Zbloudilá duše

83. Ztráta kontroly

Severus se se svou sklenkou Ohnivé whisky také usadil na pohovku. Harry překvapeně pokrčil nohy, aby mu udělal víc místa. Nestávalo se příliš často, že by Snape vyhledával místo na pohovce, spíše jste jej našli v jeho oblíbeném křesle.

„Proto, když jsi mě začal pronásledovat, rozhodl jsem se rázně zakročit. Domníval jsem se, že jsi stejný jako Edward a posedl tě jakýsi vrtoch, o kterém sis myslel, že je láska."

„Zamilovanosti bych neříkal vrtoch, ať je, jaká je," zamračil se Harry. Nelíbilo se mu, co tady Severus tvrdil a jak pohlížel na lásku.

„Pokud je cit upřímný, nemám proti němu vůbec nic!" odsekl Severus a tu sladkost v puse musel spláchnout trochou hořké whisky. Nevyhledával zrovna tyhle romantické řeči, ale jeho manžel uměl velmi dobře číst mezi řádky, a tak raději takto kličkoval, než aby mu to řekl napřímo.
„Abych však pokračoval, Edwardovo neustálé vtírání mi lezlo na nervy a rozptylovalo mě, tak jsem na něj uhodil."

Harryho stisk na skleničce zesílil, tušil, co přijde, nitro se mu nečekaně stáhlo do ledového uzlu a srdce zběsile rozbušilo.

„Vyznal mi lásku, a přestože já o něj zájem neměl, nechtěl to vzdát, a to ani potom, co jsem se jeho citům vysmál, takže jsem přitvrdil, byl jsem k němu opravdu odporný..." Mistr lektvarů se odmlčel a věnoval Harrymu všeříkající pohled. Ten měl však sklopený zrak, takže si toho nevšiml. „Zaplať Merlin, že se objevil Ben Clarke a Edwardova pozornost se přesunula na něj."

Harry přestal zírat do hlubin vína a podíval se konečně na Severuse. „Nemáš štěstí na partnery," uchechtl se trpce a lokl si sladkého nektaru, který mu muž daroval k Vánocům. Potřeboval svlažit vyprahlé hrdlo. To, co tady jeho manžel vyprávěl, jej nenechávalo klidným. Až příliš se to podobalo jejich příběhu.

„Až donedávna ne," pronesl Severus lehce a odložil sklenku na stolek.

Srdce Harrymu škobrtlo.

„Nechme Clarkea, Clarkem a pojďme si promluvit." Severus už měl dost toho, jak spousta věcí mezi nimi byla stále nevyřčených, a rozhodl se tomu učinit přítrž.

Harry do sebe zbrkle hodil zbytek vína a shodil nohy na zem. „O čem?" zeptal se neklidně a skleničku málem upustil, když se k němu Severus přesunul tak blízko, až se dotýkali koleny.

„Třeba o tom, že se pokaždé odtáhneš, když se tě dotknu."

Harryho polil studený pot a každý sval v těle se mu bolestivě napjal, nedokázal však ze sebe nic rozumného vypravit, přestože v hlavě křičel jasný nesouhlas, jeho hlasivky zůstaly němé. Jediné, co zvládl, bylo dívat se dál Severusovi do očí, ve kterých se schylovalo k bouři.

„Jsem ti odporný?" zeptal se mrazivě lektvarista.

Harry šokovaně vyvalil oči a konečně našel řeč: „Ne! Tak to vůbec není!"

„Tak jak tedy?" mračil se Severus a nepřestával Nebelvíra propalovat pohledem.

Harry se trhaně nadechl. „Naše manželství..."

Lektvarista zasyčel jak vzteklý had. „To je pouhá výmluva. Prokaž čest své koleji a do očí mi řekni, že tě zkrátka fyzicky nepřitahu..." Severus nestačil větu dokončit, protože se na něj mladík doslova vrhnul. Políbil jej tak prudce, že se málem bolestivě srazili nosy, kdyby Severus včas nenaklonil hlavu do strany.

Nebelvír si nemotorně přelezl na mužův klín, a aniž by se odtrhl od druhých rtů, které mu pomaličku začínaly odpovídat, udělal to, po čem prahl už tak dlouho, nechal své prsty zabořit se do Severusových vlasů, za které mírně zatahal. Docílil toho, čeho chtěl, lektvarista pootevřel ústa a tichounce zavzdychal. Harry zaváhal, jenže touha byla silnější, proto polibek prohloubil. Nebyl žádným nováčkem. Ani při činnostech, které sem tam následovaly po líbání, se nijak nečervenal, naopak, rád se ještě před svazkem občas uvolnil. S nikým to však nebylo jako se Severusem, už pouhý polibek jej dostával do kolen a po těle mu naskakovala husí kůže.