40. Deníky

538 96 30
                                                  


Severus v tom úsměvu zahlédl smutek a kdo ví proč se mu to nelíbilo. „Co by se stalo, kdybych přece jen k tomu dotyku svolil?"

Potter ztuhnul a křečovitě zatnul prsty do čalounění. „To nedělejte!" vykřikl krátce a několikrát za sebou těžce polknul. „Časem by mi dotek přestal stačit," dodal mírnějším hlasem, tělo přesto stále napjaté.

Mistr lektvarů lehce rozpoznal, že se Potter snaží najít ztracenou rovnováhu. Zalitoval, že se na něco takového vůbec ptal. Nedokázal se na to déle dívat, zrovna se chystal navrhnout, že to pro dnešek ukončí, když Nebelvír sám promluvil.

„Mohl bych vás o něco požádat?"

„O co?" vyptával se profesor s nazdviženým obočím.

Harry se ušklíbl nad Severusovou opatrností. „V té skříni za mnou jsou dva malé kožené zápisníky, přinesete je, prosím?" požádal slušně a vnitřně se připravil na to, až Severus kolem něj projde. „Na přední straně mají oba vyrytou zlatou růži."

Severus beze slova vstal a šel ke skříni. Otevřel její prosklenou část. Zápisníky našel hned, ležely podél vyrovnaných knih. Jasná známka toho, že byly často vytahovány. Vyndal je, avšak neodpustil si dlouhý pohled na regály plné knih. Většinu z nich ani neznal, ale některé tituly mu byly známy svou vzácností, a tudíž byly těžko k sehnání. Pro Severuse to byla pastva pro oči. Dokonce jeden celý regál byl vyhrazen čistě knihám o lektvarech. V prstech jej zasvrbělo, zatoužil se po jedné z nich natáhnout a ukojit zvědavost.

„Troufám si tvrdit, že se vám sbírka knih zamlouvá?" ozval se za ním Nebelvír.

„Velmi," potvrdil Severus stroze a donutil se skleněná dvířka zavřít a jít zpět ke křeslu.

„To mě těší." Harry počkal, až se muž usadí. „Ty zápisníky si přečtěte..."

„Proč? Nepotřebuji číst nějaké vaše deníky!" odsekl Severus a odhodil je na stůl.

Harry se pobaveně zasmál. „Vy si myslíte, že bych své soukromé myšlenky nechal vystavené ve vitríně?"

Severus na to neřekl nic, jen se zamračil jak sto čertů.

„Klidně to otevřete, máte mé slovo, že se v nich nenachází milostné vyznání," utahoval si Harry ze Severuse a stále s úsměvem na rtech sledoval, jak se muž natáhl pro první. Ještě než ho otevřel, loupnul po Harrym varovným pohledem. Ten si z toho však nic nedělal a vyčkával.

Severus jej otevřel a hned na první straně ho uhodil do očí nadpis: Svatební rituál. Rychle prolistoval i zbytek stran, aby se ujistil, že se jedná o ten samý rituál, který byl na něm nedobrovolně proveden. „Co to má znamenat?" zvýšil hlas a zvedl pohled k Potterovi pro vysvětlení.

„To je podrobný popis rituálu, který nás svázal," oznámil Harry klidně a vytáhl ruce zpod stehen. Konečně se mu podařilo ovládnout kletbu. Ruce ho bolely, ale především neuvěřitelně brněly. Automaticky si je chtěl začít mnout, jenže stačilo se kouknout na zamračeného Severuse a raději je položil na opěrky křesla.

„Vlastním knihu o tomto konkrétním rituálu," řekl Snape nadutě a zápisník zavřel a hodil zpátky na stolek.

Harryho jeho chování rozčilovalo, přesto se ale snažil promluvit klidně. „To je možné, ale v tomto zápisníku se nachází přesný přepis z originálu."

„Takže tohle není samotný originál?" zeptal se Severus, nadále povýšeneckým tonem. „Nevidím tedy důvod, proč bych to znovu četl."

Harry zatnul vzteky zuby. „Originál je psaný v hadím jazyce a ten, pokud vím, dosud neovládáte!" Jakmile to Harry dořekl, tak se Severus nafouknul jako bublina, jen prasknout. Mladík tento jeho výraz znal až moc dobře, když byl Severus malý kluk a tahle se nafoukl, trvalo týdny, než s vámi začal opět komunikovat. Harry proto honem změnil taktiku. „Severusi, já vás prosím, přečtěte si to. Nejenže usnadníte život mně, ale zejména sobě."

Severus se chystal odseknout něco jedovatého, jenže si všimnul mladíkovi vyčerpanosti. Rozvzpomněl se, že Potter není flákač, co se spoléhá na slávu a flámuje po nocích, ale utajený zvěd, který pracuje pro Brumbála. Severus si velmi dobře vybavoval, jaké to pro něj bylo vyčerpávající, a to u Pána Zla nebyl tak často jako Nebelvír. Stále nechápal, jak se mu podařilo černokněžníka nejen oblafnout, ale ještě k tomu být ve vnitřním okruhu Smrtijedů. Sáhl po zápisníku a dal si ho do jedné z kapes ukrytých v hábitu. Pak si k sobě přitáhl i ten druhý a otevřel ho. Stejně jako u toho prvního ho na přední straně přivítal nadpis: Kletba. O tomto zápisníku ani nemínil diskutovat, rovnou si jej strčil k tomu prvnímu. „Do kdy je mám vrátit?" Severuse Potterův vděčný pohled vytáčel.

„Nespěchejte, v klidu si je pročtěte, a pokud byste měl otázky, klidně přijďte."

Severus přikývl, avšak nemínil této nabídky využít. „Dobrá, pane Pottere, a teď bych rád projednal záležitost, kvůli které jsem přišel."

Harry prkenně přikývl. „Vím, o co jde, a divím se, že zde sedíte takhle v klidu. Čekal bych, že mě hned při vstupu proklejete."

„Měl jsem to v plánu," ušklíbl se Snape, „jenže to by nesmělo být jedné vlezlé dámy v letech, která se vás rozhodla hájit do roztrhání těla." Severus si během řeči všimnul v nebelvírových očích poťouchlé jiskřičky, jistě mu došlo, o kom je řeč. To, že se do něj Eleonor snažila, podle jejích slov, vtlouct trochu rozumu, pomlčel. Zabořil záda víc do křesla, netušil proč, ale cítil se v této místnosti příjemně. Mladík, který tu s ním seděl, ho také velmi překvapoval. Konečně chápal Blackova dřívější slova. Tento mladý muž má z Pottera akorát velmi atraktivní podobu, nic víc. Stačilo se chvíli pozorněji dívat a povšimli jste si jemných gest těla, které dřívější Potter nepoužíval, a řeč byla také jiná, kultivovanější. Možná, že s ním nebude manželství tak hrozné.

Harry pár vteřin přemáhal pobavení, než si všimnul Severusova zamyšleného pohledu, ze kterého jej zamrazilo v zátylku. „Eleonor umí být hodně přesvědčivá, když jí o něco jde." Harry konečně přiměl Severuse, aby se na něj přestal dívat, tak jak se díval. Teď v očích dokázal vyčíst cit, který lektvarista k dámě choval.

„Řekla mi vše, co jsem potřeboval vědět, a proto se vás neptám, Pottere, proč, ale jak tuto situaci budeme řešit?"

Harry byl konsternovaný, očekával, že tu bude dlouze obhajovat svoje činy. Severus ho zas jednou překvapil. Na oko nedbale pokrčil rameny. „Na momentální situaci není třeba cokoli měnit," odpověděl tiše.

Mistr lektvarů přimhouřil oči. „To se mýlíte, pane Pottere! Jste můj manžel, a tudíž je mou povinností vás tak brát."

Harrymu se rozbušilo srdce, byl donucen si odkašlat, než mohl promluvit. V krku měl, najednou, jako na Sahaře. „Jak to myslíte?"

„Nastěhujete se ke mně do sklepení a na veřejnosti budeme vystupovat jako manželský pár."

Čtyřicátá kapitola, pane jo, to se nám to na ty svátky pěkně zakulatilo :D 

Doufám, že jste měli krásný večer a nikomu nezaskočila kost v krku :) 

Mám pro vás dáreček. Zvu vás ke čtení Vánočního zázraku.  

Zbloudilá dušeZde žijí příběhy. Začni objevovat