Zbloudilá duše

98. Plán

Igor ležel zkroucený na pravém boku, byl bledý a krev pomalu zasychající na jeho tváři tomu všemu dodávala znepokojivý nádech.

Severus neochotně zkontroval jeho životní funkce a vypadalo to, že je muž pouze v bezvědomí. Proto na něj namířil špičkou hůlky a tiše zamumlal zaklínadlo. Z hůlky vytryskl gejzír ledové vody, který muže zasáhl do obličeje.

Karkarov sebou zazmítal a v pudu sebezáchovy se odkulil na druhou stranu, zatímco namáhavě chrčel ve snaze dostat vodu z nosu, stále jediného možného dýchajícího otvoru.

Severus ukončil kouzlo a dalším švihnutím hůlkou vrátil Karkarovovi ústa.

Okamžitě se místností rozeznělo kašlání a lapání po dechu.

Lektvarista netrpělivě čekal, až jej muž bude schopný vnímat. V momentě, kdy se tak stalo, bez otálení položil otázku: „Kde je ten notes?!"

Igor popotáhl zprudka nosem a loupl po Severusovi očima, jinak na otázku nereagoval.

Severus se chystal zeptat znovu, tentokrát o něco důrazněji. Nestačil však ani pozvednout hůlku, když se do toho s vervou vložil Black, který se prostě zakousl Karkarovovi do kotníku.

Ten zařval bolestí a pokusil se nohu z čelistí vyprostit. Obří psisko ji však nepustilo a jen se zabořilo zuby hlouběji do masa.

„Odpověz mi, jinak ho nechám, aby ti tu nohu ukousl!"

Karkarov zaskučel pod návalem bolesti. „Chci svůj slib!" procedil skrz zuby. „Jinak ti notes nikdy nedám!"

Pes s nohou smýkl ze strany na stranu a způsobil tak, že se Igor začal svíjet bolestí, avšak nepromluvil, a to ani poté, co pes za nohu surově zatahal.

„Proč žádáš právě tento konkrétní slib? Být tebou domáhal bych se spíše bezpečného místa, chráněného před Pánem zla, a náhradní hůlky," ozval se zamyšleně Severus a vyslal směrem k Blackovi varovný pohled.

Igor vydechl úlevou, když zuby kolem jeho kotníku povolily svůj bolestivý stisk. „Zpočátku jsem to takhle zamýšlel, ale pak mi došlo, že nebudu v bezpečí nikde, zejména před tebou."

Severus přimhouřil nebezpečně oči. „Nepochybně."

„Proto od tebe chci ten slib a pak zmizím!" zachraplal Igor a uhýbal přitom očima, neodvažoval se čelit přímému pohledu Severuse Snapea.

Severus zakroutil hlavou. „Chováš se jako naprostý šílenec. Proč jsi to vlastně všechno dělal, když se tady teď takhle zbaběle krčíš? A je vcelku jedno, zda ti ten slib dám nebo ne. Stejně tě dříve nebo později někdo zabije. Je válka a ty máš mnoho nepřátel." pokrčil ledabyle rameny.

„Mám plán!" prohlásil Karkarov s takovou razancí, až mu z mokrých vlasů odlétly kapičky vody. „Schovám se v mudlovském světě!"

„To ti nikdy nemůže vyjít!" odporoval Severus. „Nikdy jsi tam nežil, nevíš, jak to tam chodí."

„Ale je velký a nepřehledný," oponoval Karkarov.

Mistr lektvarů chtěl muži něco hrubě odseknout, znenadání se ale zarazil a ve tváři se mu objevila špatně skrývaná radost. „Chybí nám svědek," vydechl rozrušeně. Musel být opravdu unavený, když si tento podstatný detail uvědomil až teď.

Karkarov na něj vyvalil oči, jelikož se nestávalo, aby měl Severus Snape radost, a už vůbec ne v jeho přítomnosti. To pro něj nevypadalo dobře, a přestože byl mokrý jako myš, cítil, jak mu po zádech přejel mráz a z chladu to rozhodně nebylo. Bolest v noze, jež doteď měla jeho plnou pozornost, ustoupila a zmocnila se ho úzkost. Potřeboval ten slib, jinak odsud neodejde živý. „Co je?!" vyjel hloupě na druhého muže a chloupky vzadu na krku se mu strachy zježily, když zaslechl hluboké varovné vrčení. Odmítal se tím směrem však podívat, tvrdošíjně upíral zrak na Snapea, který jej sice znepokojoval, ale na rozdíl od toho psa neměl aspoň ty ostré tesáky. Igorův dech se zrychlil, neboť jeho fantazie zapracovala. Bezmyšlenkovitě si sáhl roztřesenou rukou na krk.

Severus sledoval, jak Karkarova postupně ovládá panika. Bál se jak jeho, tak Blacka, a to ještě netušil, že plán, který pro něj byl tak důležitý, ztroskotal. „Máš svědka, Igore?" zeptal se, a protáčel hůlku v prstech. Kontakt s hladkým povrchem dřeva ho uklidňoval.

Karkarov se zatvářil zmateně.

„Někoho, kdo neporušitelný slib provede," vysvětlil Severus stále v dobré náladě.

Muž otevřel a zavřel pusu, čímž věrně napodoboval rybu.

„Podle tvé přihlouplé reakce hádám, že nikoliv." Na Severusovi bylo vidět, že si je jistý svým vítězstvím.

Igor se kolem sebe bezradně rozhlédl, než se znovu zaměřil na Severuse. „Já nechci umřít!" vykřikl a pokusil se Snapea chytit za lem hábitu.

„To sis měl uvědomit dřív, než jsi zabil toho mladého lektvaristu a otrávil dva bradavické studenty!" zařval Severus a zhnuseně couvl z Karkarovova dosahu.

„Já toho kluka neplánoval zabít! Ani toho druhého studenta! Potřeboval jsem nutně hůlku, kde jsem ji měl vzít? A kromě Pottera neměl ten jed nikdo jiný pozřít. Jen se to zvrtlo," přiznával Igor plačtivě a vzdal se pokusu Severuse dotknout. Odevzdaně si kleknul a položil ruce na kolena. Koutkem oka zaznamenal psa, jak chodí okolo postele.

„Proč jsi chtěl Harryho zabít?" zeptal se Severus chladně, přestože odpověď předem tušil.

„Harry," uchechtl se Igor nevesele. „Zajímavé, vždycky to byl pro tebe jen Potter, nebo ten kluk, co se neměl narodit. Řekni, kdy se to takhle změnilo? A jak dlouho trvalo, než ses do něj zaláskovat natolik, až ti všichni ostatní přišli nedůležití a nehodni tvého zájmu?"

Karkarov mluvil s takovou hořkostí, až to Severuse mátlo. Mezi nimi přeci nikdy nebyla žádná láska, tak proč najednou mluví jako zhrzený milenec? A nebyl to právě on, kdo preferoval ve vztahu volnost a různorodost?

„No tak, svěř se, protože já nemám ponětí, kdy k tomu došlo. Vím jedině to, že ses na něj zčistajasna začal dívat jako na velmi zajímavý lektvar, postupně se to měnilo v zaujetí a pak už jsi jím byl posedlý. Jakmile se tak stalo, neměl jsem šanci, protékal jsi mi mezi prsty jako tekutý písek."

Igor po celou dobu klečel takřka bez hnutí na špinavé zemi, jen jeho oči plály palčivými emocemi.

Severus mlčel a jen se díval na Karkarova, který před ním klečel neozbrojený a vypadal jako muž, jenž přišel o všechno, a jediné co mu zůstalo, byl jeho bídný život. Zablikala v něm jiskřička lítosti.

„Pravda, nikdy jsem tě nemiloval, ale byl jsi jediný člověk, se kterým jsem si dokázal představit žít po zbytek života." Igor byl k Severusovi naprosto upřímný, konečně se přestal bránit a skrývat se za polopravdy. „Proto jsem Pottera chtěl zabít. Zkazil všechno, na čem jsem celá léta pracoval."

Mistr lektvarů se nestihl zeptat, na co Igor naráží, jelikož se v té chvíli zpod postele vyhrabal Black s notesem v tlamě. Skoro až hrdě s ním nakráčel ke Snapeovi a vrazil mu ho do ruky. Poté se postavil ke Karkarovovi a dýchal mu z blízka na krk. Severus měl tak možnost si notes v klidu prohlédnout. Zaplať Merlin, bylo v něm vše, včetně přípravy jedu. Zaklapl notes a zadíval se na Igora, který měl ve tváři smíření.

Severus dal pohybem hlavy znamení k odchodu. Pes zaváhal, ale nakonec s funěním přiklusal ke dveřím. Muž se vydal za ním, než však vzal za kliku, dal na komodu lahvičku s tmavě modrou tekutinou. „Do půl hodiny tu budou bystrozoři." S tím si nasadil kapuci, bez ohlédnutí otevřel dveře a společně s Blackem vyšli na chodbu.

Tak jsem zpátky v plné polní a všem vám moc a moc děkuju za přání k uzdravení jste úžasní :) Igor nám tímto mizí ze scény a příště se zase vracíme do Bradavic hurá!

Všem ještě jednou moc děkuju a přeji hezký zbytek týdne.