16. Stříbrní hadi

562 91 27


,,Pottere! Vy jste buď cvok nebo vás na tento husarský kousek navedl ředitel!" vyslovil vztekle.

„Nikdo mě nenavedl, to co jste mi vzal, je zkrátka moje!" Na poslední slovo dal Harry zvláštní důraz.

„To není pravda, ta věc se našla vedle paní Grangerové! A podle jejího tvrzení, jí ho dal špion, který pracuje pro stranu světla!" Bránil se Severus sveřepě.

„To pravda skutečně je, dal jsem jí ho, abych je odtamtud dostal," kývl Harry na souhlas a v klidu pokračoval k Severusově vzteku. „Já jsem ten špion," prohlásil a dal nataženou dlaň zpět podél těla.

V Severusovi to vřelo, drzost toho spratka byla přímo alarmující! Pozoroval jeho klidnou tvář bez jediného zachvění lži, jak on ho nesnášel. „Nenechte se, vysmát Pottere, vy a ve službách Pána Zla! Tak to já jsem samotný Salazar Zmijozel," vysmíval se Potterovi otevřeně do tváře.

„Nebuďte směšný Snape a nechte mi dát vám důkaz, že to co máte u sebe je doopravdy moje."

„Odebírám Nebelvíru dvacet bodů za urážku profesora a teď mluvte!" procedil Severus skrz zuby.

„Je to šperk v podobě stříbrného řetízku s přívěskem ve tvaru zelené slzy, která má po okrajích vysázené stříbrné kameny," popsal Harry triumfálně řetízek.

Na malou chvíli vypadal Severus dokonale zaskočeně, pak ale nabyl ztracenou rovnováhu a se založenými pažemi řekl: „Všechno vám mohl říct ředitel ve snaze získat ten šperk a teď jděte Pottere, vaše šaškování už mě přestává bavit!" posílal Nebelvíra pryč, poodstoupil ode dveří a chtěl kolem kluka projít a konečně dodělat svou práci ze které ho ten spratek vyrušil.

Harry měl chuť trhat si vlasy nad tou jeho nadutostí. Chycením za loket Snapea zastavil, když se kolem něj chystal projít. „Vy mi tedy nevěříte a řetízek mi nedáte?" zeptal se ignorující Severusův vražedný pohled.

„Konečně jste to pochopil, Pottere," řekl muž ironicky a vytrhl se chlapci ze sevření.

Harry Snapeovu jízlivou poznámku ignoroval. V hlavě si postupně začal procházet možnosti, co mu ještě zbývali, aby získal svůj majetek zpět. Bít se s ním rozhodně nebude, souboj by přilákal přílišnou pozornost, kouzlo na upravení paměti, taky nepřicházelo v úvahu. Tak mu z toho všeho vyšla jediná možná varianta...

Severus netušil, co si s tím ničemou počít na jeho jízlivé poznámky přestal před pár minutami reagovat. Stál tu jako socha na hony vzdálená realitě. Už se ho chystal chytit za límec a hezky vyhodit za dveře, když se Potter najednou vzpamatoval a odhodlaným pohledem se mu podíval do tváře.

„Dám vám nezvratitelný důkaz, ale budete muset jít se mnou."

„Pottere! Já s vámi nikam nejdu a už laskavě vypadněte!"

Harry sledoval Severusovu tvář, plnou vzteku a pochopil, že stačí málo a ztratí nad sebou kontrolu, jako tenkrát na té chodbě. „Dobrá když to nejde po dobrém. Půjde to po zlém," řekl Nebelvír chladně, chytající pevně Snapeovo předloktí.

Mistr lektvarů nestačil ani hlesnout a ucítil, jak byl vtažen do asistovaného přemístění. Hlava se mu zatočila, když o malou chvilku stál nohama opět na pevné zemi. Zhluboka dýchal, aby to zahnal. Neměl rád, asistované přemisťování, vždy se mu dělalo zle. Proto většinou byl on, kdo přemisťuje a ne naopak. Severus byl tak mimo že si ani v první chvíli neuvědomil, že jej přidržují mladíkovi paže. Došlo mu to teprve tehdy, když se k němu Potter naklonil a starostlivě si ho prohlížel.

Zbloudilá dušeZde žijí příběhy. Začni objevovat