Zbloudilá duše

53. Pokřivený

Teplota se přes všechny snahy Harryho stále držela. Mladík neustále blouznil, avšak rozumět mu nebylo, jelikož po většinu času mluvil v hadím jazyce. Severus s Poppy nepochybovali o tom, že to, co prožívá ve své mysli, není nic příjemného; k přesvědčení jim stačil chlapcův utrápený ton.

Severusovi z toho bylo úzko, jelikož se nemohl zbavit pocitu, že v Harryho představách hraje jednu z hlavních rolí.

K ránu konečně teplota trochu ustoupila, Severus proto poslal po troše dohadování madam Pomfreyovou se prospat.

Poté, co Poppy odešla, ocitl se s Harrym sám. Neúnavně pokračoval v otírání chlapcovy tváře a paží, byl do toho tak zabrán, že si v první chvíli ani nepovšimnul, že je sledován.

„Ty se mi zdáš," ozval se tichounký hlas.

Severus sebou trhnul, překvapeně se zadíval do Harryho tváře a skutečně jej pozorovaly mladíkovy unavené oči. Po tomto uvědomění hodil ručník do vody tak prudce, že několik kapiček vystříklo ven. „Jak se cítíte?!" zeptal se, odpovědi se, však nedočkal. Potter se na něj pouze nechápavě mračil.

„To je mi tedy podivný sen," zaskřehotal.

Teď byl na řadě Severus, aby Nebelvíra sjel nechápavým pohledem. „Pottere! Vy nesníte, jste na ošetřovně v Bradavicích," začal vysvětlovat. „Utrpěl jste závažná poranění a ta...", přestal mluvit, protože zjistil, že ho Nebelvír stejně neposlouchá. Jediné, co ve svém stavu zvládl, bylo, že se na něj přihlouple usmíval.

„Tento sen se mi líbí," prohlásil Harry, „už si ani nevzpomínám, kdy jsi byl ve snu takto mírumilovný; je to osvěžující."

Harry byl plně přesvědčený, že se jedná o sen, jinak by nikdy nebyl takhle klidný, a okolnosti ho v tom jenom utvrzovaly. Necítil se sice zrovna nejlíp, ale bolest, kterou pociťoval pouze v Severusově přítomnosti, byla v nedohlednu. Vůbec ho nenapadlo, že ten muž, sedící u jeho postele, je skutečný...

„Možná, že je to tak lepší. Jsi můj sen, má fantazie, které můžu všechno říct."

Severus to v tento moment měl zastavit, ale tak nějak se k tomu nedokázal přinutit. Merlin mu odpusť, ale on chtěl Pottera vyslechnout a potřeboval, aby byl k němu mladý muž upřímný. A pokud má být kvůli tomu pouhou fantazií, tak v pořádku, jemu to problém nedělá.

„Tak strašně dlouho se ti chci omluvit. Nechoval jsem se k tobě fér, měl jsi plné právo, ukázat mi patřičné meze."

Severus prvních pár okamžiků nechápal, o čem to Nebelvír mluví. Následující slova mu to však objasnila.

„Tvé tvrdé rány mě tehdy dokázaly dostat z toho mlžného opojení a podívat se pravdě do očí," vyprávěl Harry tiše a těžce přitom polykal; sucho v krku nebylo zrovna příjemné při mluvení, doopravdy ho však překvapilo, když jeho sen vstal a mlčky mu donesl sklenku vody. Dokonce mu pomohl se napít. „Děkuju," vydechl úlevně a nechal se pomalu položit zpátky na polštář. Byl tak neuvěřitelně unavený.

„Měl bys odpočívat," navrhl Severus, měnící tak své předešlé rozhodnutí. Skleničku odložil s cinknutím na stolek, nespouštěje přitom zamračený pohled z Harryho.

„Ne." zamítl Nebelvír. „Musím ti to říct, dokud se mi zdáš, protože skutečnému Severusovi, bych to nikdy říct nedokázal. On by mě možná ani vyslechnout nechtěl, jsem pro něj jenom zlý sen, o kterém doufá, že brzy skončí..."

„To není pravda, zachránil jsi mi život!" zaprotestoval Mistr lektvarů naléhavě.

Na Harryho tváři se po tomto prohlášení objevilo smíření. „To ano a nikdy toho nebudu litovat. Jenom mě mrzí, že Severus z masa a kostí nikdy nepochopí hloubku toho činu."

Mistr lektvarů popravdě začínal tiše panikařit z Harryho slov, vycítil v nich určitou porážku a to se mu, kdo ví proč, vůbec nelíbilo. „Co když ano, řekl jsem ti přece, že chci, aby naše manželství bylo oficiální..." Další jeho řeč zarazil tichý smích.

„To bylo pouze proto, že byl takto vychován. Pro něj jsem pouhá povinnost, o kterou je nutné se postarat, a o to já nestojím. Navíc by tím mohl nechtěně posílit svazek, což ani jeden nechceme."

„Myslel jsem, že o to ti právě jde..."

„Ano, před rokem bych za to dal, nevím co, ale teď je situace poněkud komplikovanější. Připadám si pokřivený a bojím se, že nejsem schopen se nadále pokoušet o něco, o čem vím, že bych nezvládl. Severus vedle sebe potřebuje někoho silného, kdo dokáže ocenit jeho světlé i stinné stránky, a zároveň dokáže přijímat jeho lásku takovou, jaká je, beze snahy ji jakkoliv překroutit. Já už jsem příliš slabý a pošpiněný, abych to dokázal." Harry se po celou dobu díval muži stojícímu nad ním upřímně do očí. „Teď už si jenom přeji, aby to všechno skončilo." Nebelvír chtěl toho říct mnohem víc, jenže vyčerpání nad ním zvítězilo; aniž by si to uvědomil, tak usnul.

Severus zavřel křečovitě oči a zatnul zuby ve snaze nezačít zoufale řvát. Poslepu vyhledal Harryho dlaň a uchopil ji do své. Teplo sálající z mladíkovy dlaně dokázalo ukotvit jeho zoufalost. „Nedovolím ti to vzdát a je mi úplně jedno, jestli jsi pokřivený. Ty to nevzdáš!" prohlásil a otevřel oči. Harry spal klidným spánkem; Severus dlaň, kterou stále držel ve své, položil na přikrývku a volnou rukou sáhl mladíkovi na čelo. Teplota dál ustupovala, sundal proto ruku z jeho čela, vytáhl hůlku a téměř neslyšně vyslovil kouzlo. Z hůlky vyběhla nádherná laň, která se zvesela rozeběhla po ošetřovně, teprve když zjistila, že okolo není nic zajímavého, vrátila se zpět k Severusovi. Ten ji bez jediného slova poslal skrz zeď; věřil, že Poppy tu bude co nevidět. Mohl pro ni zajít sám, ale nechtělo se mu od Harryho odcházet.

***

Z ošetřovny jej vyhnala až Poppy, která mu při cestě ven vnutila životabudič. Marně se ji pokoušel přesvědčit, že má své vlastní lektvary. Trvala na svém a dohadovala se s ním tak dlouho, dokud jí lahvičku nevytrhl a na jeden zátah nevypil. Litoval, že na tuhle ženu neplatí jeho zastrašující pohledy, to mu však nebránilo se mračit celou cestu do sklepní.

***

V komnatách si objednal přes letaxovou síť snídani a než mu ji skřítkové naservírovali, připravil se do nového dne. Vycházel zrovna z ložnice, když zaslechl otevření a následné zavření portrétu. Povzdechl si, neměl teď zrovna náladu na nějaké rozhovory, ale neměl na vybranou, Draco byl jeho kmotřenec, nemohl ho jen tak odbýt. Kývl tedy na chlapce. „Nečekal jsem tě tak brzy," konstatoval a zamířil k pohovce.

„Nechtěl jsem to odkládat," pokrčil Draco rameny, scházeje přitom schody. Do nosu jej uhodila vůně snídaně. „Koukám, že do Velké síně nepospícháš," ušklíbl se.

Severus se rozhodl k tomu nijak nevyjadřovat a raději si sedl. Na stolku před ním se nacházela bohatá snídaně. V žaludku mu z toho silně zakručelo, ale Severus první šáhl po konvici s kávou.

„Jak je na tom Potter?" zeptal se Draco, sedaje si přitom do křesla.

„V noci mu nebezpečně stoupla teplota, naštěstí se nám ji podařilo k ránu zmírnit. Kávu?" nabídl Severus a na mladíkovo přikývnutí mu podal šálek.

Káva příjemně provoněla místnost.

Severus ke Zmijozelovi přisunul cukr s mlékem. Sám svou kávu nijak nesladil, přišlo mu to jako ničení dobré kávy. Vzal si šálek do ruky a po pomalých doušcích začal upíjet černý nápoj. Věřil, že kdyby nebyl v pokoji sám, přivřel by slastí oči. Káva bylo to jediné, co teď potřeboval. Lehounké cinknutí jej přinutilo se znovu soustředit. „Co je tak důležité, že to nesnese odkladu?" ozval se tázavě a vyčkával, s čím mladý Malfoy přijde.

Draco si dal s odpovědí skutečně na čas, což dalo Severusovi jasnou nápovědu, že následující rozhovor nebude ani pro jednoho z nich příjemný. Nakonec ho však Severusovo netrpělivé pobídnutí přimělo spustit.

„Jde o mého otce."

 Doufám, že se vám kapitola líbila a přeju hezký zbytek týdne.