Zbloudilá duše

54. Nad šálkem kávy

Severus pozvedl překvapeně obočí. „Dělá problémy?"

„Ne," zakroutil Draco hlavou. „To by si v domě madam Eleonor nedovolil."

Mistr lektvarů se ušklíbl. Živě si totiž dokázal představit, jak by Lucius dopadl, kdyby se o to jenom pokusil. Babička by mu velmi rychle ukázala, kdo v domě velí.

„Co se tedy děje?" zeptal se, pokládaje přitom šálek na stolek.

Draco si povzdechl. „Touží se s Potterem setkat osobně," řekl popuzeně. „Od té doby, co se dozvěděl, kým je Potter ve skutečnosti, nemluví o nikom jiném."

Severuse Luciusovo chování nijak nepřekvapovalo. Určitě už spřádal plány, jak si Pottera co nejvíce naklonit. „Jaké má podle tebe plány?" vyptával se, zatímco se natáhl pro jeden s toustů, který si potřel máslem.

„Nabízí se víc možností, ale ta nejpravděpodobnější je, že chce Potterovi dokázat svou loajalitu.

Severus polkl sousto, než se k tomu vyjádřil. „To se od Luciuse dalo čekat. Tudíž na tom nevidím nic tak znepokojivého."

„Lačnost v jeho tváři, to je to, co mě znepokojuje. Vidím ji, když o Harrym mluví. Znám ho, Severusi, určitě už teď kuje plány, jak jej získat pro sebe!"

Severus odhodil na talíř zlomený toust a šáhl po ubrousku. „Harry je ženatý," řekl nebezpečně tichým hlasem.

„To ano, otce to však nezastaví od pokusu získat někoho, jako je Potter."

Mistr lektvarů nechal zmizet špinavý ubrousek, nutno dodat, že hůlkou mávl daleko víc, než bylo nutné. Poté šáhl po nedopité kávě a na jeden doušek ji vypil." Vztek se v něm postupně zvyšoval, jak naslouchal Dracově vyprávění.

„Nezapomeň, že otec ví, že s Potterem nemáte žádný vztah, a toho podle mě hodlá využít." Draco odložil prázdný šálek a znepokojeně pozoroval svého kmotra. „Koukám, že tě ty informace nenechávají chladným."

Severus měl tvář jako ze žuly, oči však vyzradily jeho emoce; plál v nich vztek. „Ať chystá, co chce, stejně nevyhraje!" procedil rozzuřeně. Ucho prázdného hrnečku přitom držel tak pevně, až mu zbělaly klouby.

„Tím si nejsem tak jistý, Severusi. Otec dokáže být vytrvalý," povzdechl si Draco.

Mistru lektvarů se na rtech objevil nebezpečný úšklebek. „Možná, ale moc dobře ví, že já se nevzdávám bez boje."

Draco těžce polknul a více se zabořil do křesla. Severus v tuto chvíli vypadal skutečně nebezpečně. „Překvapuješ mě, kmotře. Nečekal jsem, že budeš reagovat takto."

„Jak bych podle tebe měl reagovat!?" odsekl Severus, nalívaje si další šálek kávy.

Zmijozel až přehnaně pokrčil rameny. „Domníval jsem se, že nad tím mávneš rukou a necháš Pottera svému osudu."

Severus netušil, jak má na to odpovědět, a jak se ukázalo, odpovědi nebylo třeba.

Draco se opět pustil do hovoru sám. „Každopádně tě svým způsobem chápu. Potter je teď tvoje povinnost a nezbývá ti nic jiného, než momentální situaci akceptovat."

Mladý Malfoy hovořil úplně klidně, vůbec mu nedošlo, že svými řečmi muže na pohovce rozčiluje, a tak pokračoval: „Můžu tě uklidnit, Potter sám tvrdí, že svazek mezi vámi postupně slábne. Přisuzuje to vašemu nulovému vztahu."

Severusovi právě v ten moment došla trpělivost. „Měl bys jít, Draco, za chvíli začíná vyučování."

Mladík po spěšném zkontrolování času dal Severusovi za pravdu. S poděkováním za kávu se rozloučil a odešel.

Severus počkal, dokud nezaslechne zvuk zavření portrétu. Pak se vzteklým zavrčením mrštil šálkem o krbovou římsu. Nedopitá káva teď byla všude okolo krbu.

Severusovi to bylo jedno, jeho palčivý vztek to nijak nezklidnilo. Naopak, dostal chuť všechno kolem sebe roztřískat. Ve snaze tomu zabránit vstal a začal chodit po místnosti. V hlavě postupně zvažoval své možnosti. První a nejdůležitější: urovnat vztah s Potterem, ukázat, že se některé jeho pocity vůči němu změnily. Rozhodně k němu nepociťoval nehynoucí lásku, ale ani tak intenzivní nenávist, jako tomu bylo na začátku. Další: zpacifikovat Luciuse a to co nejdříve. U Pottera neměl žádnou šanci, byla to předem prohraná bitva. Netušil, jestli ten slizký had ví o kletbě, každopádně zařídí, aby se k němu ta informace dostala. Byl si vcelku jistý, že mu v tom Eleonora velmi ráda pomůže.

***

Dny neúprosně ubíhaly a než se člověk nadál, byly tu Vánoce.

Severus právě v dobré náladě mířil na ošetřovnu. Prázdné chodby byly vskutku pastva pro oči. Studenti odjeli dnes brzy ráno a nevrátí se dřív než za čtrnáct dní. Pro Mistra lektvarů, to byl ten největší každoroční dárek, jaký mohl dostat. Jediné, co tu idylu trochu kazilo, bylo, že musel na dva dny povinně k babičce. Trávit Vánoce u Eleonor by nebylo až tak zlé, kdyby z ní tyto svátky nedělaly takové divy. Z jindy tak tvrdé ženy se stává osoba zpívající vánoční koledy, plná optimizmu, ale především emocí. Její dojetí nad každou prkotinou Severuse děsilo. Nesnášel plačící ženy. Naštěstí tento rok nebude s babičkou sám. V domě už nějakou dobu přebývají manželé Grangerovi a také Malfoy starší. Z toho Severus ze začátku radost neměl a popravdě ostatní zainteresovaní proti tomu protestovali, jenže kromě babiččina domu a Grimmauldova náměstí dvanáct nebyl žádný jiný dům tak dobře zabezpečený. Štáb Fénixova řádu nepřicházel v úvahu ze zjevných důvodů. Byl to dům, kde se pravidelně konaly schůze členů řádu, ale také tam bydlel Sirius Black a ten by Luciuse určitě nepřivítal s otevřenou náručí. Takže nezbývalo nic jiného, než Smrtijeda ubytovat u Eleonor. Postupem času to Severusovi přišlo k popukání. Čistokrevný kouzelník, nenávidějící mudly, s nimi nyní bydlí pod jednou střechou.

Lucius byl v bezpečí, ale určitě si pobyt neužíval. Ostatně, o tom se mohl Severus sám přesvědčit. Navštívil Malfoye hned ten den odpoledne po ranním rozhovoru z Dracem. Ověřil si, že jeho kmotřenec skutečně nepřeháněl, když mluvil o Luciusově posedlosti Potterem.

Ahoj, dnes to nebudu dlouho okecávat, jen vám všem chci říct, že si vážím vaší podpory a děkuju za přízeň :) 

Přeju hezký zbytek týdne.