Následně se spojovací dveře otevřely a na prahu se objevil Severus.

„Kiro, co tady děláš? Proč nenecháš pana Pottera spát!"

Skřítek vypadal až ukřivděně, ale pánovi domu poslušně odpověděl: „Kiro byl pověřen madam Princeovou, aby pana Pottera připravil na slavnostní oběd."

Na Snapeovi bylo vidět, že je připraven se hádat.

Harry proto honem zasáhl. „Děkuju ti, Kiro, ale není třeba, zvládnu to sám," odmítl a pokusil se na skřítka mile usmát. Bohužel se to minulo účinkem.

Skřítek zkřivil tvář do uražené grimasy a přemístil se tak hlasitě, že by z toho jeden málem ohluchl.

Harry se zasténáním zabořil hlavu do pološtáře.

„Není třeba se znepokojovat," ozval se Severus ode dveří. „Kiro je ze staré doby. V mládí byl zvyklý, že se kouzelníci bez skřítčí magie ani neobléknou."

Harry zvedl hlavu a zadíval se na Severuse, který vypadal pobaveně.

„Budu si muset dávat větší pozor, jak s ním jednám," zabručel, „nerad bych si ho proti sobě nějak poštval," mluvil Harry spíš sám k sobě, přesto se mu dostalo odezvy.

„O to nemám strach. Skřítkové v domě se málem poprali, když zjistili, že budete hostem. Kiro si prosadil svou jenom proto, že je nejstarší."

Harry znovu zoufale zasténal. „Moc mi nepomáháte," zabrblal a zvedl se do sedu. Jakmile však odhodil přikrývku, uvědomil si, že je takřka nahý a zrudnul. V hlavě se mu jako mávnutím hůlky vybavily nedávné události. Zbrkle se zakryl a plný rozpaků se zadíval muži do očí, aby zase spěšně uhnul před spalujícím pohledem.

„Půjdu se také nachystat," oznámil Severus a přivřel dveře.

Harry si oddechl a vstal z postele. Po chvilce váhání použil na sebe osvěžující kouzlo. S úsměvem zjistil, že ho kouzlo nevyčerpalo. S lepší náladou se oblékl do oblečení, které si před ulehnutím do postele svlékl. Náladu mu kazilo jen přemýšlení nad Severusovým podivným chováním. Jediný pravděpodobný důvod, který ho napadl, byla žárlivost, jen netušil, jestli na Luciuse, nebo na něj. Ať to bylo, jak chtělo, ten polibek nemohl z hlavy vymazat. Věděl, že by bylo dobré si o tom promluvit, jenže scházela mu k tomu odvaha. Z myšlenek jej vyrušil až Severus, který se znovu objevil ve dveřích.

„Připraven?"

Harry se neohrabaně otočil k muži čelem. „Ano, jenom musím..." nedořekl, jelikož se marně pokoušel dopnout poslední knoflík na košili. Se Severusovou přítomností se stal knoflík snad ještě neposednější a doslova prokluzoval Harrymu mezi prsty, jako tekutý písek. Nebelvír si pod nos zanadával, když selhal při dalším pokusu. Marně se jej pokoušel prostrčit do dírky, už to chtěl vzdát a použít kouzlo, když zaslechl netrpělivý povzdech doprovázený rychlými kroky. V zorném poli se mu v další chvíli objevily druhé ruce, které ty jeho bez pardonu odstrčily. Harry zvedl hlavu a těžce polkl, Severus byl blízko, až moc blízko...

Severus dopnul onen knoflíček a bez jediného zaváhání přesunul ruce na mladíkův límeček, který pečlivě upravil. Poté se podíval Harrymu do tváře. „Jste připraven?" zeptal se šeptem, nebylo třeba mluvit hlasitě, poněvadž stáli u sebe dost blízko. Dokonce tak blízko, že se stačilo natáhnout a... Severus se bezmyšlenkovitě začal sklánět, ale Harry udělal krok vzad.