Zbloudilá duše

62. Uvědomění

Harryho srdce se prudce roztlouklo.

Napětí v místnosti se dalo krájet. Oba muži se měřili tvrdými pohledy.

Lucius Malfoy byl první, kdo napjaté ticho prolomil. „Severusi, není třeba dělat žárlivé scény," vysmíval se otevřeně. „Pouze jsem si potřeboval s panem Potterem promluvit a vysvětlit si určité nejasnosti."

Severusův pohled by mohl vraždit. „Mohl sis s ním promluvit kdykoli jindy a v salonu. Ne mu lézt do ložnice!"

Luciusovi se na tváři objevil úlisný výraz. „Nešlo to jinak, když ty si ho neustále hlídáš jako pes."

Severusova záda se zřetelně napnula a Harry zatajil dech; obával se, jak tohle všechno skončí.

„Rozhovor, který jsme spolu vedli, byl velmi důvěrný. Třetí do počtu by byl nevhodný." Lucius pronášel slova takovým způsobem, že se dalo lehce sklouznout do představy, že zmíněný rozhovor probíhal zcela jinak.

Harry se chtěl ozvat a dát mužům najevo, že je tady taky, jenže Severus jej předběhl.

„Dělej si s ním, co chceš, ale až vyprší svazek!"

Harrymu po zaslechnutí těchto krutých slov ztěžknul žaludek. „Myslím, že byste ve vašem rozhovoru měli pokračovat někde jinde!" prohlásil a rázně vstal. Aniž by se na muže podíval, vydal se spěšně ke dveřím vedoucím na chodbu. Ve chvíli, kdy byly dokořán, se otočil čelem do místnosti. „Prosím, pánové," naznačil rukou jednoznačné gesto.

Lucius pochopil a s omluvným pohledem, o kterém Harry zapochyboval, odešel.

Severus se však k ničemu neměl.

„Odejděte!" vyzval jej Harry s důrazem, k ničemu to ale nebylo.

„Nikam nepůjdu!" zasyčel Severus a založil si paže na hrudi.

„Fajn!" zavrčel Harry a práskl dveřmi. Snažil se přitom muže provrtat chladným pohledem, jenže s ním to ani nehlo, jediné čeho se mladík dočkal, byl úšklebek. To ho ještě víc vytočilo. Potřeboval Severuse odtud dostat, nehodlal poslouchat jeho věčné řeči, byl z toho akorát unavený. Na nápad, jak na to, přišel zcela nečekaně, a čím víc nad ním přemýšlel, tím víc se mu zamlouval. Sklopil tvář k zemi, jelikož měl problém udržet vážnou tvář. Bez jediného slova muže obešel a vydal se k posteli. Za chůze si začal rozepínat knoflíčky na košili. Na tváři mu hrál škodolibý úsměv.

„Co to děláte?!" ozval se Severus zaskočeně.

„Svlíkám se," odpověděl a nechal košili sklouznout z ramen. Patřičné odezvy se však nedočkal. Zmateně se chystal otočit a zjistit, jestli je Severus stále v místnosti, přestože jej neslyšel odcházet. Dotek na zádech mu v následující chvíli vyrazil dech.

„Jizvy stále nezmizely," ozval se hluboký hlas přímo za ním.

Harry chtěl reagovat, vážně chtěl, ale k prstům se přidala dlaň a on ze sebe dokázal vypravit pouze vzdech. Zaslechl zašustění látky a v následujícím okamžiku na krku ucítil horký dech. Severus stál těsně za ním, teplo z jeho těla Harryho takřka mučilo a dovádělo k nepříčetnosti. Dlaň na zádech se v pomalých kruzích začala hýbat. To byla pro Harryho poslední kapka. S tichým stenem zavřel oči, zvrátil hlavu dozadu a ztratil se sám v sobě. Cítil na sobě Severusův pohled, ale byl tak hluboko ponořený ve svých emocích, že mu bylo vcelku jedno, co se stane v následujících okamžicích. Veškeré jeho soustředění bylo upřené na ten jediný dotek. Přestal vnímat okolí a se zavřenýma očima si vychutnával nečekanou slast. Mírný tlak na rtech jej v příštím okamžiku šokoval. Pohlcený pocity začal polibek polehoučku oplácet. Po chvíli si Severus vyžádal vstup do jeho úst a Harry mu ho s tichým vzdechem umožnil. Políbení tak ztratilo na nevinnosti.

Polibek plný potlačovaných emocí se brzy vymkl kontrole a teprve až po dlouhé době, se od sebe odtrhli.

Harry omámeně pootevřel víčka a střetl se s pohledem, který tolik miloval. Oči barvy tmavé čokolády byly jiné, než si pamatoval. Přesto stejné... Harry prosil všechny svaté, aby tahle chvíle nikdy neskončila, jenže ti se k němu otočili zády. Z milovaných očí pomalu mizelo slastné opojení a o své místo se hlásil chladný rozum. Harry přesně vypozoroval moment, kdy rozum nad mužem zvítězil. Vnitřně se přikrčil, jelikož očekával, že se na jeho hlavu snesou hromy a blesky. Severus však udělal pravý opak. S tichým: „Uvidíme se, poději," ho pustil a odešel stejnými dveřmi, kterými přišel. Harry zůstal ohromeně stát a až hlasité cvaknutí zámku, jej donutilo se zbrkle otočit. Severus se před ním zamknul?! Ztuhle se posadil na kraj postele a štípl se do stehna. Dost to bolelo, takže sen to nebyl! Byl z toho úplně mimo. Myšlenky mu v hlavě létaly jako splašené zlatonky a on je nebyl schopen pochytat. Sundal si i zbytek oblečení a jen ve spodním prádle se natáhl na postel. V domnění, že neusne, se zadíval do hořících plamenů v krbu. Tiché praskání vytvářelo poklidnou kulisu, která ho nakonec přece jen uspala.

Uběhlo sotva půl hodiny, když se místností roznesly tiché kroky, které se zastavily u postele. V tu dobu už Harry tvrdě spal.

Severus Snape stál nad spícím mladíkem, jenž na sobě neměl takřka nic, a konečně mu došlo, proč to udělal. Potter jej už nějakou dobu přitahoval. Samozřejmě, že toto zjištění pohřbil do hlubin své mysli, jakmile se poprvé objevilo, a ignoroval ho, jenže potom se k tomu všemu přidala i určitá úcta. A to všechno dohromady se dneska jaksi neplánovaně vyvalilo při pohledu na polonahého Pottera. Proto udělal to, co udělal. Lucius tomu také moc nepomohl. Neustále se motá kolem Pottera jak hladový vlk. Možná kvůli tomu se stalo, že do jisté míry i prozřel. Jenže co teď? Mladík mu sice nebyl lhostejný, ale lásku k němu také necítil. Ve snaze přijít na jiné myšlenky, sundal Potterovi opatrně brýle a přikryl ho přehozem, co ležel v nohách postele. Brýle položil na stůl a spěšně se otočil k odchodu, aby zase neudělal nějakou nepředloženost. Kvapně se vydal k sobě do ložnice. Nestačil, však ani dojít ke dveřím, když mu pohled sklouznul na knihy uložené v malé knihovně. Nacházelo se tam několik zajímavých titulů, ale pouze jeden si získal jeho plnou pozornost. Název zněl: Počátky černé magie. Neuvědomoval si, že před knihovnou zaujatě stojí, dokud ho nevyrušil chraplavý hlas.

„Půjčte si, co chcete."

Severus se polekaně otočil a všimnul si páru zelených očí, které se sotva držely otevřené. Potter mu věnoval rozespalý úsměv, než znovu usnul. Severus vyčkal, dokud nezaslechl pravidelné dýchání, teprve pak sáhl po knize. Se zájmem ji prolistoval a s překvapením se ujistil, že je psaná ručně. Plný zaujetí zaplul do ložnice, dveře však nechal otevřené – co kdyby Lucius zatoužil Harryho znovu navštívit...

Moc Všem děkuju za minulé komentáře, udělaly mi obrovskou radost děkuju... :) Doufám, že i já vám touto kapitolou zvedla trochu náladu :)  

Přeju hezký zbytek týdne :)