26. Přátelská rada

550 91 27


(Pro slabší žaludky nic nejíst ani nepít) 


Potter se přemístil přímo na místo. Zaraženě se podíval okolo sebe, jako kdyby čekal, že na něj Severus odněkud vybafne. Pohled mu padl na židli s vysokým opěradlem, co stála před Salazarovým obrazem. Stačil udělat sotva jeden krok, když se z oné židle zvedl Severus.

Harry ztuhnul při pohledu do Severusových očí. Tolik pocitů, co se v nich odehrávalo, ho přinutilo těžce polknout. Muž k němu natáhl ruku a zavrávoral. Nebelvír se k němu rozeběhl a jen tak tak ho stihl zachytit, než spadl úplně na zem.
„Severusi," šeptl Harry šokovaně, když jej Severus křečovitě chytil za přední díl hábitu a odmítal se ho pustit.
Mladík neměl šanci profesora lektvarů udržet, jelikož mužovi nohy odmítaly jakoukoliv spolupráci.
Harry neměl proto na výběr, než se s ním posadit opatrně na zem.

„Severusi," oslovil muže znovu, ale bezvýsledně, lektvarista nereagoval, jen se na něj díval, zatínající mu prsty křečovitě do hábitu, jakoby se snad bál, že mu mladý muž uteče.

„Severusi, no tak, mluv se mnou!" promlouval k němu něžně, dávající mu z obličeje pryč prameny vlasů, které překážely. Od Severuse se za to dočkal podivné reakce v podobě prudkého nadechnutí. Následně mu mužova hlava spadla těžce na rameno a křečovitě zatnuté prsty povolily, aby se přesunuly na chlapcův pas, kde jej objaly celé paže.
Harry zprvu zmatený, nezaslechl Severusova tichá slova, která mu šeptal do ramene. Trhnul sebou, když ho po chvilce ona oslova zasáhla do uší.

„Neodcházej prosím, jen neodcházej," šeptal tichounce Severus, držící Harryho pevně okolo pasu.

Harry zkoprnělý šokem, překvapeně pohladil muže po širokých zádech.
„Nikam nejdu, slibuju." Ujistil ho a zvedl hlavu, aby se mohl podívat na bratrův obraz, který mohl za celou tuhle spletitou situaci.

„Později si to s tebou vyřídím," oznámil mu tvrdě.

,,O tom ani nejmenším nepochybuji," kývl rázně Salazar.

Harry od něj odtrhl navztekaný pohled a pevněji objal Severuse, aby se mohli bezpečně přemístit.

***

Přemístil je přímo do Snapeova obývacího pokoje, kde na ně už, zaplať Merlin, čekal Malfoy.
Harry chtěl Zmijozela požádat, aby Severusovi podal Uklidňující lektvar, když se tělo v jeho náručí, napjalo a následně se Severus začal dávit. Po Harryho pravém loktu se objevil kýbl. Nebelvír neváhal a dal ho muži před obličej. Prostor zaplnily typické zvuky zvracení. Harry chytil Severusovi vlasy a podíval se na Malfoye. Ten vypadal, že by se měl taky, každou chvílí začít dávit.

„Jdi, zatím Severusovi rozestlat a připrav tam potřebné lektvary. Zavolám tě, až bude potřeba." Posílal taktně Zmijozela pryč.

Draco okamžitě poslechl a rychlým krokem odešel. Harry počkal, dokud nezmizí za dveřmi, teprve pak se znovu zaměřil na mistra lektvarů, kterého to už jen nepříjemně natahovalo. Pro jistotu čekal ještě chvíli, než se zeptal: „Mohu to dát pryč?"
Severus pomalu kývnul. Tak Harry kýbl odstranil. Pustil mužovi vlasy a vytáhl hůlku, aby jej jednoduchým kouzlem očistil. Severus před ním uhýbal pohledem, jeho bledá tvář se najednou zdála červenější. Zřejmě od rozpaků. Harry si toho, avšak nijak extra nevšímal. Schoval hůlku a čekal, co se bude dít dál. Nic se ale nedělo, docela dlouhou chvíli, tak Harry otevřel ústa ve snaze, některé věci, dovysvětlit a hlavně se zeptat, co všechno Salazar stačil vyzradit. Severus ho však zarazil se slovy: „Dnes ne."
Harry přikývl a zároveň si oddechl a to hned ze dvou důvodů. Ten první, že byl Severus sice v šoku, ale komunikoval. Ten druhý, že se rozhovor odkládá.

Mistr lektvarů se začal od mladíka odtahovat.

Harry ho pustil a posunul se dál, aby dopřál Severusovi prostor, který muž očividně potřeboval.
„V pořádku?" vyptával se hloupě, když viděl, jak se Severus těžkopádně zvedal. On sám se také zvedl, až mu v kloubech zapraskalo. Mistr lektvarů, se po zaznění otázky napjal, Harry čekal, že se do něj slovně pustí za jeho hloupost a nehorázně se mu ulevilo, když Snape pouze přikývnul a víc se nevyjadřoval.

„Malfoy!" křiknul Harry hlasitě, aby ho Zmijozel slyšel. Neušlo mu, jak přitom sebou Severus, nepříjemně ošil.
Mladík okamžitě otevřel dveře Snapeovi ložnice a vyšel jim vstříc.

Severus se ani na jednoho z nich nepodíval a pomalu se rozešel směrem ke své ložnici. Bylo na něm vidět, jak je vyčerpaný a jak ho každý krok zmáhá, ale došel až ke dveřím, kde se na pár sekund zastavil, ale pak vešel dovnitř nezapomínající za sebou zavřít.

Harry vydechl hlasitě přebytečný vzduch, který nechtěně zadržoval.

„Kde jsi ho pro Merlina našel?" ozval se Malfoy tázavě, obracející k němu pohled, kterým doteď propaloval zavřené dveře.

„Řekněme že na místě, kde bych ho nikdy nehledal a přitom mě to, mělo napadnout jako první," odpověděl Harry a pokrčil rameny, jako kdyby o nic nešlo. Malfoy se však nad jeho odpovědí ani nepozastavil, naopak se zachoval velmi podivně.

„Pottere?" oslovil ho obezřetně Zmijozel, nohama div nešoupal o zem.

„Ano?" vrátil mu to Harry stejným tónem. Na rozdíl od Malfoye, však zůstal klidný a počkal, co z něj vypadne.

„Co když čistě hypoteticky, znám to místo, kde jsi ho našel a jeden jistý obraz, mi převyprávěl celý váš příběh."

Harry jednou, dvakrát zamrkal, než se vzpamatoval a přišel blíž k Malfoyovi a věnoval mu děsivý úsměv.

„Čistě hypoteticky bych ten obraz proklel, za jeho ukecanost. A tebe bych laskavě poprosil, abys to co jsi slyšel, nikde nešířil dál. Mohla by se ti pak stát malá nehoda v podobě upadnutého jazyka a to bychom určitě nechtěli že?"

„Vyhrožuješ mi Pottere?!" vydechl šokovaně Draco.

„Ne, ber to jako přátelskou radu," řekl Harry klidně. V očích měl však jisté varování, které nenechalo mladíka na pochybách, že svá slova myslí vážně.

Draco kývl sledující Pottera ostražitým pohledem. V hlavě si nadávající pěkně od plic do hlupáků, za to jak mohl Pottera za celou školní docházku považovat za neškodného troubu. Z myšlenek ho vyrušil Nebelvírův povzdech.

„Malfoy klid nechci ti ublížit, jen bych nerad, aby se o místnosti s obrazy dozvědělo obyvatelstvo Bradavic."

„Můžeš být v klidu, stejně by mi nevěřili a považovali by mě za blázna!" odsekl Draco. Naštvaný na Pottera, který si o něm zřejmě myslí, že je klevetník.

„To máš asi pravdu, ale proč si přidělávat problémy. Teď by mě spíš zajímalo, jak ses zrovna ty, dostal do místnosti s obrazy?" Přimhouřil Harry podezřívavě oči.

Draco se nechtěl Potterovi zpovídat, měl však na vybranou? „Nechceš se na to raději zeptat Salazara Zmijozela?" zkoušel se z toho přece jenom vyvlíknout.

„Ani ne!" zaprotestoval Harry rázně.

„Dobře." Vzdal to mladý Malfoy. „Běž se posadit, já zatím zkontroluju Severuse," řekl a otočil se na patě, vydal se přes pokoj, mířící k Severusovým dveřím. Harry Malfoye poslechl a rozešel se ke krbu, kde stála pohovka se dvěma křesly. Sednul si do jednoho z křesel. Na pohovku si netroufnul, jelikož se bál, že by tam usnul. Přesto se ukázalo, že ani křeslo nebyla žádná výhra. Víčka mu po chvilce začala těžknout a za pravidelného praskání ohně usnul, jako když ho do vody hodí.

Tak je další kapitola za námi, co na ní říkáte, a hlavně na Dracovo teoretické přiznání ?

Děkuju vám všem za podporu a přeju hezký zbytek týdne.  

Zbloudilá dušeZde žijí příběhy. Začni objevovat