8. Smrtijedské setkání

659 74 19


Uběhly tři týdny a sklepní netopýr byl k neštěstí bradavických studentů zdráv. Převzal zpět své hodiny lektvarů, ve kterých byli studenti značně pozadu.

***

Harry stál nad kotlíkem, bezradně pozoruje tekutinu sem tam na povrchu vytvářející bubliny, které postupně praskaly, aby se mohly objevit nové. Znovu se podíval na postup v učebnici. Celý si ho opět prošel a už po několikáté nemohl najít tu osudovou chybu, kterou jistojistě udělal. Jenže kde? Postupoval přesně podle receptu a podle něj měl mít lektvar bledě modrou barvu. V tom byl právě ten problém, Harryho lektvar se pyšnil růžovou. Nebelvír se mohl jedině radovat, že kotlík ještě nevybuchnul.

„Nikdy nepochopím, Pottere, jak jste se zrovna vy dostal do mé třídy pro pokročilé," ozval se za chlapcem hedvábně ledový hlas. Harry leknutím upustil vařečku na dno kotlíku, až to zadunělo. Napjatý čekal, co dnes přijde za urážky. Minule to byly narážky na Jamese Pottera, které Harryho sice rozčilovaly, ale nevytáčely ho do běla tak, jak tomu bylo dřív.

Donutil mimické svaly na tváři uvolnit se do nicneříkající masky. Pomocí mysli se stáhnul do sebe, vnímal jen velmi vzdáleně. Stal se netečným k okolí.

„Pottere, vy jste totální budižkničemu," procedil skrz zuby Snape a za tichého smíchu, který se nesl učebnou, obešel studenta, aby se dostal blíž ke kotlíku. Po pečlivém uvážení v podobě naklonění k růžové hrůze a přičichnutí byl verdikt jasný. „Váš lektvar je nepoužitelný," řekl zbytečně a vzal naběračku ze stolu, ponořil ji do kotlíku, párkrát s ní zamíchal zmíněnou břečku, v očích zlý lesk. „Nebýt pana ředitele, který se za Vás neustále přimlouvá, už dávno bych udělal těmto parodiím přítrž." Mávnutím hůlky nechal veškerý obsah kotlíku zmizet. Spokojen sám se sebou se od Pottera odvrátil a odešel trápit další studenty.

Harry se uvolnil, upřímně to čekal horší, toto byl ještě slabý odvar. Ztracený lektvar ho nijak netrápil a známka teprve ne. Nechtěl v téhle třídě být, jenže Brumbál měl trumfy, jak ho donutit k něčemu, co sám nechce.

Poklidil si věci na lavici a čekal, až zazvoní na konec hodiny. Tu dobu si zkrátil pozorováním ostatních žáků a podle toho, co viděl nebude jediný, kdo si dnes odnese z lektvarů nedostatečnou.

Draco Malfoy horečně míchal svůj lektvar a na první pohled bylo poznat, že je v úzkých.

Harrymu se na rtech objevil maličký škodolibý úsměv. Člověka nic nepotěší víc, než když zjistí, že není jediný po krk zabořený v problému. Co asi způsobilo Zmijozelovu nesoustředěnost zrovna na lektvarech. Harry si mohl lámat hlavu, jak chtěl, na nic nepřišel. Od události na ošetřovně uběhl nějaký ten čas a všichni zúčastnění se chovali, jako kdyby se nic nestalo. Jediné důkazy prokazující, že k tomu skutečně došlo, byly prsteny a zdravý Snape.

Zbloudilé myšlenky přerušilo hlasité zvonění. Harry se stačil sotva dotknout špičkami prstů ucha tašky, když ho Snape zarazil: „Pan Potter zůstane a poklidí třídu."

Harry tiše zafrflal, ale jinak neprotestoval. Vstal z místa, tašku si položil na pracovní desku a dal se do práce. Postupně pouklízel všechny lavice. Samozřejmě bez pomoci hůlky, přesto postupoval rychle a tiše. Zaplať Merlin ho u toho nestihl Snape buzerovat, jelikož o něčem šeptem mluvil s Malfoyem. Nebelvír ani neuvažoval o čem, protože to bylo za několik dnů už po několikáté.

Douklízel poslední lavici, když ucítil bolest v žaludku a svrbění kůže. Rychle douklidil zbytek a došel k brašně, jejíž ucho si nacvičeným pohybem přetáhl přes hlavu, pak si ho urovnal, aby jej netlačilo. Poté se spěšným krokem vydal ke katedře, kde se stále bavili ti dva. Svědění začalo přidávat na intenzitě.

Zbloudilá dušeZde žijí příběhy. Začni objevovat