Zbloudilá duše

58. Tají ledy

Harry poodstoupil dozadu a očekával, že jej Severusovy paže propustí. Nestalo se, naopak, paže se kolem něj více napjaly a zabránily mu v dalším možném pohybu. Cítil se zmateně, nejen Severusovým podivným chováním, ale také pohledem, kterým ho pozoroval. Kdyby se na něj takhle díval kdokoli jiný, nebyl by z toho tak vedle, ale Severus... Navíc to nevypadalo, že jej muž vůbec vnímá. Teprve tiché odkašlání a následné oslovení ho probralo.

Severus se jediným mrknutím probudil z toho podivného okouzlení. Zbrkle sundal ruce z Potterova pasu a udělal několik kroků dozadu. V duchu si vynadal do hlupáků. Navenek se ale choval, jako kdyby se nic nedělo. „Vynasnažím se svou povahu krotit."

„Děkuju," usmál se Harry a donutil nohy dát se opět do pohybu a pokračovat tak pomalu v cestě.

Severus pro jednou upustil od svého vojenského kroku a šel mladíkovi po boku. Nemohl si nevšimnout Potterovy očividné únavy. Prohloubilo to jeho otravný pocit viny, protože si byl docela jistý, že za to můžou jeho špatně vážená slova. Proto udělal v následném okamžiku jedinou věc, která mu přišla správná. Aniž by se musel znovu poníženě omlouvat, bez varování se natáhl pro mladíkovo zavazadlo a jednoduše jej od něj převzal. Povšiml si, jak se Potter chystá protestovat, stačil však jeden pohled a Nebelvír kapituloval. Zahnuli do další z chodeb, když Severus přerušil ticho mezi nimi. „Bude tam had," vyjádřil se v metaforách a doufal, že Nebelvír pochopí.

„Mám dojem, že jich tam bude víc," natočil se k němu Harry se širokým úsměvem.

Severus by si ho za hloupou poznámku jindy pěkně podal, jenže Harryho veselý úsměv, který byl věnován právě jemu, ho odzbrojil. Nikdy se ještě nestalo, aby se na něj někdo takto usmíval, už proto jak se choval nebo vypadal, si od něj lidé udržovali odstup. Potter se zdál být pravým opakem, kráčel vedle něj sice unaveně, ale zato uvolněně. Co se stalo? Proč ta náhlá změna? Ptal se sám sebe. Na otázku však odpověď nenašel. Každopádně mu mladíkova proměna zvedla náladu. „To jistě, ale přál bych si, abyste si na jednoho konkrétního dal pozor," řekl s úšklebkem na rtech. Byl přitom obezřetný, aby své přání podal jako jasnou žádost, nikoli příkaz, a podle Harryho stále veselého výrazu, se mu to podařilo.

„Budu to mít na paměti," kývl Harry a stočil pohled dopředu. Následně s červenými tvářemi dodal: „Já si stejně nehraju se zákeřnými plazy, mám raději ty přítulnější."

Severus měl co dělat, aby nepootevřel ústa překvapením. On s ním snad flirtuje?!

„Jsem rád, že mé varování neberete na lehkou váhu," řekl a zcela ignoroval Potterovy rudé tváře.

***

Před chrličem chránícím ředitelnu Severus zabručel heslo: „Rumové pralinky." V okamžiku, kdy se socha pohnula, si oba stoupli na první schod.

Harrymu to nedalo a tak se zeptal: „Máte něco proti rumovým pralinkám?"

Severus si odfrkl. „Ne, popravdě je to jedna z mála sladkostí, kterou jsem ochoten pozřít."

„Tak proč jste..."

„Brumbál je starý lišák!" odsekl Severus příkře.

Harry tomu vůbec nerozuměl, ale neodvažoval se dál vyptávat.

Chrlič je pomalu vyvezl před vchod.

Severus bez meškání zaklepal a počkal na vyzvání ke vstupu.

Harry si mezitím stoupl vedle něj.

V okamžiku, kdy se za dveřmi ozvalo: „Dále!" Severus vzal za kliku a s Harrym po boku vešel.

Brumbál je zvesela přivítal. „Á, vítám vás chlapci, už na vás netrpělivě čekáme," s úsměvem vstal z křesla a vydal se jim vstříc.

Harry si nemohl nevšimnout jistého napětí, které zavládlo po jejich příchodu.

 Draco s Hermionou se na sebe mračili. Dívce zlostí přímo hořely tváře, zatímco Draco se viditelně snažil nedávat na sobě emoce znát, ačkoli v tom nebyl příliš úspěšný."

Harry mohl jen hádat, kvůli čemu se pohádali. To však nebylo nic proti Severusově pohledu, kterým probodával Brumbála. Co se to u baziliščího zubu děje?! Pomyslel si vykolejeně.

„Dáte si před odchodem čaj?" ozval se ředitel mile.

„Ne! Pospícháme!" odmítl Severus nepřátelsky.

Z tónu, jakým byla slova vyslovena, přejel Harrymu mráz po zádech.

Brumbálův úsměv zakolísal. „Dobrá tedy, krb je připravený."

Severus pohybem hlavy pobídl své dva studenty, aby šli první.

Draco společně s Hermionou poděkovali za čaj a rozloučili s ředitelem, poté zamířili ke krbu.

Severus nevěnoval řediteli jediné slůvko rozloučení. Místo toho následoval studenty ke krbu.

Harry s vráskou na čele pozoroval, jak se postupně srovnávají do poměrně velkého krbu i s Harryho zavazadlem, které nadále držel Severus.

Poslední volné místo čekalo právě na něj, tak nezbývalo nic jiného, než se rozloučit. „Užijte si Vánoce, pane," popřál Brumbálovi, který na něj shlížel laskavýma očima.

„Ty také, chlapče, Merlin ví, že to potřebuješ," oplatil a s poplácáním po rameni se s chlapcem rozloučil.

***

Harry měl pevně zavřené oči. V uších mu zněl hukot plamenů. Okamžiky v zajetí zeleného ohně neměl nikdy příliš v lásce, přestože tento způsob cestování byl jedním z nejjednodušších a nejrychlejších a u kouzelníků byl ve velké oblibě, Harryho sympatie si nikdy nezískal.

Hukot plamenů konečně ustal, tak se odvážil obezřetně otevřít oči. Ve chvíli, kdy spatřil skupinku lidí, která je přišla přivítat, cukly mu koutky úst.

Nejblíže ke krbu stála madam Eleonor Princeová, pár kroků za ní stali manželé Grangerovi a poslední osoba, se kterou nečekal, že se setká tak brzy, byl Lucius Malfoy osobně. Stál podobně jako paní domu blízko krbu, jen na opačné straně. Upřímně jej překvapil, nemyslel si, že někdo jako je Lucius Malfoy, bude netrpělivě čekat na návštěvu svého syna a k tomu vydrží v jedné místnosti s Grangerovými. Harry nebyl slepý a hned si všiml, jak to muži slušelo. Tak trochu se domníval, že na aristokrata padne splín a bude po pobytu v Azkabanu pohublý a bez chuti k životu. Nebylo tomu tak, právě naopak, muž, který stál před ním, kypěl zdravím a v očích měl daleko víc než jen chuť k životu. Musel uznat, že byl impozantní. Na sobě měl černý hábit, který byl zřejmě šitý na míru, protože mu seděl naprosto perfektně. Co však dávalo hábitu šmrnc, bylo stříbrné lemování na rukávech, které působilo decentně, ale elegantně. Harrymu se tento malý detail nesmírně líbil. Měl rád jednoduché věci.

„Nač takové velkolepé přivítání?" ozval se kousavě Severus a jako první vystoupil s krbu.

Mezi Chlapci nám to začíná pěkně jiskřit :) Příště se můžete těšit na Luciuse Malfoye. 

Všem děkuju za podporu a přeju hezký zbytek týdne:)