Zbloudilá duše

64. Slavnostní oběd

Oběd se podával o třech chodech. Předkrm byl uzený losos se zálivkou.

Harry si na rybě skutečně pochutnával, doslova se mu rozplývala na jazyku, a přestože se Eleonor neustále na něco vyptávala, nemohla mu zkazit požitek z těch chutí, které se mu při každém dalším soustu rozehrávaly v ústech. Skřítci v tomto domě byli opravdu mistři kuchaři.

Litoval pouze toho, že svou pozornost nemohl jídlu věnovat naplno, poněvadž někdy byly ženiny otázky vskutku zarážející. Například, jaké má rád květiny. Nad tímto dotazem se skutečně pozastavil. Nakonec však odpověděl a Eleonor vypadala s jeho odpovědí spokojená.

Když měl později následovat další chod, Severus její neustálé vyptávání rázně utnul.

Harryho na hlavním chodu zarazil název: Azu po tatarsku s jasmínovou rýží. Obával se, co se z toho vyklube. Modlil se ke všem svatým, aby to nebylo něco mořského, co se na talíři dosud hýbe. Spadl mu kámen ze srdce, když zjistil, že se jedná o omáčku s hovězím masem a rýží. Krásně to vonělo.

Atmosféra u stolu byla i přes výborné jídlo velmi napjatá.

Severus seděl v čele stolu, po jeho pravé straně byl usazen Harry. Hned naproti Nebelvírovi seděl Draco, který měl po svém boku Luciuse. Vedle něj stály dvě prázdné židle.

V druhém čele stolu seděla Eleonor, po její levici Hermiona, po dívčině boku zaujímali svá místa pan Granger s paní Grangerovou, která měla z druhé strany Harryho, takže si vůbec nestěžovala. Zrovna se k němu chtěla naklonit a zapříst s ním rozhovor, jenže se znenadání ozval pan Malfoy a překazil tak její úmysl.

„Severusi," oslovil mračícího se profesora.

Mistr lektvarů, ač nerad, na něj obrátil svou pozornost.

„Nikde tu nevidím Igora, vy už spolu nejste?"

Severus se na muže varovně zadíval. Tušil, o co Luciusovi jde, bude ho avšak muset zklamat. „Ne." odpověděl tónem, který nedával prostor k dalším diskuzím. Nenápadně se poté podíval mladíkovým směrem a se znepokojením zjistil, že klidný výraz, jenž měl ještě před pár vteřinami, zmizel a nahradil ho tvrdý neproniknutelný pohled. Vzteky zatnul zuby a s přemáháním se pustil znovu do jídla, příbor držel přitom tak pevně, až mu zbělaly klouby. Zapřísahal se, že se na Luciuse po dobu setrvání u stolu už nepodívá. Jinak hrozilo, že ho zde na místě prokleje, a pokazí tak zbytek slavnostního oběda, který byl na Harryho počest, a to nechtěl.

S Luciusem už od mládí soupeřili, ať už z počátku o přízeň Pána Zla, nebo ve škole. Vždy se našlo něco, o co se přetahovali. Severus nečekal, že tahle dětinskost se bude týkat i Harryho. Vždyť to bylo směšné, Harry už od začátku náležel jemu. Rozhodla tak sama ta prokletá koule, a pokud to Lucius odmítá pochopit, tak mu to rád vysvětlí.

Severuse jeho pocit vlastnictví vůči mladíkovi překvapil. Nedal na sobě však nic znát.

Podával se poslední chod, dezert – čokoládové řezy s rumem a rozinkami.

Harry miloval sladké, zejména čokoládu. Bohužel ho nějak přešla chuť. Proto do dezertu jen sem tam zabořil vidličku, ale jinak čokoládové řezy nejedl. Vysvobození přišlo v podobě Hermiony.

Ve chvíli, kdy se podávala káva, se dívka naklonila k madam Princeové a cosi jí potichu pověděla.

Eleonor kývla na souhlas a tak Nebelvírka vzala svou kávu a vstala.

Harry, který to od začátku sledoval, se podivil, když se vydala k němu.

„Harry, můžeš jít se mnou, prosím?" požádala jej tiše.