Zbloudilá duše

112. Ticho před bouří

Jsou věci, které neovlivníte, i kdybyste sebevíc chtěli. Prostě se stanou a Severus Snape se o tom sám přesvědčil na vlastní kůži. Kdyby byl jen trochu pozornější a nenechal se oslepit patetickými emocemi a bláhovým pocitem bezpečí, které stejně nikdy neexistovalo! Nebezpečí je všude, a je jen na nás, jak moc jsme ostražití.

Chvástal se uměním Nitrobrany, tudíž měl největší šanci poznat změnu v Eleonořině chování. Žil s ní přece od dětství a byly doby, kdy v její tváři dokázal vyčíst každou emoci, jenže teď nepoznal nic, a dával to za vinu jen a jen sobě. Kdyby nebylo skřítky Winky, nikdy by na to ani nepřišel.

***

To ráno vstával pozdě a nebýt Goga, jenž ho přišel vzbudit, asi by poprvé v historii zmeškal hodinu lektvarů.

Naštěstí dorazil včas a Havraspárští prvňáci si tak mohli užít nečekaný test. Po celou dobu vyučovací hodiny si plánoval, jak to Harrymu spočítá. Měl ho vzbudit a ne mu nechat jen ušmudlaný vzkaz!

Severus v ten den neřádil jako obvykle, ale jen málokdo si toho všimnul. Příčinou byla jeho dobrá nálada, kterou neměl už hodně dlouho. Toto rozpoložení mu však vydrželo pouze do oběda.

Ve chvíli, kdy ve Velké síni usedal do křesla vyhrazeného pro ředitele, na které si stále odmítal zvyknout, zastavila ho Minerva McGonagallová s dotazem: „Severusi, kde je Harry?"

Profesora ta otázka překvapila. Očekával, že se Harry na vyučovací hodiny dostaví. Zřejmě všechno nešlo úplně podle plánu. To ho trochu znervóznilo, ale nedal to na sobě znát. Ostatně prsten, který měl na prsteníčku, byl v klidu, takže Harrymu žádné bezprostřední nebezpečí nehrozilo. Minervě ale musel nějak odpovědět, a tak zvolil zlatou střední cestu a doufal, že se tak ženy zbaví. „Nevím, já ti tvoje lvíčata nehlídám!" odsekl a nalil si kávu, na jídlo ho nějak přešla chuť. Vysloužil si tím od své kolegyně ledový pohled. Občas zapomínal, že Minerva dokázala být proti jeho kousavým poznámkám imunní.

„Severusi, nech si ty své řeči pro sebe! Tohle je vážná věc, nikdo ho od včerejšího večera neviděl!" oznámila Minerva rozrušeně a poněkud razantněji odložila vidličku. Naštěstí ve Velké síni byl takový rámus, že tím k nim nepřitáhla žádnou nechtěnou pozornost.

„Večer byl se mnou," uklidnil ji neochotně Severus. „A ráno si ho vyzvedla Eleonor." Jen co domluvil, tak se na ženiných rtech objevil vzácný úsměv.

„Takže se to povedlo?" vyptávala se Minerva dychtivě.

Tentokrát to byl Severus, kdo použil sílu pohledu. To však Minervě stačilo. V jejích očích Severus zahlédl nefalšovanou radost.

„Dám ti po vyučování pro Harryho všechny úkoly, které dnes profesoři zadají," pronesla šťastně a s elánem se opět chopila vidličky.

Severus jen zabručel a přikývl. Že raději nezůstal ve sklepení! S dobře naladěnou Minervou člověk nevěděl, na čem je. Příliš se začínala podobat Brumbálovi. Severus jen čekal, kdy začne nabízet citronové dropsy.

Den utekl neuvěřitelně rychle a Harry se stále nevracel. Severus se po večeři jen o chlup vyhnul Grangerové a Weasleymu. Upřímně, neměl chuť těm dvěma odpovídat na všetečné otázky, obzvlášť když sám měl nervy nadranc a žádné odpovědi. Za to, že ještě nebyl na cestě do Eleonořina domu, mohl jen ten fakt, že ani Draco Malfoy se na večeři neobjevil. Třeba stále odstraňují Znamení zla, nebo... Tu možnost si odmítal připustit, už kvůli Dracovi. Lucius byl na tom už nějakou dobu zle, ale na Severusovu žádost to Harrymu neřekli. Znal mladíka dost dobře, aby věděl, že jakmile se dozví o Luciusově zdravotním stavu, zdvojnásobí své úsilí a dřív nebo později udělá chybu. Proto všichni mlčeli a vyčkávali.

Mistr lektvarů rázně kráčel směrem k ředitelně, Když mu někdo drze zastoupil cestu, a ten někdo nebyl nikdo jiný, než Remus Lupin, naštěstí bez svého otravného doprovodu.

„Minerva mi řekla, že došlo k jistému pokroku," zašeptal muž tajuplně.

„Uhni mi z cesty Lupine!" zavrčel Severus výhružně. Náladu měl pod psa a potřeboval být sám, bohužel mu to nebylo dopřáno.

Na Remusově tváři se na vteřinu objevil úlek a ke Snapeově radosti opravdu ukročil stranou, ale jen proto, aby mohl jít po Severusově boku.

„Už něco víš?" zeptal se klidně s úsměvem na rtech. Snapeův poněkud výbušný výstup s ním očividně nic neudělal.

„Ne!" procedil skrz zuby profesor lektvarů a přidal do kroku.

„A dal bys mi vědět, až se něco dozvíš?" požádal Lupin naléhavě.

„Jistě," odsekl Snape jízlivě a odbočil do poslední chodby, na jejímž konci s úlevou zahlédl chrliče chránicí vchod do ředitelny.

„Děkuju, Severusi," kývl vděčně Remus a zastavil se.

Profesor lektvarů tak pokračoval sám, bez otravných narušitelů. V pracovně se snažil ponořit do práce, jenže se mu to vůbec nedařilo. Když už potřetí vyplnil špatně objednávku na nové psací brky, vzdal to. Dnes už nic kloudného neudělá, alespoň do té doby, dokud se nedozví, jak to všechno dopadlo, a Harry nebude zpět v Bradavicích a v bezpečí.

„Harry to zvládne Severusi, "ozval se uklidňující hlas Albuse Brumbála z obrazu visícího za ředitelským stolem.

Severus se neubránil povzdechu. „Já myslel, že spíš."

„Jen jsem podřimoval," pokrčil Albus rameny a sáhl do skleněné misky, kterou měl položenou na menším stolečku vedle sebe. Místností se ozval šustivý zvuk. „Neboj se, chlapče, Harry už čelil horším výzvám, určitě se v pořádku vrátí."

Severus s otráveným výrazem vstal a přešel k oknu. „To jistě, Albusi, ale občas mi přijde, že zapomíná, že je taky jenom člověk. Měl mě zbudit, šel bych s ním..."

„Máš ho rád," konstatoval spokojeně Brumbál.

„Mám, a víc, než jsem si kdy myslel," uchechtl se Severus nevesele. „Na začátku toho všeho jsem v tom vztahu viděl jisté zalíbení a výhodu. Láska v tom ani trochu nebyla. Představoval jsem si prosté partnerství založené na úctě, samozřejmě jen z mé strany. Oba víme, jak to má Harry s city ke mně. Ale já mu víc dát nemohl a on také více nežádal..." Severus se zhluboka nadechl, než znovu pokračoval: „Nepočítal jsem, že se mi dostane tak hluboko pod kůži. A víš, co je zvláštní, Albusi?" obrátil se na překvapeného muže, „že to byly maličkosti, kterými si mě získal. Uvařil například čaj nebo se prostě zeptal, jaký jsem měl den, a nic nechtěl na oplátku. Přijímal jen to, co jsem mu byl schopen dát. A takového člověka chci po zbytek života po svém boku."

Tak dnes to bylo poměrně klidné že? 

Všem děkuji za podporu a přeji příjemný zbytek týdne :)