21. Igor

550 85 26



V první chvíli Harrymu nedocházelo proč tomu tak je. Poté se ještě jednou rozhlédl kolem a došlo mu to. Příliš se to všechno podobalo komnatám, Pána Zla. Hlavně temnota byla téměř totožná. Nebelvír se nepříjemně otřásl. Po zádech mu přejel nepříjemný pocit. Dostával nutkání zkontrolovat každý tmavý kout, jestli tam náhodou nestojí Voldemort. Trhnul sebou, když se ho něčí ruka dotkla na rameni. Paranoidně se mu ulevilo, když před sebou spatřil Draca Malfoye. Shlížející na něj s podivným výrazem, co u něj ještě nikdy neviděl.

„Pottere, co je to dneska s tebou?" ptal se sundávajíc dlaň z Nebelvírova ramene.

„Nic jenom nemusím tmavé místnosti," odpověděl částečnou pravdu.

Malfoy se znechuceně rozhlédl okolo sebe. „Ano Severus má hrozný vkus, co se týče interiéru," mávnul rukou okolo sebe, aby dodal svým následujícím slovům důraz. „Copak být Zmijozel, automaticky znamená bydlet v kopce?"

Na to nedostal Harry šanci odpovědět, protože se za ním ozval hluboký temný baryton.

„Netušil jsem, drahý kmotřenče, že ti je mé obydlí tak proti srsti."

Harry se nenamáhal ani otočit, Dracův obličej mluvil za vše. Nejprve celý zbledl, aby následně až nepřirozeně zčervenal. „Já jsem to tak úplně nemyslel Severusi." Snažil se to Malfoy rychle napravit.

„To ti tak budu věřit," vyštěkl profesor lektvarů, procházející okolo nich. Harry si nemohl pomoct, ale měl dojem, že se Snape doopravdy nezlobí, pouze chtěl nevděčného Zmijozela potrápit.

„Dobrý večer pane Pottere," pozdravil jej Snape, sundávající si přitom učitelský plášť. Zmíněný student zůstal v šoku. Severus ho sám pozdravil a dokonce bez záště. Co se stalo? Musel se nenápadně štípnout do paže, aby se ujistil, že nesní. Teprve co ho štípanec pěkně zabolel, byl schopen, Snapeovi pozdrav oplatit. „I vám pane profesore."

Profesor jen cosi zabručel a dál si dvojice nevšímal. Až do doby, kdy se Draco pohnul směrem ke svému pokoji a Harry se pomalu loudal za ním. „Kam jdete?" ozval se tázavě.

Draco se zastavil. „Přece do mého pokoje!"

„Myslím, že není třeba, abyste byli ve tvém pokoji. Zde je místa dost," řekl Snape a sednul si za stůl. „Věřím, že tady vám to půjde lépe."

Severus uměl s hlasem hotové divy, pomyslel si Harry. Málo kdo dokázal do hlasu dát jasný rozkaz a zároveň varování se špetkou prosby. Malfoy však nevypadal, že by Harryho fascinaci sdílel, naopak zatvářil se dotčeně.

„Severusi já si sem Pottera nepozval, abych se s ním muchloval v pokoji!" vykřikl ukřivděně. Harry vytřeštil oči, když Snape na mladého Malfoye vrhl pochybný pohled.

„Znám tvou pověst Draco, takže trvám na tom, abyste zůstali zde."

Draco se na kmotra ještě jednou nasupeně podíval, avšak uposlechl. Vytáhl hůlku a mávnul s ní k jedním, ze čtyř dveří, které se skřípotem rozrazily dokořán.

Harry se neodvážil, ani pípnout, pouze se snažil ignorovat to napětí mezi kouzelníky. Neustále si v myšlenkách přehrávající, co se tu před pár vteřinami, odehrálo. Nemohl si pomoct, ale přišlo mu to k smíchu. Malfoy že by měl mít o něj zájem! To dřív budou hůlky růst z Vrby Mlátičky.

„Jdi si, sednout Pottere," posílal ho Zmijozel k pohovce, strkající mu do náruče několik knih. Nebelvír bez řečí uposlechl a pomalu se rozešel k místu. Koutkem oka zaznamenal, jak se Malfoy vydal ke Snapeovi. Harry se zastavil u stolku a odložil knihy na desku, napínající přitom uši, aby zaslechl, co si ti dva tak horlivě šeptají.

Zbloudilá dušeZde žijí příběhy. Začni objevovat