Zbloudilá duše

91. Nezkrotný oheň

Eleonor byla žena silného charakteru. Odmala ji vychovávali tak, aby zapadala do společnosti tehdejší doby. Což znamenalo umět dokonale vystupovat před lidmi, nedat na sobě znát žádné emoce, zůstat za každých okolností chladná. Takto si Eleonořina matka představovala dokonalost. Eleonor navenek opravdu tak působila, ale uvnitř ní plápolal nezkrotný oheň, který nikdo, ani matka, nedokázal uhasit. První, kdo Eleonořin oheň dokázal spatřit i přes veškerou přetvářku, byl její milovaný Albert. Jednalo se o prvního muže, jenž se o ni vážně ucházel, a také jediný, kdo zasáhl její srdce láskou. Bohužel, pro Eleonořiny rodiče nebyl Albert dostatečně zámožný. Podle její matky jeden obchod s oděvy, který jeho rodina vlastnila, nemohl dát Eleonor dostatečný blahobyt, na který byla zvyklá. Marné byly slzy, prosby nebo vyhrožování. Rodiče byli zatvrzelí a nikdo s nimi nehnul, ani jejich nešťastná dcera. Eleonor, ponořená ve svém smutku, se nedokázala rodičům vzepřít a Albert jí také nijak nepomohl. Ukázalo se, že je to ve skutečnosti pěkný zbabělec a lhář. Zlomil Eleonořino srdce tím nejhorším možným způsobem – vzal si jinou ženu. Ona sama tomu odmítala uvěřit, myslela si, že je to nějaká špinavá hra jejích rodičů, ale Albert se jednoho dne objevil u jejich domu s prstenem na prsteníčku levé ruky a tu hrůznou zprávu Eleonor potvrdil. Smutně ji v salonku přesvědčoval, že to tahle bude nejlepší a že má na něj zapomenout. Eleonořino srdce puklo vedví a následně začalo obrůstat ledovou krustou. Albert z jejího života zmizel a její rodiče byli spokojení.

Alexandr se objevil v Eleonořině životě v tu nejméně vhodnou dobu. Potkali se na plese pořádném jeho rodiči. Alexandr měl tvář přísného člověka, avšak jeho oči jej prozrazovaly, byly plné něhy a dobroty. Ten muž byl přesně typ člověka, u kterého se říkávalo, nesuď knihu podle obalu. Na přání obou rodin se ti dva vzali. Alexandr byl šťastný, jelikož tu dívku se smutnýma očima miloval již od útlého dětství, přestože ona mu nikdy nevěnovala jediný pohled. Naivně doufal, že život v manželství s ním v ní city vůči němu probudí, proto hodlal být tím nejlepším manželem na světě. Neměl tušení, že Eleonořino srdce je z ledu. Zjistil to až mnohem později, to však již neměl možnost uniku. Rmoutilo ho, že jej Eleonor nedokáže milovat, nemohl s tím však nic dělat, jediné, co mu zbývalo, bylo její upřímné přátelství. Eleonor věděla, že mohla dopadnout daleko hůř, Alexandr byl hodný muž a dokázal se o rodinu za všech okolností postarat. Přesto všechno jej nedokázala milovat, i když se snažila. Trápilo ji, že nedokázala dát svému manželovi to, co si zasloužil. On dal Eleonor tolik, byl pro ni nejlepším přítelem, takovým, který dokáže podržet i v nehorší chvíli, a i když nebyl láskou jejího života, byl tím, kdo ji okázal vyvést na světlo.

Když se jim po několika letech narodila Eileen, ledová krusta kolem Eleonořina srdce praskla a žena znovu dokázala milovat. Říká se, že mateřská láska je nejsilnější cit, a Eleonor mohla jen souhlasit. Milovala svou dceru tak moc, že by jí snesla modré z nebe, proto nechápala, co se během Eileenina dospívání pokazilo. Během uplynulých let ženě došlo, kde byla zřejmě chyba. Příliš svou dceru rozmazlila a nedokázala jí dát potřebné hranice a řád.

V době svého dospívání Eileen potkala Tobiase Snapea, a co se zprvu tvářilo jako vztah, který její dcera potřebuje, aby mohla dospět, se později ukázalo jako to nejhorší, co její holčičku mohlo potkat. Eleonor neměla zpočátku proti jejich vztahu žádné námitky, jelikož to vypadalo, že je Eileen šťastná. A ačkoli ji samozřejmě trochu znepokojovalo, že ten mladík je mudla, nebyla to žádná velká překážka, která by dceři bránila ve štěstí. Smíření s Eileeniným partnerem však nemělo dlouhého trvání, Eleonor totiž zjistila, že mladík nemá ani ponětí, že je Eileen čarodějka, a dcera mu to z nějakého pro Eleonor neznámého důvodu odmítala prozradit. Poté se také doslechla, že Tobias Snape je sice pracant, ale velmi rád si přihne ze sklenky, a aby toho nebylo málo, dokonce měl i dluhy z karbanu. Eleonor tohle všechno své dceři prozradila s nadějí, že jí to otevře oči. Ale opak byl pravdou. Eileen po ošklivé hádce utekla z domu. Alexandra, který byl v tu dobu již hodně nemocný, dceřin odchod těžce zasáhl. Eleonor se snažila věci napravit, ale Eileen byla tvrdohlavá a na matčiny domluvy nereagovala. Neobměkčil ji ani vážný stav jejího otce. Eleonor neměla tušení, že s její dcerou manipuluje Tobias, takže ať řekla nebo udělala cokoliv, obrátil vše tak šikovně, aby se to nedalo vyložit jinak, než že je chce rozdělit.