Zbloudilá duše

113. Nevědomost

Severus se úderem deváté hodiny přesunul do svých komnat v naději, že tam na něj Harry bude čekat. Bohužel tomu tak nebylo. Místnosti byly prázdné a všechno bylo tak, jak to ráno zanechal, proto bez zaváhání použil krb. Tentokrát ho však veškerá bezpečnostní opatření jen rozčilovala a zdržovala. Musel použít několik krbů, než se mohl konečně odlexovat na správnou adresu.

Jen co stanul v krbu v Eleonořině domě, věděl, že je něco špatně. Žena seděla v křesle s poloprázdnou sklenkou v ruce a slepě zírala kamsi do prázdna.

„Dobrý večer," pozdravil a vyšel z krbu.

Eleonor sebou při zvuku jeho hlasu škubla a dosud prázdným pohledem probleskla panika, která však byla okamžitě překryta několika různými emocemi, které Severuse zmátly.

„Severusi!" zvolala tónem, jenž zněl nečekaně chraplavě, „nečekala jsem tě." Odkašlala si a trochu vrávoravě vstala.

„Ty jsi pila?!" vydechl šokovaně lektvarista. O Eleonor bylo všeobecně známo, že alkoholu příliš neholdovala, a když už, tak jen příležitostně, a to si dala maximálně jednu, dvě skleničky vína. Nikdy se však nedotkla tvrdého alkoholu. Co se stalo tak hrozného, že to Eleonor přinutilo vypít ohnivou whisky a tvářit se jako kdyby někdo zemřel? Chystal se na to všechno zeptat, když jej žena šokovala na nejvyšší možnou míru.

„Severusi! Ty ani nevíš, jak ráda tě vidím," škytla a vratkým krokem se k němu rozeběhla, aby mu následně spadla nešikovně do náruče.

Severus neměl jinou možnost, než ji obejmout. Dlouho se mu nestalo, aby ho takhle někdo vykolejil. S nechutí nakrčil nos, když ucítil silný zápach alkoholu. „Kolik si toho vypila?" zeptal se rozhořčeně.

„Málo, příliš málo," zabrblala do vnukovy hrudi.

Severusovi došla trpělivost a poněkud větší silou, než bylo třeba, ji od sebe odtáhl. „Co se pro Merlina stalo!?" zatřásl s ní. K ničemu to však nebylo, jediné čeho dosáhl, byly slzy.

„Je mi to líto, hrozně líto," vzlykla. Tím svého vnuka patřičně vyděsila, jelikož babičku viděl plakat jen jednou v životě...

Severus měl v ten moment pocit, jako kdyby mu na hruď usedl troll. „Kde je Harry?" zašeptal tichým hlasem, ze kterého čišela úzkost.

V ten okamžik začala Eleonor prudce házet hlavou, jako smyslů zbavená. Pohyb ustal stejně náhle, jako začal, a ženina tvář neuvěřitelně zbledla.

„Je mi špatně," hlesla a bezvládně spadla do Severusovy náruče. Lektvarista se ji s heknutím pokusil postavit zpátky na nohy, ale ukázalo se, že Eleonor buď omdlela, nebo usnula, ale podle pravidelného dechu se Severus přikláněl k druhé variantě.

„No ták!" zabručel a neohrabaně vzal Eleonor do náruče. „Takhle se zlinkovat!" hudral a světe, div se! Žena jej musela slyšet, jelikož si něco pro sebe zamumlala a víc se ke vnukovi přitiskla.

Lektvarista jejímu blábolení stejně nerozuměl, a i kdyby ano, přičítal by to opilosti.

Severus s Eleonor v náručí kráčel do přijímací haly, odkud pomalu vyšel schody. V duchu si přitom nadával do pakoňů, že nepoužil nadlehčující kouzlo. V chodbě v patře pak zadýchaně zamířil k jejímu pokoji.

„Měla bys zhubnout," pronesl pološeptem, zatímco ji jemně ukládal do postele. Sundat následně Eleonor boty se ukázalo jako nadlidský výkon. Byly to totiž šněrovací kotníkové boty a Severusovi chvíli trvalo, než přišel na systém, jak správně rozvázat tkaničky. Nakonec se mu to ale podařilo.