Zbloudilá duše

118. Skrz paprsek

Chlad, to bylo to jediné, co dokázal Severus v té chvíli cítit. Prosákl do každé buňky jeho těla, až se usadil v srdci a postupně jej celého obalil. Zmírnil tak hluboký žal a zabránil muži zcela mu propadnout.

Něžně položil Harryho zpátky na podlahu a s posledním pohledem na jeho poklidnou tvář vstal. S hůlkou pevně sevřenou v ruce se otočil k pánovi Zla, ale ještě než učinil jediný krok, zkoncentroval veškeré své soustřední a za pomoci Nitrozpytu vyslal myšlenu směrem k Lupinovi.

Dostaň Harryho z klece!

Koutkem oka si všimnul, jak sebou muž bolestivě škubnul. Zřejmě nebyl právě nejněžnější, ale to ho ani v nejmenším nezajímalo. Důležité bylo, že vlkodlak zprávu zaznamenal. Poté se několika málo kroky přiblížil k pánovi Zla. Z tváře se mu přitom nedalo nic vyčíst, žádná emoce se nedostala skrz silný chlad, který ho celého obalil jako ochranné vakuum. Stejně tak i mysl byla pevně uzamčená. Nenechal ve svém štítu jedinou skulinu, tím stal se pro Voldemorta rovnocenným soupeřem.

Přihlížející muži tiše ustoupili a přesunuli se ke kleci. Voldemort se Severusem mezitím kolem sebe začali napjatě kroužit.

„Severusi, počkej!" pokusil se ho Voldemort ještě na poslední chvíli zastavit, když ten se už chystal zaútočit.

„Je mi líto, jak to celé dopadlo, ale přemýšlej, není to takhle lepší?"

„Ne!" odsekl Severus zhrublým hlasem a namířil hůlkou přímo na Voldemortovo srdce.

„No tak, Severusi, nač se k něčemu takovému uchylovat. Nemůžeš mě zabít a tomu klukovi už život stejně nevrátíš, tak..."

„Tvé viteály jsem zničil," oznámil Severus mrazivě, „od včerejšího večera jsi smrtelník."

Do této chvíle byly vidět na Voldemortově tváři pouze jakési nejasné obavy. Ty se však po vyslechnutí Severusových slov změnily v čirou hrůzu. Pod tíhou paniky udělal to nejhorší, co mohl. „Ty!" vykřikl s takovou nenávistí, že se jeho hůlka pod náporem mocné kletby, kterou na Mistra lektvarů vyslal, celá roztřásla.

Severus na rozdíl od Voldemorta byl od svých emocí odstřihnutý. Proto mu nedělalo problém vyslanou kletbu lehce odvrátit a vyslat vzápětí svou vlastní, které se však černokněžník dokázal vyhnout.

Rozpoutala se zuřivá přestřelka. Síla kleteb byla nelítostná, jeden druhého nešetřili. Hnali své schopnosti do krajností. Zpočátku to vypadalo, že má navrch Voldemort. Jedna z jeho kleteb srazila Mistra lektvarů k zemi a ten se jen o vlas vyhnul Avadě, když se odkutálel do strany. Trvalo pak poměrně dlouho, než se dostal zpět do stoje. Nakonec se mu to ale podařilo a bez zaváhání vyslal další kouzlo.

Takto to pokračovalo: úskok, kletba, štít a stále dokola. Po čase si oba, zadýchaní a vyčerpaní, začali uvědomovat, že se jejich reflexy začínají zpomalovat, a to znamenalo jen jedno. Na jeden krátký okamžik se střetli svými pohledy a v očích se jim zableskla tatáž myšlenka: Je čas to skončit! Současně pozvedli hůlky a vyslali proti sobě poslední kletbu. Dva záblesky se neodvratitelně střetly a teď už jen záleželo na síle kouzelníkovy magie.

Zelené paprsky splynuly v jeden, takže se nedalo pouhým okem poznat, ke které straně se kloní vítězství. Oběma mužům ta chvíle připadala nekonečná. Vysílení svírali hůlky ve snaze zvítězit, nebo se pomstít. Pohnutky těch dvou nemohly být odlišnější. Nečekaně se odněkud objevil třetí paprsek, jenž se vpil do Severuse a nečekanou silou, která s mužem trhla směrem dopředu, postupně přetlačoval Voldemortovu smrtící kletbu. Čím víc se paprsek přibližoval k pánovi Zla, tím se jeho barva zdála zářivější, až úplně zezlátla. Severusovy uši zaplnil křik plný hrůzy, který však trval jen do doby, než zlatý paprsek narazil do černokněžníkovy hrudi.
Severus, lapaje po dechu, sklonil hůlku, která se mu ještě teď v prstech třásla. S úžasem sledoval, jak se na Voldemortově tváři objevuje výraz klidu a štěstí, než na dobro zavřel oči a padl mrtvý k zemi.

Harry... Harry... Harry... Slovo skládající se z pěti písmen. Na první pohled obyčejné a snadno zapamatovatelné jméno, nyní vířilo Severusovou zamlženou myslí a postupně ničilo veškerou jeho bariéru. Ještě stále cítil hřejivé teplo, které ho před malou chvílí prostoupilo. Harry. Severusovy myšlenky se rozprchly a jediné, co zůstalo, bylo jeho jméno. Netrvalo to však dlouho a postupně si i ostatní myšlenky našly skulinu. Je Voldemort skutečně mrtvý? Možná by se měl jít přesvědčit? Přestože nutkání tak učinit bylo silné, nohy se Severusovi odmítaly hnout. Stál tam bez hnutí a netečně zíral na tělo, které nejevilo známky života. Stejně jako... Myšlenky, které se najednou zdály černější než dehet, se náhle rozplynuly, když se Severusem bylo hrubě zatřeseno. Jednou, podruhé, potřetí, hlas, jenž silné otřesy doprovázel, slyšel jen vzdáleně, přesto dokázal porozumět každému jednotlivému slovu.

„No tak, Srabusi! Vzpamatuj se!" křičel hlas naléhavě. Jenže Severus byl natolik mimo, že ze sebe nedokázal vypravit ani hlásku. Když tu najednou plesk! Rázná štiplavá facka ho dokonale probrala.

„Co je!" zabručel a automaticky si sáhl na bolavou tvář.

„Sláva Merlinovi!" vykřikl Sirius úlevně a strčil do Snapea, aby se pohnul. „Musíme Harryho dostat k Pomfreyové," řekl a s rozjařenýma očima nadále Mistra lektvarů postrkoval vpřed.

Severusova reakce se dostavila o chvilku později. „On žije!?" vydechl šokovaně a konečně sám přidal do kroku, aby se co nejrychleji dostal k Harrymu a Lupinovi, kteří byli pod jedním z vyčarovaných oken.

„Jasně, Harry má tuhý kořínek," prohlásil Sirius se širokým úsměvem.

Severus ho už stejně nevnímal, veškerou jeho pozornost měl mladík, jenž ležel ve vlkodlakově náručí, a jeho hruď se pravidelně zvedala. Žije. Veškerý zbývající chlad usazený v mužově srdci zmizel a nezůstalo po něm nic, jen hřejivé teplo, které tam přetrvalo ještě po mnoho dalších let.

Tak Voldy po smrti, můžeme si odechnout. Všem vám moc děkuju za tu obrovskou podporu, kterou mi neustále dáváte, díky vám se mi podařilo dotáhnout příběh takhle daleko. Děkuju.

Teď vás chci jen varovat, příští kapitola nebude kontrolována mou užasnou korektorkou, takže je klidně možné že se tam najdou chybky :) Tak byli jste varováni a já můžu s klidným srdcem spát :)    

Všem přeju hezký zbytek týdne :)