Zbloudilá duše

59. Nepřijatelné chování

Harry jej následoval a tiše přitom sledoval, jak se Draco s Hermionou vítají se svými rodiči.

„Severusi, nebuď jízlivý a raději pojď obejmout svou starou babičku."

Dotyčný překvapeně nadzvedl obočí, avšak přání se nevzpíral. Odložil Potterovo zavazadlo a vydal se k ní.

Toho se Harry chystal využít a vzít si svůj kufr zpět, jenže než po něm stačil sáhnout, oslovil jej hedvábný hlas.

„Vítám vás, pane Pottere."

Lucius se na něj díval přímo uchváceně. Harry měl chuť mu zatleskat za jeho skvělý herecký výkon, jelikož si byl vědom svého strhaného vzhledu. V tuto chvíli vypadal všelijak, ale rozhodně ne úchvatně. Vsadil by klidně svou hůlku na to, že kdyby sem nakráčel jako pouhý Harry Potter, tak by si od muže, jako je Lucius Malfoy, vysloužil jen pohrdání. „Děkuji," kývl na něj a více rozhovor nerozvíjel. Následně málem zalapal po dechu nad Malfoyovým chováním – nestydatě se přiblížil až k Harrymu, který rychle ucouvl, očima těkaje bezradně kolem sebe.

„Vypadáte unaveně, pane Pottere," zašeptal Lucius a dalším krokem, překonal tu mezeru, kterou mladík před chvílí vytvořil.

Harry byl tak zaskočen, že se nezmohl odpor. Trochu polekaně si uvědomil, jak je Malfoy proti němu vysoký. Byl doslova zahnán do rohu, a aby toho nebylo málo, Lucius se k němu důvěrně nakláněl a jemu se do nosu dostala velmi příjemná vůně. Aniž by si to uvědomoval, přivřel lehce oči. Bylo to už tak dlouho, co se mu dostávalo takové pozornosti, a jeho tělo na to přirozeně reagovalo. Malfoy ho zaskočil nepřipraveného; kdyby věděl, že muž zaútočí hned takto zostra, dokázal by ho usadit, jenže on ho šokoval a vlastní tělo ho zrazovalo, takže měl v hlavě totální prázdno.

Záchrana přišla na poslední chvíli. „Luciusi, můžeš laskavě poodstoupit od mého manžela!?"

Aristokrat věnoval mladíkovi poslední zářivý úsměv, než od něj pomalu couvl.

Harry se mohl konečně volně nadechnout.

„Jen jsme si povídali, Severusi," oznámil téměř drze.

Harry vyvalil oči, když k němu Severus přišel a za pas si ho přitáhl k sobě, až se mu jeho prsty do boku bolestivě zabořily. Harry však ani nehlesl, díval se do Severusovy rozběsněné tváře a měl pocit, jako kdyby si spolkl jazyk.

„Nech ho na pokoji! Jinak..."zavrčel Severus nepříčetně.

S Luciusem to však ani nehnulo. „Klid, Severusi, chci Harryho pouze více poznat."

Mistr lektvarů vypadal, že po Malfoyovi skočí, ale zarazil ho Harryho chladný hlas.

„Pane Malfoyi, pokud jsem si vědom, tak jsem vám nedovolil, oslovovat mě jménem!"

Lucius sebou překvapeně trhl. Podobně na tom byli i ostatní. Nikdo nečekal, že Harryho hlas dokáže být až takto mrazivý. Jediný, kdo byl naprosto v klidu, dokonce se mu na rtech pozvolna tvořil posměšný úšklebek, byl Severus. Znal tuhle stránku Harolda Zmijozela a v duchu se tetelil při pohledu na svého manžela, který si Luciuse měřil ledovým pohledem.

„V mé době bych vám za takovou opovážlivost věnoval přinejmenším políček."

Lucius vypadal šokovaně a fascinovaně zároveň.

„Proto vás žádám, abyste zanechal těch důvěrností, jinak budu nucen vám ten políček skutečně dát."

Lucius lehce kývl hlavou, avšak pohled z mladíka nespustil.

Severus toho měl právě dost. Co si ten slizký plaz o sobě myslí!? Bude si muset na něj dát větší pozor, než si myslel. Otočil se i s Harrym k němu zády, přitom nepouštěl ruku z mladíkova pasu.

Eleonor k nim okamžitě přistoupila a oba je obdařila širokým úsměvem.

Harry jí ho rozpačitě vrátil. Následně byl bez okolků vtažen do její náruče.

„Ráda tě opět vidím, mladíku," zašeptala vřele a pustila jej.

„Já vás také, madam," řekl Harry upřímně.

„Chovej se jako doma, a kdybys cokoli potřeboval, nestyď se na mě obrátit."

Harry zdráhavě souhlasil a opět se ocitl po Severusově boku, k jeho lítosti ho však muž už okolo pasu nevzal.

„Manžele Grangerovi jistě znáš," ozvala se Eleonor a v hlasu jí byla znát jistá opatrnost.

„Ano, jistě, rád vás opět vidím, paní Grangerová, pane Grangere," kývl Harry manželům na pozdrav.

„My tebe taky, Harry," usmála se paní Grangerová.

Nebelvír si koutkem oka povšiml Malfoyova nakvašeného výrazu.

Pan Granger si nepatrně odkašlal. „Harry, rád bych ti za všechno poděkoval, nebýt tebe tak..."

„Není třeba, pane Grangere," ujišťoval jej Harry spěšně. „Já jsem..."selhal mu hlas, začínal se cítit nepříjemně.

Naštěstí se do toho vložila madam Princeová. „Harry, vypadáš unaveně, určitě by sis rád odpočinul. Pojď, ukážu ti pokoj."

„Eleonor, já se..."

„Kuš Severusi, nech mě si chvíli užít společnosti svého zetě."

„On není..."

Eleonor po vnukovi šlehla pohledem. „Severusi, ještě slovo a přísahám, že ti přerovnám kotlíky!"

Harry měl co dělat, aby se nad hašteřením těch dvou nezačal smát, a málem se skutečně neudržel, když uviděl Severusův uražený obličej. Pospíchaje za Eleonor, která levitovala před sebou jeho kufr, se kousal zevnitř do tváře. Intenzivní bolest ho odváděla od nutkání se zplna hrdla rozesmát. V některých věcech se Severus skutečně nezměnil.

Prošli chodbou a ocitli se ve vstupní hale, která byla laděna do zelených barev. Mramorová černobílá podlaha se jen leskla. Harryho mimoděk napadlo, jestli by se po ní dalo sklouznout. Velká okna dovnitř vpouštěla dostatek světla, díky tomu hala nepůsobila temně a chladně. Celé hale však dominovalo dřevěné robustní schodiště. Harry ze zvyku pokaždé, když na jeden ze schodů stoupl, zkoušel, zda pod jeho vahou nezavrzá. Před sebou zaslechl tichý smích. Zaskočeně zvedl hlavu.

„Jsi stejný, jako Severus, pokaždé když mě přijde navštívit, dělá něco podobného, nikdy jsem nepochopila proč."

Harry spěšně popoběhl, aby mohl jít Eleonor po boku. „Máte, Severuse hodně ráda, že?"

„Ano, miluji ho, ale opovaž se mu to říct, jinak to s ním bude k nevydržení," mrkla na něj.

Vyšli schody a ocitli se v chodbě plné dveří. S Eleonor se zastavili u třetích dveří.

„Zde bude tvůj pokoj," prohlásila slavnostně a otevřela dveře.

„Děkuju," řekl Harry a překročil práh.

Tak se nám na scéně objevil troufalý Lucius Malfoy. Sama jsem zvědavá jak nám z dějem zamíchá. 

Děkuju vám za neutuchající podporu :)