Zbloudilá duše

50. Bezesná noc

Napětí v místnosti se dalo krájet. Muži na sebe beze slova zírali. Poppy tomu všemu zmateně přihlížela, znala oba dva, řadu let, proto jejich momentální chování nechápala. Už se chystala promluvit a přerušit tak to dusné ticho, než si však stačila promyslet, co řekne, ozval se Severus.

„Já naštěstí můžu tohle šílenství zastavit!"

„Severusi, ne! Počkej!" Albus chtěl položit dlaň muži na rameno, jenže Severus ucukl a odtáhl se od něj. „Nejednej ukvapeně, chlapče," snažil se tichým chlácholivým hlasem Mistra lektvarů uklidnit.

„Ukvapeně!" zařval Severus rudý vzteky. „Ne, Albusi, já nejednám ukvapeně, pouze racionálně!" křičel na Brumbála zbaven zábran.

„Severusi!" oslovil muže chladně. „Vím, že se ti to zdá hrozné, ale zkus se nad tím zamyslet. Harry tím zachraňuje životy."

Mistr lektvarů z vteřiny na vteřinu zbledl. „Nevíš, co říkáš, staříku. Harry možná zachraňuje životy, ale co z něj zbyde, až tohle všechno skončí?!" zeptal se Severus ostře.

„Nedělej, Severusi, jako kdyby ti na něm záleželo," vykřikl Albus hořce. V další moment na něj profesor lektvarů namířil hůlkou. Brumbál překvapeně zamrkal, tohle nečekal, a podobně na tom byla i Poppy, která hrůzou vyjekla. Albus koutkem oka zahlédl její vytřeštěný výraz, avšak Severusův prudký nádech a výdech si opět získal jeho plnou pozornost. Mistr lektvarů na něj i nadále mířil hůlkou, ale jeho zavřené oči napovídaly, že se snaží ovládnout.

Brumbál moudře mlčel, dokud neměl Snape emoce na uzdě.

Severus po chvilce otevřel oči a na ředitele hleděl naprosto netečně. Zcela ho ze své mysli vytěsnil. Raději se otočil k ošetřovatelce. „Poppy," promluvil bez jakékoli emoce v hlase, „mohla bys mě informovat, pokud se stav pana Pottera změní?"

Madam Pomfreyová pomalu přikývla, ale na nic dalšího se zeptat nestihla. Snape totiž z místnosti spěšně odcházel.

Severus se vydal z místnosti se vztyčenou hlavou a s jistým zadostiučiněním, protože si byl jistý, že Poppy řediteli nedá pokoj, dokud jí neřekne pravdu. Dodnes bylo Severusovi záhadou, jak to Poppy dělala, že pokaždé poznala, když jí někdo lhal.

Ještě než Mistr lektvarů zcela opustil ošetřovnu, zastavil se u Harryho lůžka. Jeho stav byl stále stejný. Z náhlého popudu Severus použil pár svých monitorujících kouzel. Nebyl sice takový přeborník, jako byla Poppy, ale jako Mistr lektvarů ovládal základy léčitelství.

Pak se konečně vydal z ošetřovny pryč. Měl v plánu zamířit rovnou do svých komnat a za těch pár hodin, co zbývají do úsvitu, se vyspat. Plány mu však zmařil Draco, který na něj čekal na chodbě.

„Co tu ještě děláš, už je dávno po večerce!" vyštěkl na mladíka.

„Čekám tu na tebe," oznámil Draco nevzrušeně. „Jak je na tom Potter?"

„Stejně, jako když tě madam Pomfreyová vyprovodila z ošetřovny!" Severusův vztek z prapodivných důvodů znovu nabíral na síle. Raději se proto vydal chodbou pryč a zaměřil svou mysl jiným směrem, konkrétně k Potterovým deníkům, které ho čekaly v nočním stolku.

Mladý Zmijozel ale se Snapem srovnal krok.

„Vím, že jsi na něj naštvaný, ale on nám dnes zachránil život. Měl si ho vidět..." vydechl Draco s úctou.

Severus zatnul zuby: „To, co udělal, bylo krajně nezodpovědné!" schladil chlapcovo nadšení a přidal do kroku. „Pokud věděl o únikové cestě, měl jít s vámi a ne si hrát na hrdinu a přidělávat tak ostatním práci!" Ze Severusova hlasu čišelo opovržení.