Zbloudilá duše

115. bouřlivé emoce

Ve chvíli, kdy Severus vycházel spěšným krokem ven z místnosti, zachytil ještě, jak Lucius nabádá svého syna, aby zůstal v pokoji.

Chodbu, která se mu jindy zdála nekonečná, nyní překonal mrknutím oka. Octnul se tak u Eleonořiných dveří dřív, než si to stačil uvědomit. Znovu s ním zacloumal oslepující vztek, takže dveře spíš vyrazil, než otevřel. Svícny na stěnách okamžitě vzplály, když překročil práh ložnice. Jejich plamen však nebyl žlutooranžový, ale temně zelený, až černý, a nesálalo z nich teplo, ale mrazivý chlad, který během chvíle zaplnil celý prostor pokoje.

Z postele, kde ležela spící žena, se ozvalo bolestivé zasténání. Severuse ten zvuk dohnal až na samý okraj šílenství. Jedním skokem se dostal k lůžku a serval z Eleonor přehoz, kterým ji sám předtím pečlivě přikryl.

Žena nestačila ani zaprotestovat, když ji hrubé paže posadily na posteli.

„KDE JE!" zařval Severus nepříčetně a silně s Eleonor zatřásl, až jí hlava klinkala. Nebylo to však k ničemu, byla jako hadrová panenka, která ze sebe vydávala jen nesrozumitelné zvuky. Ve svém amoku si ani neuvědomoval, jak brutálně svírá ženiny drobné paže. Nedokázal se ovládat, obzvlášť když na něj vůbec nereagovala. V okamžiku, kdy už mu docházela trpělivost a chtěl to vzdát, objevil se předním lektvar proti kocovině. Zmatně trhl hlavou směrem vzhůru a střetl se s pohledem Luciuse Malfoye.

„Zkus tohle," poradil s úšklebkem, z něhož mrazilo, a volnou rukou přidržel Eleonor vsedě.

Severus nezaváhal ani vteřinu, jednou rukou babičku pustil a sáhl po lektvaru. Za pomoci zubů odstranil korek z hrdla lahvičky a obsah lektvaru se následně pokusil vpravit do Eleonor. Nebylo to však vůbec jednoduché, bránila se, proti dvěma silným mužům však neměla šanci.

Po chvíli bylo vidět, že lektvar začíná účinkovat. Z Eleonořina pohledu se postupně vytratil tupý výraz a nahradilo jej počáteční zmatení, které se však během okamžiku změnilo v hrůzu.

Dívala se oběma mužům do jejich tváří a bylo jí jasné, že vědí, co udělala. Obzvlášť vnukův pohled nedokázala snést. Pokusila se proto osvobodit z bolestivého stisku, docílila však jen toho, že ji železné paže sevřely ještě víc. Zaskučela bolestí. „Severusi, prosím tě," vydechla a celá se roztřásla, z jejích úst vyšel první vzlyk.

Lektvarista však na její prosby nedbal. „Kde je?" ozval se nelítostně.

„Severusi," vydechla znovu vnukovo jméno mezi sílícími vzlyky, které ji přemáhaly. „Neměla jsem na vybranou, je mi to líto," škytala žalostně.

„Tak líto!" vykřikl vztekle, „víš, kam si tu svou lítost můžeš strčit?!" Severus toho měl dost, pustil Eleonořiny paže a raději od ní odstoupil na vzdálenost několika kroků.

Lucius, jenž doposud ženu přidržoval za ramena, od ní rovněž poodstoupil. Rozhodnutý se do rodinného dramatu neplést, se opřel ležérně o stěnu vedle dveří a čekal, jak se to celé vyvine.

„Copak to nechápeš, Severusi?!" zakřičela Eleonor zoufale, „buď ty, nebo Harry! A já si vybrala tebe! Svou rodinu!"

„Výborně! Takže jsi raději odsoudila zbytek světa k záhubě!" rozhodil Severus rozrušeně rukama, z očí mu div nelítaly blesky.

„To není pravda a ty to víš," povzdechla si žena unaveně. „Tvoje magie je teď neuvěřitelně silná, ba co víc, je dokonce o něco silnější, poněvadž je v tobě kus Harryho magie."

Severusova tvář byla jako vytesaná ze žuly.

Eleonor si jej však nevšímala. „Harry věděl, že sám na Voldemorta nestačí, obzvlášť když mu kus magie chyběl, proto přeci spoléhal na tebe, Severusi, že Voldemorta zabiješ."

„Přestaň!" přerušil její výklad Severusův mrazivý hlas.

„Ne! Chci, abys to pochopil." Eleonor se pokusila vstát, jenže se jí to nedařilo. „Harry Voldemorta na nějakou dobu zdrží," dívala se na vnuka naléhavě. „Ty ani nevíš, jak moc je Harrym posedlý, a když se dozvěděl, že Harry byl Naginy, tak..."

„Cože!" ozvalo se dvouhlasně.

„Pán zla ví, že byl Harry špionem?"
Se Severusem se zatočil celý svět, když Eleonor přikývla.

„Ano, neptej se mě jak, to nevím, jen mi prostřednictvím tvého skřítka Goga dal na vybranou."

„Co s tím má společného Gogo?!" Lektvarista měl pocit, že co nevidět z toho všeho zešílí. Vůbec mu to nedávalo smysl a ledový chlad, který mu postupně rozežíral vnitřnosti při pomyšlení, že Pán zla ví o Harryho tajemství, mu skoro zabraňoval rozumně myslet.

„Gogo byl zas Voldemortův špion. Měl rozkaz tě otrávit, pokud Harryho do čtrnácti dnů nepřivedu."

Následné ticho přerušil až Severusův hlasitý smích. „To je hloupost! Jsem Mistr lektvarů, mě se jen tak lehce nepodaří otrávit!"

Eleonor zakroutila hlavou. „Nehodlala jsem na to spoléhat."

„Tak si Harryho raději obětovala?!"

„Ano!" vstala zprudka Eleonor a se zatnutými pěstmi se k němu vydala. „Protože ty jsi pro mě důležitější!" vykřikla na pokraji hysterie.

„Vidíš a já to mám přesně opačně," pronesl Severus již mrazivě klidně a odvrátil se od ní. Ráznými kroky zamířil přes pokoj ke dveřím.

„Kam jdeš?" vykřikla zoufale Eleonor.

Severus rozrazil dveře a na posledy se na ženu, kterou dřív považoval za svou babičku, otočil: „ Zachránit člověka, s nímž hodlám zůstat po zbytek svého života."

Moc se opět omlouvám, že vydávám kapitolu pozdě.

Všem moc děkuju za podporu a přeju hezký zbytek týdne.