36. Obavy

541 85 27


Severus rozhodně nehodlal, na tuhle pitomost přistoupit, jenže výraz Malfoyovy tváře jej neuvěřitelně iritoval. Byl v něm jasně vidět výsměch a přesvědčení o jeho strachu z hadů. Severus samozřejmě vymýšlel, jak se tomu vyhnout, bez toho aniž, by utrpěla jeho čest Zmijozela. Přál si, aby někdo, kdokoliv, přišel do ředitelny a tuhle bláznivost zarazil. Bohužel nikdo nepřicházel a minuty napjatého ticha se každým okamžikem prodlužovaly. Severus za tu dobu zjistil, že má úplně propocené dlaně. Odmítal si přiznat, že je to kvůli strachu, vždyť on ho nemá! Pouze obavy.

Nevydržel se dál koukat na Malfoyův škleb, který každou chvíli přidával na intenzitě. Pohled mu sklouzl k hadovi. Plaz byl v klidu. Ležel na kameni a bez hnutí si je prohlížel. Žádná známka neklidu na něm nebyla znát. Zdání, ale mohlo klamat, a právě proto Severus váhal. Ono je něco jiného zvykat si na plaza ukrytého za sklem a něco zcela jiného sahat na něj.

„Snape, ty máš skutečně strach," vysmíval se blonďatý Zmizel.

„Nemám!" bránil se Severus přesvědčivě.

„To vidím," odsekl Malfoy. „Víš co, nech to být, stejně by ses dovnitř nedostal, ještě bys to zvíře vyděsil svým strachem.

„Já nemám strach!" vykřikl Severus vytočeně.

„Tak tam pro Merlina šáhni!" vrátil mu to na vlas stejně Lucius.

„Fajn!" vyprsknul profesor lektvarů a zkrátil vzdálenost od terária. Vzal za víko a otevřel.

Ani jeden v zápalu rozčílení nepocítil magii hradu, která těsně před tím, odstranila všechna ochranná Brumbálova kouzla.

Lucius napjatě vyčkával na mužův další krok. Popravdě nečekal, že víko půjde tak jednoduše odkrýt. Byl připraven to v momentě, kdy je ochranná kouzla nepustí dovnitř, celé zrušit. Kdo mohl tušit, že se na něm. Žádná nenachází.

Nabízela se tedy otázka, zastavit či nezastavit? Než se však Malfoy stačil rozmyslet, Severus už dovnitř strčil ruku.

Mistru lektvarů uhánělo srdce jako splašený srnec. Tělo měl najednou polité, ledovým potem. Nehodlal však ustoupit a ukázat tak svou slabost. V hlavě si ale neustále opakoval důležitou informaci: Není jedovatý. Zároveň se modlil, aby byl had v klidu. Ruka se mu zastavila těsně nad hadovým tělem a dál se odmítala hnout. Zkrátka zdřevěněla. Severusovi málem vypadly oči z důlků, když se plaz pohnul. Okamžitě chtěl paži vytáhnout, ale nestihl to. Hadova hlava se dotkla prstů. Profesor měl pocit, že dostane na místě infarkt. Po pár minutách, když ten největší nápor strachu opadl, uvědomil si, že had strká hlavou do jeho nehybných prstů. Jemně jimi pohnul. Had se k nim přitiskl a vypadal naprosto spokojeně. Po nějaké době získal Severus na jistotě a strach se stal jak si nedůležitý. Ještě několikrát pohladil plaza po hlavě, užívající si přitom svoje osobní vítězství. Jeho spokojenost přerušil, až Malfoy.

„Opravdu to byly jen sprosté fámy, odpusť mi," omlouval se neupřímně, s kyselým výrazem pozoroval výjev před sebou.

„V pořádku." přijal Severus omluvu blahoskoně a vyndal ruku s terária. Překvapeně nadzvedl obočí, když viděl, že se Lucius pokouší také dovnitř strčit ruku a zvíře pohladit. Jenže narazil, plaz se nenechal. „Nelíbíš se mu," prohlásil samolibě.

Lucius po něm hodil rozzlobený pohled. „Zřejmě. Já ho však naučím mě milovat. Jednou bude můj."

Po tomhle veškerá legrace zmizela. Severus se na muže zamračil jako bouřkový mrak. „Tenhle had není na prodej!" procedil skrz zuby.

Zbloudilá dušeZde žijí příběhy. Začni objevovat